I na Hradě už si všimli, že po náměstích českých měst (teď naposledy jich bylo 130), probíhají už nějakou dobu demonstrace vyjadřující značnou a stále sílící nespokojenost s premiérem Babišem a s otřesným, ostudným způsobem jeho vlády. Největší, podle odhadů dvaceti- až třicetitisícové, pak na pražském Staroměstském náměstí. Organizace a technického zajištění se už potřetí ujala občanská platforma Milion chvilek pro demokracii.

A nikým nevolený Zemanův úředník Ovčáček se z toho může vzteky zbláznit. Považte! Občané si drze dovolují využívat svých ústavních práv a na veřejném shromáždění protestovat proti premiérovi, ministrům a vládě. A buď proto, že dobře ví, že ani jeho chlebodárce demonstranti zrovna nemilují, nebo proto, že na vedlejšák pracuje i jako Babišův zastánce, začne po každé demonstraci vyvádět přímo hystericky. Tweety nestačí lítat.

Moc invence ovšem snaživý Jiří neprojevuje. Před časem organizátory hanlivě překřtil na „Milion chvilek nenávisti“, a jelikož zřejmě ví, že nová myšlenka se k němu hned tak nedostaví, usilovně dokolečka omílá tentýž chabý pokus o urážku. Nenávist skloňuje ve všech pádech. Poklidné, korektní a veskrze slušné demonstrace, kde z pódia zaznívají (pro některé až moc) výzvy ke smířlivosti a spolupráci všech se všemi, jsou u něj „nenávistné křepčení“.

Poslední dobou je také posedlý utkvělou představou, že svobodomyslní lidé – ano, ti „obyčejní“ lidé, kterých má Andrej Babiš stále plná ústa – projevující veřejně svůj názor na žalostné poměry v zemi mají něco společného s komunistickým pučem z roku 1948. A raduje se, že to „zase“ prohrají.

„Nejpikantnější je pozorovat slovní orgasmy aktivistických novinářů na sociálních sítích z předvolební kampaně Milion chvilek nenávisti. Oni už si ani nehrají na nezávislé. A zase to prohrají. Tohle fakt není únor 1948!“

Naskýtá se ovšem také otázka, co tak zásadního může mít někdejší pilný pisálek komunistických Haló novin náhle proti „Vítěznému“ únoru? Všechna angažovaná dílka snaživce Jiřího se sice nedochovala, nebo leží zapadlá kdesi v hlubinách rudého archivu, ale pár ukázek se stále najít dá. Jsou to perly jako:

Komunisté v čele zápasu za českou suverenitu.

KSČM odsuzuje odklon od Marxova poselství.

Jak dlouho bude ještě Svobodná Evropa ohrožovat centrum Prahy?

Co znamená MDŽ pro národní umělkyni Jiřinu Švorcovou.

Podobných agitek ovšem vyplodil přes 400, a tak se opravdu moc nechce věřit, že zrovna v měsíci únoru by se vždy decentně odmlčel a nepustil se do žádných oslav počátku komunistického teroru, tedy, v jazyce komunistů Vítězného února.

Provolání o údajné nenávisti sází dnes na Twitter, to vše proloženo obrázky Panny Marie s Jezulátkem, dojemnými náboženskými citáty a patetickými výkřiky typu „požehnaný den, přátelé!“

I kdyby se ale uvztekal, nic nezmění na faktu, že demonstrace svolávané Milionem chvilek nemají k ničemu dál než k nenávisti. Od mikrofonu nic takového nezaznívá. Ani náznakem. Kritika mocných je věcná, podle názoru mnohých dokonce až moc umírněná. Nikdo nehajluje jako na nedávném mítinku SPD s Ortelem, nikdo se na Staromák nedostavil s maketou šibenice, jaké si extremisti před pár lety přinesli na demonstraci proti uprchlíkům (o čemž úřad ostatně rozhodl, že je to v pořádku, že se to smí). Nikdo neprovolával nenávistná hesla. Skandovalo se převážně „Demisi!“ nebo „Hanba!“ Žádné nadávky, žádné vulgarity, žádné „Pověsit!“ nebo něco podobně necivilizovaného.

Bylo by ale zajímavé zvědět, co by Ovčáček vyváděl, kdyby místo korektních proslovů byly v režii organizátorů na pódium přivlečeny figuríny představující předsedu vlády Babiše a ministryni Benešovou, a těm pak kostýmovaný popravčí za řevu davů obří sekyrou setnul hlavu. Dovedete si to představit? To by pan mluvčí možná skončil v péči lékařů, přemíra vzteku, jak známo, žilkám v mozku moc nesvědčí. Podobné zvěrstvo by ovšem Milionu chvilek naštěstí nepřišlo na mysl ani ve snu. Ovšem před časem se to na Václavském náměstí, na demonstraci proti vládě a vládní politice, skutečně dělo. Jen s tím rozdílem, že tam „popravovali“ tehdejšího premiéra Nečase a ministra financí Kalouska. Takže to bylo zřejmě v pořádku a demonstrující nebyli nenávistní, zmanipulovaní, Sorosem podplacení povaleči… nebo co všechno dnes na adresu demonstrantů slýcháme, nýbrž nejspíš jen právem rozhořčený „pracující lid“.

Zdá se tedy, že veškerá ta vytrvale omílaná nenávist bohužel straší jen v Ovčáčkově hlavě. Tak požehnaný den, bratře nově pokřtěný katolíku Ovčáčku. A bez té nenávisti. Ta neprospívá duši.