Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Můžeme dlouhodobě sledovat, že cílem Andreje Babiše (ANO) je rozdělovat společnost a získávat na svoji stranu příznivce, ať to stojí, co to stojí, řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24 předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS). Podle něj je to výraz sobectví a neschopnosti vidět dál, než je jeho zájem a prospěch. Šéf horní komory parlamentu takto reagoval na události při mítincích expremiéra. Vystrčil v rozhovoru hovoří také o prezidentském kandidátovi vládní koalice, senátorovi Jaroslavu Doubravovi, nebo situaci mezi Čínou a Tchaj-wanem.
V poslední době Českou republikou hýbaly zákroky neuniformovaných policistů na mítincích poslance a bývalého premiéra Andreje Babiše. Jak se na tu situaci díváte?
Jednak je zarážející to, že při kampani bývalého premiéra dochází k tomu, že se ta situace vyhrocuje a stojí tady proti sobě skupiny s velmi odlišnými názory. Dokonce to přechází, řekněme, v aktivity typu, že je odnesen reproduktor nebo že si lidé nadávají, a dokonce se napadají. To si myslím, že není dobré vysvědčení pro toho, kdo mítinky pořádá, protože je evidentní, že jsou vedeny způsobem, který nenávist podněcuje.
Pokud bychom jako politici něco neměli dělat, tak je to stavění lidí proti sobě a vzbuzování nenávisti, závisti nebo pomlouvání těch druhých. To si myslím, že se na mítincích Andreje Babiše děje a vůbec nikomu to neprospívá. Většinou to potom bývá tak, že se to obrací proti samotným aktérům. Co se týká policie, tak i to, že identifikovala setkání Andreje Babiše jako riziková, svědčí o tom, že jsou vedena konfrontačním způsobem. To, že zasahuje policie, která není označená, považuji za nepřípustné a za její selhání. Pokud jsem pochopil pana policejního prezidenta, tak sjedná nápravu a už by se tak nikdy dít nemělo. Zda to tak bude, nevím.
Prapůvod je ale jinde. Je v tom, jak někdy ty mítinky vede a jakým způsobem si tam počíná. Pokud s davem umíte zacházet a pokud máte zlé úmysly, tak není velký problém přenášet do davu negativní náladu a potom vytvářet atmosféru, která vede k těm dalším věcem. Když na to policie nebyla zvyklá nebo připravená, tak může selhat, jako selhala, když se podle mě neadekvátním způsobem chovala k tomu chlapci.
Na druhé straně je to tak, že vzal reproduktor a někam ho odnesl, oni nějak zasahovali. Jak to přesně bylo, nevím, ale jak jsem to mohl vidět, tak mi připadá, že zásah policie byl neadekvátní. Co mi zejména vadí, je, že policie nebyla označená, a úplně mimo je potom to vybavení jednoho policisty čepicí, kdy se hlásí k nějaké straně nebo jí projevuje sympatie. To si myslím, že je úplně mimo.
Zareagoval na tyto události ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) správně?
Myslím si, že je potřeba to nechat prošetřit a až potom rozhodovat. V tomto smyslu si myslím, že je postup správný. Nejsem s tím tak dokonale seznámen, nevím, jaké měli policisté úkoly, co bylo jejich hlavním cílem při té akci. Věřím tomu, že policie postupuje promyšleně a že to má pan ministr vnitra v tomto smyslu v rukách a že dojde ke správnému vyhodnocení a případně i vyhodnocení závěrů.
Objevily se také názory, že by měl ministr Rakušan odvolat policejního prezidenta, nebo sám odstoupit. Souhlasil byste s tím?
V tuto chvíli ne. Jsem přesvědčen, že jak policejní prezident, tak ministr vnitra postupují tak, jak by měli. Nejdříve chtějí věc vyšetřit a potom vyvodit závěry. Myslím si, že právě to, jaké vyvodí závěry, potom může být důvodem nebo tím hlavním ukazatelem toho, zda si počínali, nebo nepočínali správně. Nejhorší je, když děláte akce unáhleně, děláte je v afektu, a aniž byste měli dostatek argumentů.
Na jednom z těch mítinků Andrej Babiš označil své odpůrce za fašisty a nacisty. Proč zrovna jeho kampaň rozděluje společnost? A může to být z jeho strany cílené?
To je potřeba se zeptat Andreje Babiše, ale že je jeho cílem rozdělovat společnost a získávat na svoji stranu příznivce, ať to stojí, co to stojí, teď tím myslím rozdělování společnosti a nárůst závisti či nenávisti, je věc, kterou lze sledovat dlouhodobě. Je to výraz jakéhosi sobectví a neschopnosti vidět dál, než je jeho zájem a prospěch. Politik, který není schopen podívat se dál, než je jeho zájem, by neměl dělat politiku. To může dělat podnikatel, který jde za svým ziskem hlava nehlava. Není to správné, ale podnikání se tak dělá. Pokud se tak chová politik, tak je to naprosto zcestné, protože to vede například i ke vzbuzování závisti a nenávisti, a to je úplně to nejhorší, co nás může potkat.
Je zajímavé sledovat reakce Andreje Babiše na kterýkoliv čin jeho konkurentů. Pokud totiž kterýkoliv z jeho konkurentů cokoliv udělá, tak to vždy sám za sebe vnímá jako akt, který dělá s cílem někoho poškodit. Vůbec není ochoten přistoupit na to, že by někdo mohl udělat nějaké rozhodnutí, protože je přesvědčen, že je správné. Ne že ho dělá proto, aby někoho poškodil nebo někomu ublížil nebo získal nějakou výhodu. Tak on nedokáže vůbec přemýšlet, že by někdo mohl dělat rozhodnutí, protože je správné. Přemýšlí, proč to rozhodnutí udělal, co mu to přinese, koho chtěl poškodit. Že by to mohlo být tak, že to někdo něco udělal, aby to bylo správně, to v jeho reakcích nenalézám.
Premiér Petr Fiala oznámil, že koalice SPOLU představí svého kandidáta do prezidentských voleb až na podzim. Kampaň už ale pomalu začíná. Je to podle vás správné rozhodnutí?
Bylo by dobré, kdyby vládní koalice byla schopná podpořit, nebo nalézt kandidáta. V tuto chvíli se tak zatím nedaří. Kdy se tak stane, jestli to zvládneme na podzim, vám teď říci neumím. Je to situace, která pro mě není úplně příjemná, protože si myslím, že je naším úkolem, abychom buď v rámci koalice SPOLU, nebo ideálně v rámci vládní koalice byli schopni podpořit jednoho kandidáta. Považuji to za důležité. Pokud se tak nestane, tak to nebude dobře.
Nebude na podzim už ale i tak pozdě?
Záleží na tom, kdo by byl případně tím kandidátem. Pokud je to osoba známá, tak si myslím, že na podzim není pozdě, protože volby budou v lednu. Máte říjen, listopad, prosinec, část ledna, to znamená tři měsíce na kampaň. Když někdo dělá tři měsíce kampaň, tak vám garantuji, že toho má akorát dost. Pokud by šlo o osobu známou, tak by to bohatě stačilo. Pokud by to měla být osobnost, která se teprve musí představit, která musí popsat své názory, tak by to bylo pozdě. To si ale myslím, že by neměl být případ kandidáta, kterého podpoří koalice SPOLU nebo vládní koalice.
Pokud by vláda měla podpořit jednoho z již známých kandidátů, kdo je podle vás nejvhodnější? Andrej Babiš to s jistotou nebude, ale co například Petr Pavel nebo Danuše Nerudová?
Myslím si, že mezi lidmi, kteří už kandidaturu oznámili nebo řekli, že o ní přemýšlejí, jsou tací, které by případně mohla koalice SPOLU nebo vládní koalice podpořit. Víc vám k tomu neřeknu, protože by to ode mě nebylo fér. Nemáme to dostatečně prodiskutováno. I já se pořád snažím získat nové informace o těch, kteří o kandidatuře uvažují nebo ji ohlásili.
Peníze na kampaň shání i váš kolega ze senátu Pavel Fischer. Nemohl by být on tím společným kandidátem?
Pavel Fischer je jeden z kandidátů, se kterým v senátu úzce spolupracuji, protože jsme spolu byli na Tchaj-wanu nebo na Ukrajině. Je zřejmé, že to není člověk, se kterým bych nebyl schopen vyjít. Je to tak, že se mi s ním dobře spolupracuje, ale nebudu v tuto chvíli nic říkat k jeho kandidatuře na prezidenta, protože bych se dostal do situace, kdy by bylo logické, abych se vyjádřil ke všem, a to v tuto chvíli dělat nechci.
Ještě před prezidentskými volbami proběhnou volby do senátu. Vy v nich budete obhajovat mandát na Jihlavsku. Pokud byste svůj mandát obhájil, budete opět usilovat o funkci předsedy horní komory?
Prvně budu dělat všechno pro to, abych obhájil tu pozici a získal mandát na Jihlavsku. Vůbec to nepodceňuji a teď všechno soustřeďuji na to, abych byl schopen zvládnout kampaň, dobře informoval a zopakoval, co jsem všechno za těch 12 let v senátu udělal, čemu se věnuji, a v kampani obstál tak, abych mandát obhájil. Podle toho, zda se mi to podaří, nebo ne, se budu rozhodovat dál. Pokud mandát neobhájím, tak nemá smysl bavit se o tom, jestli chci být předsedou. Pokud bych mandát obhájil, tak uvidíme, jak dopadnou volby jinde, a podle toho se pozná, co je reálné. Mluvit o tom dopředu nebudu, protože se nemá porcovat medvěd, který ještě běhá po lese.
V souvislosti se senátem teď médii proběhla zpráva, že na Ruskem okupovaný Krym se vydal senátor Jaroslav Doubrava. Budete to nějak řešit?
První místopředseda senátu Růžička podal podnět k mandátovému a imunitnímu výboru senátu, aby prošetřil, zda se tam pan senátor Doubrava, který je na soukromé cestě, nechoval způsobem, kde by se to mohlo jevit, že zastupuje senát nebo že tam vystupuje jako oficiální představitel České republiky.
Na těch fotkách ale bylo vidět, že za ním byla vyvěšena vlajka České republiky.
On je ale občanem České republiky. Když jste někde na soukromé návštěvě a máte s sebou českou vlajku, pořád to neznamená, že vystupujete jako oficiální představitel. Podle zpráv, které mám, senátní mandátový a imunitní výbor je na tom tak, že se nechystá schůzi kvůli tomu svolat, protože není k dispozici vyjádření Jaroslava Doubravy, který se pořád ještě nevrátil, a vyjadřovat se k něčemu, když nemáte k dispozici toho, kdo by k tomu měl podat základní svědectví, je obtížné. Zda potom, až se vrátí, dojde k nějakému setkání mandátového a imunitního výboru, který by se zabýval jeho pobytem na Krymu, nevím. Je to na jeho členech a na rozhodnutí jeho předsedy Petra Víchy, jestli bude výbor jednat, nebo ne.
Co se týká politických názorů na tu věc, tak si myslím, že naprostá většina senátorů odsuzuje to, že senátor Doubrava jede na dovolenou na Krym. Jednoznačně tím porušuje oficiální bezpečnostní politiku České republiky. Vznikají tam potenciální bezpečnostní rizika a snižuje tím autoritu České republiky jako spolehlivého partnera v boji proti agresorovi. To znamená, že to jsou věci, které svědčí o tom, že se chová nezodpovědně a že jednoznačně zastává jiné pozice, než je oficiální zahraniční politika České republiky. V tomto smyslu je to i potenciální bezpečnostní riziko.
Plánujete nějaké kroky, aby se nějaké podobná návštěva už neopakovala?
Pokud žijeme ve svobodné a demokratické zemi a je tady člověk, který je právoplatně zvolen senátorem, a pokud nedochází k porušení českého práva, tak jaké kroky chcete plánovat? Je to tak, že jediné, co můžete vyslovit, je politický názor, ale nemyslím si, že je možné dělat něco dalšího v tom smyslu, že budete toho člověka nějak omezovat na jeho právech nebo mu něco přikazovat, protože to není možné a začal byste se chovat přesně tak, jak chcete, aby svět nefungoval. Když se vám něco nelíbí, když něco považujete za nesprávné, tak pokud to není v rozporu s právem, tak není možné, abyste někoho trestal. To by byla taková svévole a něco, co je typické pro totalitní země, a nikoliv demokratické státy.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že válka musí skončit osvobozením Krymu. Je to podle vás reálné?
Myslím si, že to musí být cíl Ukrajiny, prezidenta Zelenského a že my musíme dělat všechno pro to, aby to tak dopadlo. Jestli to je, nebo není reálné, vám dnes neřeknu, protože se válka pořád vyvíjí. V tuto chvíli je evidentní, že bez dlouhodobé pomoci spojenců Ukrajinci nemohou dosáhnout vítězství, a jestli k tomu bude podpora stačit, v tuto chvíli neumím říci.
Vy jste řekl, že musíme dělat všechno pro to, aby se to Ukrajině podařilo. Dělá Česká republika všechno?
Děláme pro to všechno v rámci našich možností, protože základní nutnou podmínkou pro to, abychom mohli podporovat Ukrajinu, je to, že vláda bude mít podporu pro podporu Ukrajiny. Myslím tím podporu občanů. Tudíž musíme dbát o to, aby všechny věci, které souvisejí s válkou na Ukrajině – a souvisí s tím například i energetická krize, růst cen energií, inflace a další věci –, byly v Česku v takové podobě, aby to bylo pro české obyvatelstvo přijatelné, aby nedošlo k sociální a ekonomické krizi, protože pokud se tak stane, lidé budou přinuceni starat se sami o sebe, o své vlastní živobytí a nutně by poklesla podpora pomoci Ukrajině.
Je to tak, že musíme pomáhat Ukrajině takovým způsobem, abychom zároveň zachovali podporu této pomoci v České republice. Proto třeba některé věci, které víme, že by byly pro Rusko nejbolestivější, ve stoprocentní míře dělat nemůžeme, protože by v ještě větší míře zasáhly nás. Ohrozily by u nás sociální smír, naši hospodářskou stabilitu. Mám tím na mysli třeba dodávky plynu nebo ropy, kdy to v současné době bohužel není tak, že jsme schopni se bez ruského plynu a ruské ropy stoprocentně dlouhodobě obejít. Proto je to třeba brát v úvahu při všech sankcích, akcích a pomocích, které poskytujeme Ukrajině. Bohužel se nedá nic jiného dělat. Závislost na autokraciích jsme připustili a dnes sklízíme hořké plody.
Ta pomoc vlády českým občanům bývá občas kritizována za to, že není dostatečná. Jaký na to máte názor vy?
Vždycky můžete všechno udělat lépe. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že ten axiom dělat všechno pro to, aby byli občané České republiky ušetřeni těch nejtvrdších dopadů, které válka na Ukrajině způsobuje, a to je zvýšení cen energie, zvýšení cen potravin, inflace, může se to projevit i v rámci zaměstnanosti a tak dále – tady dělá vláda všechno pro to, aby to na občany dopadlo v co možná nejmenší míře. Nemůžeme si ale myslet, že to nebude cítit. Zkrátka to tak není. Když je ve světě válka, tak se to projevuje i tím, že se snižuje kvalita života.
Musíme udělat všechno pro to, abychom ochránili ty, kteří jsou nejvíce ohroženi. O to se vláda snaží. Dělá to poprvé, nedělá to bez chyb, ale věřím, že to zvládne. Co si myslím, že se podařilo, je zajištění dodávek dostatku plynu na letošní zimu. Co je podle mě před námi, je zkrocení cen elektrické energie a plynu na úroveň, která bude pro obyvatelstvo přijatelná. Pokud se to nepodaří, tak se může skutečně stát, že budou někteří padat do dluhových pastí, a to by byla situace, kterou si nikdo nepřeje.
Vy jako druhý nejvyšší ústavní činitel částečně formujete českou zahraniční politiku. Dokážete si představit, že se někdy v budoucnu normalizují vztahy mezi Českem a Ruskem?
Nevím, ty příkopy jsou teď nesmírně hluboké. Měl jsem rozhovor s Jevhenem Perebyjnisem a jeho manželkou, kteří mi říkali, že s pokračující válkou se příkopy neustále prohlubují. Neutrální nebo řekněme mírně antagonistický vztah mezi Ukrajinci a Rusy dnes přerůstá v téměř nenávistný vztah. Čím bude ta válka trvat déle, ten příkop bude hlubší a hlubší a bude obtížnější vztahy v budoucnu narovnat. Zatím ten vývoj není takový, že bych byl v této věci optimistou.
Jak byste zhodnotil působení teď už bývalého ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise v Česku?
Hodnotím ho pozitivně. Vyzdvihl bych tři věci. První je ta jeho práce pro vlast a za vlast. Udělal maximum pro to, aby celá Evropa, protože působil nejen v Česku, ale měl přesah i do dalších evropských zemí, podpořila Ukrajinu. Ukrajinská ambasáda zřídila účet, na kterém se vybrala více než miliarda korun na zbraně pro Ukrajinu. To je jeho první velká zásluha.
Druhá věc, kterou považuji za důležitou a kterou dokázal, je, že lidé pochopili, že je nutné Ukrajině pomáhat. V podstatě to dělali spontánně, aniž by za to cokoliv čekali, ať je to třeba to, že dávali dary nebo přijímali uprchlíky. Já vždy říkám, že pokud se taková vlna pomoci v národu vzbudí, posílí ho to, stane se sebevědomějším, může na sebe být hrdý a posílí to i jeho autoritu u ostatních, což jsem cítil.
Třetí věc, kterou oceňuji, je to, že nám připomněl naši minulost. Připomněl, jak jsme kdysi žili a kým jsme byli. Není samozřejmé, že tak můžou žít všichni, že máme svobodu a demokracii a že jsou státy, které pokud se za ně nepostavíme, můžou prožít svůj Mnichov nebo rok 1968. To si myslím, že je ta třetí věc. Řekl nám: „Pozor, pozor, vy byste neměli zapomínat na svoji minulost a měli byste si připomínat, že to, co dnes prožíváte, není samozřejmost a že svoboda není samozřejmost.“
V poslední době byl často v médiích, scházel se s politiky, byl veřejně činný. Jak obtížné bude pro jeho nástupce navázat na jeho práci?
Bude to těžké. Obecně bude těžké vysvětlovat to, že je potřeba Ukrajinu podporovat, a to, co by mělo všude zaznívat a mělo by být všude napsáno, je to, že prapříčinou všech problémů je, že Rusko realizovalo nevyprovokovanou agresi na Ukrajinu. To je prapříčina všeho. Všechno ostatní, co dnes prožíváme, je důsledek této brutální agrese. Není možné na tu počáteční agresi zapomenout a říkat, že bychom se s nimi měli domluvit, protože to pro nás jinak bude špatné. Důvod, že máme dnes nějaký problém, je v tom, že oni protiprávně, nezákonně, brutálně zaútočili na Ukrajinu a chtějí území, které Rusku nepatří.
Vy jste byl během války na návštěvě v Kyjevě, plánujete nějakou další podobnou cestu?
Tuším, že tam teď má jet Pavel Žáček z poslanecké sněmovny, potom tam má jet Pavel Fischer, chystá se tam David Smoljak. Já osobně v tuto chvíli cestu na Ukrajinu neplánuji, ale jsem v úzkém kontaktu s některými osobnostmi jak ze strany ukrajinského parlamentu, tak ze strany Zakarpatské oblasti. Vysočina od doby, kdy jsem byl hejtmanem kraje, má partnerský vztah se Zakarpatskou oblastí. Zrovna včera jsme si s Voloďou Čubirkem, což je hejtman Zakarpatské oblasti, telefonovali a bavili jsme se o tom, jak ta situace vypadá.
Na začátku působení ve funkci předsedy senátu jste navštívil také Tchaj-wan. Mezi Tchaj-wanem a Čínou se teď zvýšilo napětí kvůli návštěvě Nancy Pelosiové. Může tam podle vás v budoucnu dojít k nějakému většímu konfliktu?
Obava, že Čínská lidová republika bude chtít obsadit Tchaj-wan, je dlouhodobá. Myslím si, že nyní to riziko není velké, protože Tchaj-wan je velmi dobře připravený. Spojené státy americké daly jasně najevo, že budou podporovat zákon, který se schválil a říká, že nepřipustí, aby ke změnám na Tchaj-wanu došlo jiným než mírovým způsobem. To Čínská lidová republika velmi dobře ví, je si vědoma své současné vojenské síly, která výrazně vzrostla, ale pořád dle mého názoru nestačí na to, aby dokázala přemoci součet síly Tchaj-wanu a Spojených států amerických. Tudíž si myslím, že v tuto chvíli to nebezpečí nehrozí, nebo je malé.
Senátor Pavel Fischer mi ve středu v rozhovoru řekl, že by Čína měla méně řinčet zbraněmi a vyhrožovat, a naopak více naslouchat Tchajwancům, protože ti nejlépe vědí, co chtějí. Co Tchajwanci chtějí?
Názor Tchajwanců se postupně vyvíjí. V současné době chtějí zejména to, aby mohli sami o sobě rozhodovat. Mají svoji prezidentku, svoji vládu, armádu. Rozvíjejí svoji demokracii, která je na velmi vysoké úrovni. V hodnoceních dopadají velmi dobře. Nemám pocit, že by ze strany Tchaj-wanu byla nějaké akcelerace vzhledem k nějakému dalšímu osamostatňování nebo k nějakým dalším krokům, které by směřovaly k tomu, že by chtěli zásadním způsobem změnit způsob své existence.
Co by Tchajwanci chtěli a co já podporuji, aby byli rovnoprávně začleňováni do nadnárodních struktur, ať je to Světová zdravotnická organizace, UNESCO a některé další organizace, protože si myslím, že je nespravedlivé, pokud Čínská lidová republika brání jejich vstupu.
Jinak si myslím, že je potřeba tu věc nechat postupnému vývoji, a to si myslím, že Tchaj-wan velmi dobře chápe a nějak to neakceleruje. Spíš bych řekl, že postupuje takovými postupnými, pomalými kroky, Čína je z toho nervózní a snaží se udělat nějaký krok, který by další demokratický a svobodný rozvoj Tchaj-wanu zastavil, nebo vrátil zpět do pozice, kdy bude Tchaj-wan jednoznačně pod nadvládou Čínské lidové republiky, což Tchajwanci rozhodně nechtějí.
Mohla by Tchaj-wanu v tomto ohledu Česká republika nějak pomoct?
Jednoznačně můžeme. Jednak můžeme vyjadřovat podporu různým způsobem, například i návštěvou ústavních činitelů. Dnes, protože jsme předsedající zemí Evropské unie, můžeme vyzývat k tomu, aby se celá Evropská unie více zapojila a byla aktivnější v oblasti Indo-Pacifiku, protože je to přesně ta oblast, kde je potřeba více dbát na to, aby tam měly silnou pozici a zastoupení demokratické země. Velmi se tam angažují Spojené státy americké, Indii je potřeba také zapojit, a kdyby tam vstoupila i Evropská unie svým diplomatickým úsilím, hospodářskými aktivitami, tak by to tomu prostoru velmi prospělo, protože by se také demokratizoval. Byl by tam cítit vnos evropské demokracie a to si myslím, že by bylo velmi důležité, aby demokratické země v Indo-Pacifiku cítily podporu a to, že si jich všímají i jiné části světa, které žijí ve svobodě a demokracii.
Potom je tady velká možnost hospodářské spolupráce. Je to výhodné pro obě země. Tchaj-wan je velmi vyspělou zemí. Kulturní a vědecko-výzkumnou spoluprací upevňujete vztahy. Když upevňujete vztahy mezi dvěma demokratickými zeměmi, tak se demokracie zároveň posilují. To jsou možnosti, které máme.
Za pár měsíců to bude rok od začátku vlády koalice SPOLU. Jak ji zatím hodnotíte?
Musím říci, že jsem věděl, že to bude mít těžké, ale má to ještě těžší, než jsem si myslel. Končí covid, pořád jsme ho úplně nepřekonali, zároveň máme válku na Ukrajině a zároveň jsme ještě předsednickou zemí Evropské unie s tím, že připravenost České republiky nebyla nějak slavná. Potom je potřeba dělat reformy v rámci hospodaření státu, protože předchozí hospodářská politika způsobila, že bylo natištěno mnoho peněz, které dnes přispívají k tomu, že máme poměrně vysokou inflaci. To všechno má vláda zvládat a je to pro ni obtížné.
Z tohoto hlediska potom logicky nemá úplně moc času na plánování dlouhodobých koncepčních kroků a změn, které potřebujeme. Pořád řeší nějakou operativu, pořád řeší to, kdy bude který summit v rámci EU, kdy a jak bude očkování další dávkou, a najednou by měla přemýšlet o restrukturalizačních krocích, abychom přestali být montovnou a začali být zemí, která bude zvládat i moderní technologie a finální výrobky. Kdy budeme restrukturalizovat naše vzdělávání, abychom měli dostatek lidí v oborech, které jsou dnes lukrativní, kdy začneme přemýšlet o tom, jak budeme měnit energetickou infrastrukturu, aby se snížila závislost na autokraciích – to jsou všechno věci, které jednak musí řešit tak, že hasí požáry, ale zároveň by měla připravit koncepční střednědobé a dlouhodobé kroky. Na to si myslím, že má vláda strašně málo času a nemá na to ani připravené lidi.
Lidé na ministerstvech nebyli připravováni na krizové situace a na to, že je potřeba dělat deset, dvanáct hodin denně a přemýšlet o tom, jak to tady bude dál. Byli jsme vychováni, že chodíme na osm hodin do práce a jdeme normálně domů. Taková ale ta situace není. Jestli je dnes někdo ministrem, tak to znamená, že dělá od pondělí do neděle a jestli má nějaký aparát, tak ten by se tomu měl být schopen přizpůsobit, protože to je to jediné, co můžeme udělat, abychom obstáli.
Zdá se mi, že nám nedochází, že jsme v jiné než standardní situaci, a mám strach, že nám to dojde až v době, kdy to všichni naplno pocítíme, a to může být pozdě. Vláda to má těžké, snaží se o tom dávat jasné informace, mluvit o tom, ale když proti vám vystupuje někdo, kdo říká, že je všechno v pořádku a že za něj bylo líp, tak je to o to těžší.
Vy jste zmínil to předsednictví v Radě Evropské unie. Daří se vládě napravit obraz České republiky, který po čtyřech letech vlády Andreje Babiše nebyl možná úplně dobrý?
Můžu mluvit pouze za sebe a za to, co jsem měl možnost sám vidět na různých setkáních s představiteli Evropské unie. Můj pocit z toho byl, že se naší vládě a zejména Petru Fialovi daří získávat autoritu, že jsme vnímáni jako země, která zvládá předsednictví, že jsme vnímáni jako země, která je schopna přicházet s kompromisními návrhy, které jsou schvalovány grémii Evropské unie, a že v tomto směru zatím plníme roli, kterou máme plnit. Jsme ale v nějakém poločase našeho předsednictví, takže na závěrečné hodnocení je třeba počkat.
V komunálních volbách kandiduje koalice SPOLU na mnoha místech. Dokážete si v budoucnu představit ještě bližší spolupráci těch tří stran?
Jsem příznivcem toho, abychom tomu nechali přirozený vývoj. Buď se ukáže, že je to životaschopný projekt na dlouhou dobu a že může dojít i k nějakým dalším vývojovým fázím, nebo se ukáže, že ten koncept, který dnes máme, je dostatečný, nebo že není životaschopný, a strany se zase rozdělí. Nechal bych tomu přirozený vývoj. V tuto chvíli mám pocit, že spolupráce těchto tří stran v té podobě, jak ji dnes máme nastavenou, je model, který vyhovuje, a že to není potřeba dál posouvat, pokud to nepřijde přirozeně samo. Nemám ani pocit, že by docházelo k rozpadu nebo nějaké nespolupráci.
