Milada Horáková FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Některá tvrzení stoupenců konspiračních teorií se natolik vymykají zdravému rozumu, že se s nimi ani nijak racionálně bojovat nedá. Do výčtu známých osobností, které údajně nezemřely, se teď dostala i Milada Horáková popravená komunistickým režimem. Tohle už není roztomile popletené, ale zlé.
Dne 19. září 2023 paní E. M. na facebooku „odhalila“, o čem se mlčí.
„Všichni se pobuřují nad fotografií Pávka s dcerou Milady Horákové. Proč? Miladu Horákovou si předaly zpravodajské služby, proto nebyla její poprava natočena, proto nikdo neviděl po její údajné smrti její tělo, a proto nemá ani neoznačený hrob, v němž by ležela. Dožila jako vytěžovací agentka CIA v USA výměnou za jisté materiály pro KGB, a proto se její dcera vesele schází s ‚komunistickým‘ rozvědčíkem na přátelském setkání. Žádná demence ani Alzheimer, prostě jen ví, jak to bylo. A zpravodajské služby pomilionté v historii své existence napálily lidstvo přepsáním historie,“ píše paní, na kterou si mainstreamoví historici zjevně jen tak nepřijdou.
Její zaměření je jasné. Sdílí například příspěvky tohoto znění:
„Sláva Ruské federaci. Ať Bůh dá zdraví našemu prezidentovi Vladimirovi Vladimiroviči Putinovi!“
Nebo:
„Rus nám nikdy nebral národní identitu, státnost ani nevozil ‚migranty‘. A to ani když přijel na tanku. Tak už sklapněte, libtardi.“
Je jasné, že tady nějaká rozumná debata nemůže nastat.
Jaké psychologické potřeby nutí lidi věřit, že Elvis (Michael Jackson) stále žije, Hitler uprchl do Argentiny a Milada Horáková nebyla popravena? Přes stejný základ, že údajně žije někdo, kdo je dost spolehlivě mrtvý, jsou tu velké rozdíly. Elvise někdo skutečně jako idol miloval a jeho nepřítomnost nese těžce. Také pocit, že na světě něco může být „jinak“, je příjemný.
S Hitlerem je to složitější. Sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin šířil podezření, že Vůdce skutečně žije. Když se ho v červenci 1945 na Postupimské konferenci člen americké delegace zeptal, jak asi Hitler zemřel, Stalin odpověděl, že Hitler je naživu a skrývá se v Argentině. Přitom věděl, že Hitlerovy ostatky vojáci Rudé armády našli. (Měli je až do roku 1970, kdy je spálili.) Byla to od něj politická hra. Přispělo i to, že svědectví lidí z berlínského bunkru se vynořovala postupně.
Pak legenda nabrala další dech a dnes se šíří po sítích s protiamerickým nádechem, protože americké tajné služby prý všechno věděly.
Proč je ale předmětem takových fantasmagorií Milada Horáková, která nebyla hvězdou pop music ani postavou, u níž by to, zda žije, nebo je mrtvá, mohlo nějak ovlivnit chod historie?
Stačí to klubko postupně odvíjet. Dejme tomu, že by Milada Horáková byla skutečně ještě celé roky naživu v USA. Koho by takové odhalení kompromitovalo? Američany, protože sehráli komedii. Dceru Milady Horákové, protože v tom jede taky. Prezidenta Petra Pavla, který je součástí celé komedie na straně KGB. Historiky a další odborníky a všechny naše vlády. Vlastně úplně nejméně by byli kompromitováni komunisté, protože vlastně nebyli tak zlí, když doktorku Horákovou vyměnili.
Profesor Richard Evans, historik, který působil mimo jiné na University of Cambridge, říká, co je základním jmenovatelem.
„Zdá se, že jsou všude. Sotva dojde k nějaké významné události, už se do ní pustí konspirační teoretici.
11. září 2001? – Spiknutí Mosadu, CIA nebo vlády USA.
Přistání na Měsíci? – Zinscenované v americké poušti, v televizním studiu nebo v muzeu, aby si všichni mysleli, že to byla skutečnost. Globální oteplování? – Mýtus vymyšlený vědci, aby pro sebe získali velké výzkumné granty a větší vládní kontrolu nad společností – nebo naopak realita, kterou zpochybňují pouze vědci pracující tajně pro ropné společnosti a těžařské korporace, které se spikly, aby popřely zjištěná vědecká fakta a posílily tak své vlastní zisky.
Zdá se, že se téměř všichni shodují na tom, že podobné konspirační teorie jsou rozšířenější a všudypřítomnější než kdykoli předtím. A zdá se, že jednu věc mají společnou – hluboké podezření vůči vládě. Oficiálně se nám sice tvrdí, že vakcína MMR poskytuje našim dětem ochranu před nebezpečnými nemocemi, ale zastánci konspiračních teorií vědí, že ve skutečnosti způsobuje autismus, což je podle nich zakrýváno spiknutím, které zosnovala vláda a lékařští vědci,“ píše na stránkách Gresham College.
Ohrožují takové historky demokracii? Profesor Evans se domnívá, že ve skutečnosti moc ne. Tvrdí, že vztah mezi důvěřivostí ohledně konspiračních teorií a vztahem k demokracii není moc silný.
„U společnosti YouGov jsme si nechali zpracovat sérii průzkumů veřejného mínění, které zkoumaly přesvědčení o konspiracích v různých zemích… Zdá se, že celková víra v konspirační teorie je nejvyšší v Argentině, Polsku a Portugalsku, a když se blíže podíváme na údaje o veřejném mínění týkající se konkrétních teorií, zjistíme, že Argentina je daleko před ostatními zeměmi v podílu lidí, kteří věří, že lidé navázali kontakt s mimozemšťany z jiných částí vesmíru a že tuto skutečnost úřady před obyvatelstvem záměrně tají. Na druhou stranu se zdá, že rozčarování z demokracie a nedůvěra v politické procesy jsou v Argentině relativně nízké ve srovnání s Itálií a Portugalskem, kde je poměrně rozšířené přesvědčení, že ať už je u vlády kdokoli, zemi a vlastně i světu ve skutečnosti vládnou stejní lidé v pozadí,“ píše historik.
Je potřeba rozlišovat. Některé druhy konspiračních teorií mohou napáchat obrovské škody, třeba antisemitismus podporovaný vírou ve spiknutí „mudrců ze Sionu“, jiné jsou celkem neškodné. Málokdo věří, že nám vládnou převlečení mimozemští ještěři a že jedním z nich byla Alžběta II.
Je otázka, jestli v naší části světa máme být až tolik optimističtí. Pokud někdo věří v tajný život Milady Horákové za oceánem, je už schopen věřit všemu. Že takové nesmysly šíří prokremelští jedinci a ti samí považují očkování proti covidu za smrtící, není náhoda. Smyslem je nabourat víru v odborné a politické autority. (U politiků to nedá moc práce, ale přece jen je rozdíl mezi nějakými upatlanými kejkly a údajným cílem vyhubit většinu lidstva.) Až nebudou lidé věřit ničemu, objeví se mesiášové a ti se pochopitelně budou dožadovat maximální důvěry.
V systému, kde o tom, zda vyhraje vláda či opozice, rozhoduje jen pár procent, je potřeba dopad každého nesmyslu brát vážně.
