V úterý 23. února byl hostem Martiny Kociánové na Radiožurnálu Dvojka Jaroslav Štefec, zbrojní a bezpečnostní analytik. Velká část rozhovoru byla o zbraních a jejich držení a v této souvislosti Štefec mimo jiné prohlásil: „Je potřeba si uvědomit i to, že v současné době proudí do Evropy miliony lidí. Naprostá většina z nich má zkušenosti se zbraněmi podstatně větší než kdokoliv v České republice. Značná část jich lidí bojovala, je vycvičená. A velké procento taky někdy někoho zabilo.“
Zajímavé informace. Odkud je asi tak pan Štefec má? Testoval všechny migranty na schopnost použití zbraní? Mluvil s nimi? Nebo snad proběhla nějaká utajená evropská studie o schopnostech běženců používat zbraň? Jak ví, že někdo z nich, a kolik z nich, kdy někoho zabilo? Je to součástí dotazníku na hranicích? A co znamená velké procento, nebo „značná část“? Podle posledních údajů Organizace spojených národů (UNICEF) přichází v této době do Evropy více žen a dětí než dospělých mužů. Ženy a děti tvoří téměř 60 procent všech migrantů, kteří v současnosti překračují hranici Řecka s Makedonií. Ve srovnání se situací před půlrokem se podíl dětí mezi migranty až ztrojnásobil. Když tedy pan Štefek teď, na konci února, mluví o „zabijácích“, myslí tím snad malé děti?
Pokud má tento odborník „na zbraně“ nějaké mimořádné informace, kterými neoplývají ani zpravodajské služby, měl by je neprodleně hlásit, samozřejmě podložené a s veškerými dostupnými daty, patřičným institucím. V opačném případě by neměl své, ničím nepodložené názory, vydávat za fakta. Podnikání takových neuvážených činů je v této době velmi nebezpečné. Když má člověk před jménem vizitku „odborník“ nebo „analytik“ zní to tak nějak honosně, a spousta lidí pak bezhlavě věří všemu, co „odborník“ říká. Ať je to lékař nebo expert na zbraně. Jenže v tom tkví právě největší nebezpečí. Jsou lékaři, kteří tvrdí, že je skvělé zapíjet antibiotika pivem, nebo že není potřeba přestat kouřit, protože by to s vámi po letech „zvyku“ mohlo seknout. Je to pravda? Není. Je to jen jejich, velmi diskutabilní, názor. Nic víc. Spousta oborníků se buď vyjadřuje k věcem, kterým rozumí jen vzdáleně, případně vůbec ne, anebo své názory vydávají, jako se to stalo i panu Štefkovi, za „pravdu“. Kdyby tento analytik před své děsivé teze dal slovesa „myslím si“, nebo“domnívám se“, bylo by to sice pořád nebezpečné, ale o něco korektnější. Takto jen nesmyslně a zcela nepodloženě straší už tak dost vystrašené Čechy, a možná dokonce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Paragraf 357 trestního zákoníku totiž říká, že kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Pokud mezi činnosti tohoto analytika patří i vyjadřování se do médií, pak by mu možná opravdu měl někdo říct, aby už raději mlčel.
Poznámka pod čarou:
Na názor jsme se pro zajímavost zeptali bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby ČR, experta na otázky bezpečnosti a hrozby terorismu Andora Šándora. „Tato tvrzení mého kolegy jsou přehnaná, žádné takové informace nejsou k dispozici,“ řekl pro Svobodné fórum.
