Tvrzení v titulku je jistě velmi silné, nicméně je to jediné logické vysvětlení Štěchovy spanilé jízdy proti živnostníkům. Tedy odmítneme-li možnost, že se zcela pomátl.

Pro hypotézu, že je nikoli nepříčetný, ale pouze zkorumpovaný, mluví několik nepřímých důkazů. Prvním z nich je ve své podstatě Štěchův nejabsurdnější výrok o tom, že by se živnostníkům mělo de facto znemožnit nezávislé podnikání a ti by pak šli pracovat do velkých firem. To by těmto korporacím vyřešilo problém s nedostatkem pracovních sil.

Je až neuvěřitelné, že Štěch, ústavní představitel a vysoký funkcionář vládní strany, která deklaruje, že se zastává pracujících, otevřeně přiznává, že mu je milejší těmto pracujícím znemožnit pracovat dle jejich představ, jen když budou velké firmy mít na výběr z dostatečného počtu nezaměstnaných. Ti pak logicky budou muset vzít zavděk nevalně placenou prací pro nekvalifikované. Je to jako kdyby Petr Mach od Svobodných začal pomáhat zakládat odbory.

Jakožto celoživotní komunista (sice od roku 1989 v hostující v ČSSD) je Štěch velmi dobře vybavený komunistickými metodami. Jeho další výrok o tom, že by se lidé mezi sebou měli vzájemně sledovat a udávat pro podezření z jakéhosi podnikání jen na oko, je další důkaz, že to s podporou korporací myslí vážně. Je to totiž velmi tvrdá totalitní metoda připomínající požadavek na udávání kulaků. Hodně těžký kalibr, který Štěch vytáhl, přestože v tu chvíli byl pod palbou kritiky od opozice i od ČSSD. Evidentně má zájem na tom, aby se toto téma řešilo ještě před volbami. Téměř jako kdyby plnil nějaký slib nebo spíše plnil závazek vůči komusi…

Další nepřímý důkaz je samotné načasování těchto Štěchových útoků na živnostníky. Přišly totiž ve chvíli, kdy se sociální demokraté potýkají s největším propadem volebních preferencí v historii a díky nim nyní budou velmi těžko přesvědčovat živnostníky a malé podnikatele, aby na podzim dali hlas právě jejich kandidátům. To může být pro Lidový dům likvidační, ale Štěchovi to evidentně nevadí.

I z ekonomického pohledu se zdá, že Štěch takzvaně „kope“ za velké korporace a proti pracujícím i proti své vlastní straně. Premiér Sobotka chodí po Evropě a přesvědčuje vlády různých zemí, aby vyvinuly tlak na tamější firmy, aby zaměstnancům jejich českých poboček zvýšily platy. Ať si o této Sobotkově snaze principiálně myslíme cokoli, je zjevné, že Štěch naopak bojuje za to, aby byl dostatek nezaměstnaných a firmy díky tomu právě platy zvyšovat nemusely.

Nezdá se, že by se pan Štěch pomátl. Zdá se, že sleduje nějaké konkrétní cíle a že na to spěchá, protože si uvědomuje, že brzy už taky nemusí mít příležitost to udělat.