Snaha informovat o šokujících událostech ve světě co nejrychleji vede k unáhleným líčením i soudům. Šíří se abstraktní a zevšeobecňující interpretace, jejichž opodstatněnost často nemůže ověřovat ani pracovník médií, natož konzument mediálních produktů.
Hromadná vražda v Norsku z července roku 2011 mohla být médii plným právem podána jako projev „zednářského terorismu“ vzhledem k tomu, jak se na internetových sociálních sítích prezentoval jejich pachatel Breivik. Vrhalo by to však jistě nedobré světlo na zednářství. Hovořilo se tedy o jiných možných i nemožných motivacích, až se nakonec skončilo u toho, že pachatel je vyšinutý, což jako vysvětlení postačuje. Do obecného veřejného mínění se tato masová vražda 77 lidí nezapsala dokonce ani jako terorismus, byť toto slovo zaznělo v rozsudku nad jejím pachatelem, takže někteří lidé, dokonce státníci, bez uzardění tvrdí, že neznají jiný terorismus než islámský.
Zločin zůstává zločinem
Pravdou je, že zločin zůstává zločinem a slovo terorismus je i bez přívlastku pouhou ideologickou nadstavbou. Samo náboženské vyznání pachatele nemůže být za kriminální čin zodpovědné a nemělo by i podle jinak běžného světského úzu být bráno v potaz ve zprávě o konkrétním zločinu. Seriózní zpravodajství by se tím mělo řídit a už vůbec by se nemělo snažit svádět motivy zločinu na náboženské přesvědčení. Bohužel se tak neděje. Řádění kriminálních živlů, kteří v Iráku a Sýrii vyhánějí lidi z domovů, popř. je vraždí, anebo z nich žijí a procházejí se mezi nimi s kalašnikovem na rameni, média nenazývají pravým jménem. A pokud jde o vousáče, kteří s úsměvem odřezávají hlavy svým obětem anebo páchají jiná zvěrstva, vystupuje tu ještě další faktor, kterému média nepřikládají nebo nechtějí přikládat náležitý význam, ale který tyto zločiny významně charakterizuje. Nemá přitom nic co do činění s náboženským přesvědčením, ba ani s idejemi či ideály. Jde o typicky zločinecký kontraband, drogy. Nic nového pod sluncem.
Bývalí trestanci
Bývalí trestanci, kteří tvoří velitelskou strukturu těchto kriminálních band, se místo četby v koránu dopují captagonem, což je chemická droga na bázi amfetaminu, která vyvolává euforii, ztrátu pocitu hladu či žízně, nadřazenost, emoční labilitu a agresivitu. Tato droga byla u pachatelů zmíněných zločinů nejen nalezena, ale její příznaky jsou podle odborníků zjevné na jejich vystupování, jak prozrazují jejich propagandistická videa. Captagon je nejoblíbenější drogou na Blízkém východě. V Saúdské Arábii, kde se jí prodává nejvíce, bývá nazývána „zázračná pilulka“. Na území Libanonu jen v roce 2013 tamější policie zabavila přibližně 12 milionů těchto pilulek.
„Obchodníci jsou stále více vynalézaví“ – říká plukovník Hassan Chamseddine, velitel libanonského protidrogového policejního oddělení. „Nacházíme drogu ukrytou v klimatizačních zařízeních, v uměleckých předmětech, ale také zapečenou v ramadánových oplatkách,“ řekl libanonský policista jednomu italskému internetovému deníku (Lettera43.it). Droga se vyráběla především v Sýrii v údolí Bekaa. Jedna pilulka stojí 7 až 15 eur. Obchod s drogami dnes financuje nákup zbraní pro zločinecké bandy, které řádí v Iráku a bojují proti syrské vládě. Novým adeptům, včetně dětí, bývá nabízena ve formě karamel, které dostávají spolu s výtiskem koránu, samozřejmě aniž by tušili, co obsahuje. Snadněji tak mohou zaměnit účinky z četby této knihy s účinky captagonu. Látka je samozřejmě návyková.
Nejde o náboženství
Jak velice se liší realita od jejího mediálního obrazu v případě řádění zločineckých band v Iráku, Sýrii, Libyi a jinde! Operování slovy, kterými se referuje o těchto událostech, není nevinné. Jedno je však jisté. Bandy, které se chápou moci v Iráku a Sýrii, nejsou projevem náboženského obrození muslimů, nýbrž projevem sílícího nihilismu a frustrace, vyskytujících se především na Západě, kde jimi trpí všichni, křesťané i muslimové, a odkud čerpá tu největší podporu také to, co se falešně a proradně nazývá Islámský stát.
Přetištěno s laskavým souhlasem České sekce Vatikánského rádia
