S někdejším disidentem, polistopadovým ministrem kultury či dlouholetým předsedou Rady České televize jsme hovořili o současné politické situaci a jejích příčinách. Podle něj se politici stali vysílači, místo aby byli přijímači, a otevřeli tak cestu populistům, kteří se tváří, že voliče poslouchají. Milan Uhde také celé roky sleduje změnu, jaká se přihodila s prezidentem Milošem Zemanem – a je to podle něj smutný pohled.

Než jsme začali tento rozhovor, hovořili jsme o tom, jak je pro politiky důležitá důvěra. Jak je podle vás možné, že lidé v takové míře věří Andreji Babišovi, přestože o něm vědí z jeho minulosti opravdu mnoho?

Mám takovou troufalou myšlenku, že oni mu snad ani nevěří. Ale obecenstvo se stalo otrlým. Mnozí lidé uznávají, že se pan Babiš dopustil nějakého faulu. Argumentují však tím, že jim připadá jako hospodář, který dobře řídil ministerstvo financí, dbal o úspory. “Proč ho hodnotíte přísněji než jiné?” ptají se.

V čem udělaly politické strany chybu, že se voliči stali tak otrlými, jak říkáte?

Myslím, že to začalo v éře Václava Klause, v době, kdy se různí politici snažili bohatnout na velké privatizaci. S poslancem Jiřím Vlachem z ODS jsme tehdy na zasedání grémia strany naléhali na předsedu, aby jim domluvil, ať toho nechají. Takovým příkladem byl třeba Miroslav Macek. Klaus na to řekl: “Ani já nemám radost z těch Mirkových aktivit, ale nejsou proti zákonu. Moralizovat nebudu.“ To byl důležitý okamžik. Předseda tehdy měl takové slovo, že kdyby jen prohodil, že se taková věc na funkcionáře nesluší, účinkovalo by to i na každého ódéesáka na okrese. Myslím si navíc, že by to zapůsobilo i na ostatní strany. Samozřejmě souhlasím, že politik není napravovatel mravů, ale musí mít absolutně čistý štít. To je mocný nástroj jeho důvěryhodnosti.

Není to ale asi jediná chyba politických stran, které nyní takhle válcuje Andrej Babiš.

Myslím si, že se takzvané tradiční politické strany po více než dvě desetiletí velmi mnoho staraly o to, aby lidé slyšeli jejich “správné” názory. Byl jsem v politice v letech 1990 až 1998 a i tehdy jsme ztráceli spoustu času tím, že jsme přesvědčovali lidi, že naše názory jsou ty nejlepší. Téměř vůbec jsme se nestarali o to, co by od nás voliči potřebovali, kde je tlačí pata. Stali jsme se vysílači, ale daleko více jsme měli být přijímači. Dlouho to vypadalo tak, že je to voličům jedno a že budou stále volit, jak jsou zvyklí. Jenomže jednoho dne, který symbolizoval výrok Václava Havla o tom, že je tu blbá nálada, se to zlomilo. Havel slyšel narůstat atmosféru, která se dnes voličů všeobecně zmocnila. Říkají: “Vy nám nenasloucháte a pořád nám jenom něco vykládáte. Nás už to nebaví, protože bychom chtěli, aby nás někdo poslouchal.”

Jak hodnotíte stav veřejnoprávních médií?

Když jsem byl předsedou Rady České televize, dělal jsem to proto, že jsem byl – a doposud jsem – přesvědčen, že veřejnoprávní média jsou velmi cenná hodnota. Musíme si jich nesmírně považovat. Já sám si pouštím i zpravodajství Novy nebo Primy a vidím na tom, oč je zpravodajství České televize lepší. Nedělá to ale ze mě slepce. Když si pustím CNN nebo ARD, vidím, že to je zpravodajství opravdu světové. Tam se člověk dozví i to, co se děje v zemích, které jsou daleko, jenomže ony jsou daleko jen zdánlivě. Jistěže jsme mnoho kilometrů vzdáleni od Saúdské Arábie, ale letadlem je to vlastně chvilka. Zpravodajství České televize je prostě regionální tam, kde regionální být nemá. Vím, že tato instituce nemá peníze na to, aby mohla mít reportéry po celém světě, ovšem komentátory by mít mohla. Ti by pak odtud dávali divákům důležité informace. V televizi navíc podle mého stále vládne jakási opatrnost. Řekl bych, že jde o doznívání sporu, který nastal, když jsem končil v Radě ČT. Nedával jsem předem za pravdu rebelům, ale jejich stížnosti měly být ověřeny nezávisle. Na zpravodajství je doposud poznat, že se spor tehdy řešil mocensky.

Někdy se traduje výrok, že zpravodajství ČT dává příležitost minutu Židovi a minutu Hitlerovi, ale není spravedlivý. Avšak Česká televize je opatrná. Veřejnoprávní médium má být slušné, může být zdrženlivé, ale zdrženlivost není opatrnost. Opatrnost je, jak říká básník Kainar, ta moudrost, co zbabělost jí běhá pro pivo. Opatrnost veřejnoprávnímu médiu škodí. Jeho existenci bych však vždycky hájil a rozhodně odmítám hlasy, které volají po jeho privatizaci nebo zestátnění. Právě dnes je to velmi silná zbraň poznání, prozkoumání a zhodnocení situace. Doufejme, že v budoucnu nadále bude.

Zajímá vás, jak se Milan Uhde dívá na Miloše Zemana?

Jaký vliv měl podle něj Petr Fiala na úspěch ODS?

Nebo co by měly dělat tzv. tradiční politické strany, aby znovu získaly voliče?

Aktuální číslo Revue FORUM najdete ve vašich trafikách nebo ZDE.

Předplatit si měsíčník Revue FORUM můžete na tomto odkazu.