Nová akce Milionu chvilek pro demokracii FOTO: Zbyněk Pecák / se souhlasem autora
FOTO: Zbyněk Pecák / se souhlasem autora
Spolek Milion chvilek na své akci k 17. listopadu na Staroměstském náměstí vyzval k hledání společného demokratického kandidáta na prezidenta. Představitelé spolku se obávají toho, že pokud občanská společnost nebude dost silná, bude se ve volbách v lednu 2023 rozhodovat mezi dvěma populisty či extremisty. Milion chvilek má pravdu, skutečně nastal čas zabývat se volbou hlavy státu a prezidentskými kandidáty, je však důležité poučit se z volebního klání v roce 2013 a 2018.
Na svých webových stránkách spolek zveřejnil výzvu s názvem Potřebujeme prezidenta, ve které se uvádí: „Potřebujeme prezidenta, který bude vykonávat svůj úřad v souladu s jeho nejlepšími tradicemi a ústavou a bude dbát víc o veřejný zájem než o svůj vlastní. Potřebujeme prezidenta, který bude důsledně hájit podmínky pro svobodný a důstojný život každého občana a budoucích generací. Potřebujeme prezidenta, který bude společnost spojovat, ne rozdělovat. Zasadím se o to, abychom si takového prezidenta zvolili. Spolupráce, jednota a dialog vedou i přes všechna úskalí k dobrému cíli. Proto hledám kandidáta či kandidátku s opravdovou šancí uspět.“
S tím vším je třeba souhlasit a obecně lze přivítat, že Milion chvilek s touto iniciativou přišel. Příští prezidentská volba si žádá podrobnou veřejnou debatu. Jednak je nutné hovořit o funkci prezidenta jako takové, o tom, kam ji během svých dvou volebních období posunul Miloš Zeman a nakolik tím poškodil naši parlamentní demokracii, a v neposlední řadě je samozřejmě potřeba mluvit o adeptech, kteří se o prezidentský úřad budou ucházet.
Spolek, v jehož čele stojí Benjamin Roll, vyzývá k hledání kandidáta či kandidátky s opravdovou šancí uspět. Jak se ale takový uchazeč či uchazečka o prezidentský post pozná? Milion chvilek zdůrazňuje, že potřebujeme prezidenta, který bude společnost spojovat, nikoli rozdělovat. Ano, kandidát s touto schopností může být ve výhodě oproti kandidátovi, který rozděluje, ovšem záleží to na okolnostech a rozhodně to neplatí vždy, kandidát s opravdovou šancí uspět musí mít zřejmě ještě něco navíc.
Rozdělování společnosti
Jak na tom byl, co se týče rozdělování společnosti, Jiří Drahoš, který v prezidentské volbě v roce 2018 postoupil do druhého kola spolu s Milošem Zemanem? Bylo v jeho osobě něco tak strašně moc štěpícího společnost? Dělal a říkal snad něco kontroverzního, co by část společnosti zvedalo ze židle a rozpalovalo do běla?
Jistě, okolí jeho protivníka se některé jeho nevydařené výroky snažilo k tomu využít, pravda je však taková, že někdejší předseda Akademie věd České republiky rozděloval naši společnost především tím, že si z něj svého favorita učinila část společnosti, která si už nepřála mít za prezidenta Miloše Zemana. V tomto smyslu se ale rozdělování společnosti nevyhneme asi ani v příští prezidentské volbě.
Pokud vyjdeme z toho, jak uvádí Milion chvilek, že je třeba zabránit, abychom se v nadcházející volbě rozhodovali mezi dvěma populisty či extremisty, a budeme proto hledat kandidáta s opravdovou šancí uspět, už tím samozřejmě budeme společnost rozdělovat. Jestliže tedy bude na prezidenta kandidovat Andrej Babiš a část společnosti, která ho v čele státu nechce, si někoho vybere za jeho hlavního protikandidáta, tento Babišův protivník už jen svou kandidaturou bude rozdělovat, nikoli spojovat. Ono to prostě jinak ani nejde.
Na druhou stranu jsou kandidáti, kteří rozdělují už z principu a kterým je dobré se vyhnout. Takovým prezidentským uchazečem by byl například Miroslav Kalousek. Jeho kandidatura by určitě byla svým způsobem zábavná a v něčem možná i užitečná a volební klání by rozhodně oživila, ale v žádném případě by nevedla k jeho zvolení na Hrad.
Mnohem důležitější je soustředit se na jiné stránky jednotlivých kandidátů. Klíčová je především jejich osobní přesvědčivost a zběhlost v politickém provozu a tématech, které jsou součástí veřejné debaty. Potíž je v tom, že čím přesvědčivější a zběhlejší osobnost, tím je pro část společnosti více kontroverzní a nepřijatelná viz zmíněný Miroslav Kalousek.
Respekt a uznání co největší části společnosti
Zkrátka není to vůbec jednoduché. Na druhé straně pravděpodobnost toho, čeho se tolik obává Milion chvilek, že proti sobě stanou „dva nedemokratičtí kandidáti“, čímž zřejmě myslí Andreje Babiše a Tomia Okamuru, není zase tak velká. Část společnosti, která v letošních sněmovních volbách volila koalici SPOLU a koalici Pirátů a Starostů, se nakonec zřejmě výrazněji přimkne k jednomu z kandidátů, kterého bude mít za toho silnějšího.
To samé se ostatně stalo u Jiřího Drahoše, který měl v prvním kole 1 369 601 hlasů, kdežto třetí v pořadí Pavel Fischer jen 526 694. To, že by se hlasy mezi kandidáty natolik rozptýlily, že by do druhého kola případně postoupil Andrej Babiš a Tomio Okamura, zkrátka není moc pravděpodobné.
Stejně tak neplatí to, co na akci Milionu chvilek tvrdil Petr Pithart. Podle něj byla chyba, že prezidentští kandidáti s nižšími preferencemi nedokázali při minulých volbách odstoupit ve prospěch toho, kdo měl největší šance. Pithart se domnívá, že právě to vedlo k vítězství Miloše Zemana.
Tohle tvrzení nedává smysl. Logiku by mělo pouze v případě, že by voliči, kteří například v prvním kole prezidentské volby v roce 2018 volili Pavla Fischera, Michala Horáčka a Marka Hilšera, v situaci, kdy by tito uchazeči nekandidovali, všichni dali svůj hlas Jiřímu Drahošovi. Jenže, kdyby tohle platilo, tak by potom musel Drahoš zvítězit v druhém kole, což se ovšem nestalo.
Co si z toho všeho odnést? V první řadě je nutné hledat takového prezidentského kandidáta, který má respekt a uznání co největší části společnosti bez ohledu na to, proti komu kandiduje, a kdo se zároveň v politickém provozu a společenských otázkách cítí jako doma. Někoho takového najít nebude snadné.
