Miloš Gregor se dlouhodobě věnuje tématu dezinformací a fake news. V publikaci Nejlepší kniha o fake news dezinformacích a manipulacích!!! vysvětluje, jak je možné, že tyto fenomény v současnosti tak fungují, co se ve skutečnosti pod těmito pojmy skrývá i proč se na nás valí ze všech stran. V rozhovoru pro FORUM 24 Gregor mluví o dezinformacích v kampani do komunálních voleb, vysvětluje, jak se dívá na zásahy Facebooku, nebo proč mu přijde úsměvné, že za svobodu slova bojují lidé typu Tomia Okamury.
Miloši, říkáte, že před volbami se běžně šíří víc dezinformací než obvykle. Je tomu tak i nyní, před komunálem?
Komunální volby jsou specifické tím, že se vlastně nejedná o jedny volby, ale o tisíce lokálních voleb v každém městě a obci. Zároveň se v nich neřeší témata, která jsou často námětem dezinformací (zejména zahraniční politika). Proto nepředpokládám, že se dočkáme nějaké masivnější dezinformační kampaně. Leda by i komunální volby ovládlo celospolečenské téma, jak se o to snaží některé politické subjekty.
Šíří se opět nějaké řetězové maily, jako třeba před prezidentskými volbami?
Určitě ne v tak masovém měřítku. On je problém v tom, že takový email týkající se nějakého kandidáta by zajímal pouze voliče v daném městě či obci. A i kdyby se jednalo o Prahu, tak to bude zajímat maximálně desetinu národa. To není moc živná půda pro řetězové emaily.
Na reklamních billboardech politických stran vidíme desítky slibů, které jsou jasně nereálné. Nejedná se také o druh dezinformace?
Tady bych byl opatrný s nadužíváním slova dezinformace. Volební kampaně vždy přinášely realistické i nerealistické, konkrétní i vágně formulované sliby. Je to součást volebního klání a je na politické konkurenci, aby voliče přesvědčila, že takový slib nikdo nemůže splnit, a na voličích, aby to zvážili.
Hodně nepřesností je třeba kolem nepřijetí 50 sirotků ze Sýrie. Není jasné, zda se vůbec jedná o sirotky, nebo kolik jim je let. Informace se různí a není jasné, kde je pravda. Jak ji najít?
V první řadě bych ji nehledal v emotivních vyjádřeních politiků v médiích nebo na sociálních sítích. Zejména nyní před volbami činí politici prohlášení s vědomím, že si potřebují získat nebo alespoň udržet voliče. To si pak sami dokáží během několika hodin protiřečit, když se ukáže, že voliči na jejich původní tvrzení reagovali nelibě. Zrovna v tomto případě těžko budeme zjišťovat konkrétní informace, protože nevíme, o kterých 50 sirotků by se mělo jednat.
Kvůli dezinformacím je nyní vyvíjen velký tlak i na provozovatele sociálních sítí a třeba Facebook přistoupil k obřímu mazání profilů. Je to správná cesta?
Sociální sítě jsou soukromé firmy provozované k tvorbě zisku. Ten tvoří inzerenti, kteří mají nějaká očekávání a pokud se na síti začne šířit větší množství nesmyslů, konspiračních teorií a reklama se zobrazuje třeba falešným profilům, je logické, že se tomu začnou sítě jako Facebook bránit. Zároveň však různé fake news těží z algoritmů, díky nimž Facebook právě generuje takové zisky, takže se mu moc nechce radikálně měnit způsob, jakým funguje. Mazání některých profilů tak může situaci trochu pomoci, sociální síť mírně pročistit, ale určitě to nevyřeší problém s šířením nesmyslů a dezinformací.
Velkým tématem je také zákon, připravovaný Václavem Klausem ml., který má právě zásahy Facebooku omezit. Potřebujeme takovou legislativu a bude vůbec platit na nadnárodní firmu?
Nedokáži hodnotit připravovaný zákon, o kterém zatím nic nevíme. Obecně je ale úsměvné, že za svobodu slova bojují nejčastěji ti, kteří si příliš nelámou hlavu s pravdivostí svých výroků. Nebo například Tomio Okamura, který označuje kde co za cenzuru, zároveň však uživatele na svém Facebooku blokuje jen za jiný názor nebo nepohodlnou otázku.
Častým terčem kritiky, především od Tomio Okamury, je Česká televize. Je to zvykem, že se lidé, kteří sami šíří nepravdy zaměří na někoho jiného, kterého nařknou ze lži, aby odpoutali pozornost od sebe?
Ano, řekl bych, že přesně toto je typické pro dnešní svět. Ostatně i samotný pojem fake news zpopularizoval Donald Trump, když tak začal označovat média, která upozorňovala na nesrovnalosti v jeho kampani nebo mu kladla nepříjemné otázky. Podobně i u nás „svatou válku” proti CTHH (Centru proti terorismu a hybridním hrozbám) vedl Miloš Zeman a zaměstnanci Hradu, stejně tak je největším bojovníkem proti cenzuře Okamura, který když může, tak kritické hlasy umlčuje.
Jak jsou vnímány vaše přednášky o fake news a koho toto téma nejvíc zajímá?
S negativními reakcemi se setkávám výjimečně. Rozdělil bych to do dvou kategorií: první z nich je divadelní inscenace naší Nejlepší knihy o fake news v podání Listování, která je zábavná a snad i poučná, po ní máme vždy s návštěvníky krátkou debatu. Zde máme od jara na kontě asi 70 představení po celé republice a pokračovat v tom budeme i v následujících měsících. Druhou věcí jsou debaty a vážnější přednášky, kam se občas přijde podívat i někdo, kdo mne chce konfrontovat s tím, že jsem zaujatý. Jsou to ale ojedinělé případy a troufám si říci, že i ty z velké části dokážu přesvědčit, že osvěta v oblasti dezinformací není ideologickým bojem za nějaký světonázor, ale snahou o zkvalitnění politické kultury a společenského života.
Dá se neustálým varováním před dezinformacemi, šířícími se třeba po internetu, dobře lidi varovat, nebo jsou stále líní si informace ověřovat?
Řeknu to asi takto. Když spočítám akce za poslední dva roky, kde jsem já nebo mí studenti z projektu Zvol si info přednášeli, bylo to přibližně 250 akcí pro asi 15 tisíc lidí. Myslím, že to je docela úctyhodné číslo, ale když si vezmeme, že jen v jednom školním ročníku je asi 120 tisíc žáků, jsou tyto přednášky a semináře jen kapkou v moři. Má-li se situace zlepšit, potřebujeme reformovat školní osnovy a do nich téma mediální gramotnosti a kritického myšlení zařadit. Jsme v situaci, kdy na problém poukazují odborníci, novináři, neziskový sektor, bezpečnostní složky, zpravodajské služby a další. Jediný, kdo to jako problém nevnímá, jsou politici. Přitom jsou to právě oni, kteří s tím mohou něco udělat. Je to ale těžké, když řada z nich právě dezinformace zneužívá ve svůj prospěch.
Tento článek vznikl v rámci seriálu o internetových šmejdech, který deník FORUM 24 připravuje ve spolupráci se serverem Manipulátoři.cz., a to díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.