Spisovatel Miloš Urban vydává svůj třináctý román nazvaný Továrna na maso. V něm se setkávají řezníci z moderních, byť páchnoucích pražských velejatek s avantgardními umělci z navoněného kabaretu dvacátých let minulého století. Všechny pak spojí nález lidských kostí v kafilerii, který vyšetřuje policejní rada Vaňásek. 

Titul vaší knihy je Továrna na maso. Má to nějaký přenesený význam? Občas mám pocit, že všichni žijeme v jedné velké továrně na maso.

Ten název se mi hodil. Továrna na maso je jednou z postav knihy, postavou, která nechce být továrnou na maso a brání se tomu. Jatkám v pražských Holešovicích se tak za první republiky opravdu mezi lidmi říkalo, takže ten název podle mě tam sedí jako prdel na hrnec. Původně se měl můj román jmenovat neutrálně: „Ústřední jatka hlavního města Prahy“, ale to by si asi nikdo nekoupil.

Zasadil jsem děj do dvacátých let, do doby ještě před velkou hospodářskou krizí. Chtěl jsem ukázat holešovická jatka v době největší slávy, ale zahrnout tam i problémy, které nejsou globální, ale místní. Za první republiky se také strašně kradlo, například na železnici, a to dost šíleným způsobem.

V Továrně na maso se objevuje i postava policejního rady Vaňáska, detektiva, který byl předobrazem slavného rady Vacátka z povídek Jiřího Marka, kterého známe i díky seriá­lu Hříšní lidé města pražského. Píšete o něm, že to byla osobnost evropského formátu…

Holešovický rodák Josef Vaňásek byl špičkový detektiv, který se původně specializoval na krádeže na železnici a pak se přeškolil na drogy. Jezdil po celé Evropě a přednášel o tom a zároveň se učil od svých kolegů. A že to za první republiky s kokainem jelo na plné obrátky.

Možná to bylo tím, že Československá republika byla mladá…

Možná. Nebo měla parta kolem Huga Hasse tak velkou spotřebu…

V Továrně na maso je ten mladistvý étos Československé republiky přítomný. Víra ve všechno moderní, v pokrok, avantgardu… Ale to není nic nového.

Když si pročítáte ty staré časopisy, tak tam zjistíte, že redaktoři brali avantgardu velmi vážně, byli rádi, že se tady dělalo stejně avantgardní divadlo…