Teorie veřejné volby (nejznámějším představitelem je James Buchanan, nositel Nobelovy ceny za ekonomii) pracuje s pojmem racionální neznalost. Většina voličů při volbě politického programu, politické strany či konkrétního politika dává přednost neznalosti před znalostí. Důvodem je skutečnost, že dodatečné náklady každého voliče na získání konkrétních znalostí o politickém programu (straně, politikovi) jsou poměrně vysoké ve srovnání s dodatečným výnosem, jenž volič získá tím, že dané volby svým jediným unikátním hlasem ovlivní. Na straně jedné ten, kdo chce volit racionálně, je nucen strávit mnoho času a energie studiem a analýzou konkrétních programů politických stran. Na straně druhé jeho hlas má váhu jedné n-milióntiny.

Protože takto většina voličů logicky nepostupuje, výsledkem je racionální neznalost s výrazně menší možností voličů kontrolovat své politiky. Nemám-li potřebné znalosti o výhodách a nevýhodách členství své země v politických, ekonomických či vojenských uskupeních a blíží-li se váha mého volebního hlasu limitně k nule, je racionální svěřit příslušné rozhodování zvolenému zastupiteli, jenž má přístup k informacím výrazně jednodušší a váha jeho hlasu je o několik řádů vyšší. To je ve stručnosti princip zastupitelské demokracie.

Závěr: nebezpečí lidových referend nahrazujících zastupitelskou demokracii spočívá ve skutečnosti, že lidé rozhodují v podmínkách racionální neznalosti. Jejich rozhodování, které je emocionální a intuitivní, může vést k fatálně chybným závěrům. Jediná referenda, která mají smysl, jsou referenda místní (např. uskutečněné referendum o zákazu výstavby mamutího obchodního komplexu v centru Plzně, uvažované referendum o přestěhování brněnského nádraží o několik stovek metrů apod.), kdy volič přesně ví, o čem rozhoduje.