„S těmi kluky se kamarádit nebudeš! Vždyť rostou pro kriminál!“ hřímají občas rodiče pubertálních synů, když se jejich potomek chytne špatné party. A pak vysvětlují, nabádají a vychovávají. U dospívajících z funkční rodiny to nepochybně může přinést žádoucí výsledky. Kdo ale vychová pana prezidenta? Kdopak mu poví: „Milošku, vždyť jsou to kriminálníci“?
Kamarád č. 1
Známý antisemita a extremista v evidenci Bezpečnostní informační služby Adam B. Bartoš, mávač oprátkami a předseda krajně extremistické Národní demokracie. Na demonstraci proti imigrantům pořádané 26. března 2016 ho policie zatkla přímo uprostřed projevu, poté co vyzýval k potrestání politiků „trestem nejvyšším“. Na své internetové stránce inzeruje pozvánku na střelnici, kde uvádí doslova toto: „Skupina Národní domobrany pořádá pro domobrance a veřejnost střelby. Po více než roce demonstrací, na kterých se (jen) řeční a řeční, není od věci přijít s něčím novým. Slova je potřeba vystřídat skutky.“
Zhruba před rokem byl, zatím nepravomocně, odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců s odkladem na dva roky. A to za podněcování nenávisti k Židům a jejich hanobení, kterého se dopustil u hrobu zavražděné Anežky Hrůzové v Polné.
Před volbou prezidenta podpořil Miloše Zemana v kampani od A do Z vylhaným článkem o tom, že na hradě Schwarzenbergovy manželky Therese visí hákové kříže a obrazy s hajlujícími lidmi. Obratem se však prokázalo, že dotyčný hrad její rodině už tři sta let nepatří, slouží jako muzeum, kříž na obraze není hákový, nýbrž jeruzalémský a nikdo na něm nehajluje. Bartoš se musel veřejně omluvit. Onen pomlouvačný blábol však na stránce kandidáta Zemana visel ještě dost dlouho potom. Účelu bylo dosaženo. Mnoho lidí je o tom nezvratně přesvědčeno dodnes. A možná právě proto byl Bartoš u příležitosti předávání státních vyznamenání 28. 9. 2013 na slavnostním ceremoniálu na Hradě. Ano, na tom, na který tenkrát nebyli pozváni někteří rektoři. Odměnit věrné (lháře) je přece třeba.
Kamarád č. 2
Martin Konvička, nenávistný protiislámský křikloun, představitel iniciativy Islám v České republice nechceme a předseda Bloku proti islámu. Vysokoškolský pedagog, který mladým ženám na facebooku adresuje příspěvky typu „Najdu si tě a zkopu, ty Alláhova čubko.“ V listopadu loňského roku mu policie sdělila obvinění z trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob a k omezování jejich práv a svobod, a to na základě veřejných výroků na sociálních sítích. Hrozí mu za ně až tři roky vězení. Komentáře o mletí lidí do masokostní moučky a koncentrácích, které „naštěstí“ budou, už jsou obecně známé. Třetí výrok, ze kterého se bude zodpovídat, zněl: „Zdvih novokonvertity za pomoci konopného provazu lze považovat za formu posilování.“ Míněn byl samozřejmě konvertita na islám. Nezdá se vám, že ti Zemanovi chlapci jsou nějak posedlí věšením lidí? To budou asi ty vlastenecké národní hodnoty…
S kamarádem Martinem to má ale kamarád Miloš trochu divné. Například 28. 6. 2015 mu sděluje: „Já také nechci islám v Česku, pane Konvičko…“ Aby za pár měsíců, po památném shromáždění na Albertově, přesně 25. 11. 2015, prohlásil: „Konvičku neznám…“ Prý ani neví, že Martin je Martin. To mu ale nebránilo v dojemném souznění duší, při němž si prezident republiky a náckoidní extremista v hledáčku BIS, 17. listopadu na jednom pódiu společně zapěli státní hymnu. Za potlesku autobusové výpravy z Osvětiman s fasovanými cedulemi „Ať žije Zeman“ a konečně bez těch otravných studentů, kteří tam měli vstup zakázán. Co je to taky za nápad, studenti a „havlisti“ 17. listopadu na Albertově!
Kamarád(ka) č. 3
Jelena Vičanová, pro své hysterické mnohadecibelové projevy zvaná Ječící Jelena, obdivovatelka Putinova režimu jakož i úchvatného Vladimira Vladimiroviče osobně, ale především fanatická fanynka a zbožňovatelka pana prezidenta Zemana. Právě ona byla organizátorkou již zmíněného ostudného albertovského shromáždění agresivních fašounků z „domobrany“, rasistů, xenofobů, putinovců a strejců s oslavnými cedulemi. Na pódiu se jí dostalo vděčného prezidentského objetí a políbení, jakož i ohromné kytice.
Pan prezident ví, co se sluší. Bohužel už neví, že se pro hlavu státu ani trošku nesluší účastnit se akcí pořádaných osobou, která s nenávistným křikem veřejně protestuje proti oficiální politice a postojům české vlády. Ukrajince nazývá fašisty a banderovci, ruské politické vězně zvrhlými štětkami. Staví se na stranu Ruska a neexistující „Novorossije“, jejímiž vlajkami její přátelé a příznivci pana prezidenta tak rádi mávají, schvaluje zabrání Krymu a každou chvíli vyřvává proti našim spojencům, Spojeným státům a NATO.
Do médií Vičanová vykřikuje, že to, co se odehrálo v srpnu 1968, žádnou okupací nebylo (alespoň tedy její babička a ruská matka si prý ničeho takového nepovšimly). Ona sama ovšem nedávno iniciovala petici proti učitelce Štěpánové a rozpoutala proti ní vlnu nechutné nenávisti a dokonce výhrůžek smrtí, když kvůli protikomunistickým výrokům Petry Štěpánové v televizi požadovala zákaz jejího působení ve školství.
A teď, v době, kdy všechny civilizované státy a všichni slušní lidé napříč demokratickými politickými stranami vyjadřují podporu nespravedlivě vězněné Nadiji Savčenkové a s velikým nasazením se snaží dosáhnout jejího propuštění, uveřejnila Vičanová po jejím odsouzení radostný komentář plný infantilního výsměchu ukrajinské pilotce.
Má to náš pan prezident sympatické kamarády, není-liž pravda? Že by staré známé „svůj k svému“ opravdu platilo?
