Prezident Miloš Zeman předá dnes dvojici rektorů tajné materiály o údajné spolupráci dvou kandidátů na profesory s represivními složkami bývalého režimu. Jsou podle něj natolik závažné, že věří, že rektory přesvědčí o jeho rozhodnutí nejmenovat akademiky profesory. Řekl to novinářům na sněmu Hospodářské komory v Praze.
Prezident nedávno oznámil, že trojici kandidátů – Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala z Univerzity Karlovy a Jana Eichlera navrženého Vysokou školou ekonomickou – nejmenuje profesory kvůli jejich problémům z minulosti. Ministerstvo školství i akademická obec ale trvají na tom, že všichni splnili veškeré zákonné podmínky pro získání profesorského titulu.
U šéfa Národní galerie Zeman své rozhodnutí zdůvodnil snahou Fajta o dohodu s Komerční bankou na tom, aby část jejího sponzorského daru sloužila jako příspěvek k jeho ředitelskému platu. V Ošťádalově případě byly důvodem jeho údajné kontakty se Státní bezpečností, u Eichlera pak působení v propagandistických útvarech československé armády.
Dnes Zeman řekl, že na schůzce ministru školství Marcelu Chládkovi (ČSSD) a rektorům UK a VŠE předá tajné materiály „týkající se spolupráce se Státní bezpečností, respektive spolupráce s represivními složkami minulého režimu“. „Já sám jsem si nesmírně přál tyto materiály uveřejnit, ale protože platí zákon na ochranu osobních údajů, já jako prezident nemohou porušit zákon, nicméně tyto materiály jsou natolik závažné, že věřím, že oba dva rektoři odejdou přesvědčení, že moje rozhodnutí je správné,“ dodal.
Postoj Hradu, jenž vyšel najevo na začátku května, vyvolal bouřlivé reakce akademické obce. Její představitelé prezidentovo rozhodnutí označili za nepřijatelný zásah do akademických svobod. Kvůli tomu byli rektoři připraveni bojkotovat slavnostní předávání jmenovacích dekretů naplánované na 7. května. Vzhledem k tomu, že se množily i omluvy nových profesorů, byl ceremoniál odložen. Měl by se uskutečnit v červnu.
ČTK
Poznámka editora Svobodného fóra: Je zajímavé sledovat, jak u někoho škraloup z minulého režimu prezidentovi vadí a prostě mu svědomí nedovolí dotyčného jmenovat. U jiných lidí z jeho okolí je ta samá minulost naopak téměř nutnou kádrovou výbavou. Jistě že je problematické, aby bývalí agenti StB zastávali akademické posty. Měly by ale o tom rozhodovat školy a jejich orgány samy, a nikoli „osvícený panovník“.
