Musí to být neveselý život, když se pořád tak snažíte a nikdo vás nebere vážně. Přinejmenším ne ti, o jejichž přízeň by normální člověk stál. To je také osud Ing. Miloše Zemana, momentálně prezidenta ČR.
Tolik by chtěl mezi velké kluky, ale velcí kluci o něj nemají zájem, protože má Miloš divné kamarády.
Existuje pojem „relativní deprivace“. Nepoměřujeme se s těmi pod námi, ale s těmi nad námi. Vždycky je někdo nad námi, takže jsme stále nespokojeni, pokud tedy máme potřebu se poměřovat. Zeman by jistě chtěl být uznávaný státník, jenomže s tou podivnou sestavou kolem sebe není pro nikoho směrem na Západ moc důvěryhodný. Protože chválu a uznání všichni potřebujeme, zvolil tutéž metodu jako Václav Klaus, obrátil se na Východ. Tam se tleská, tam se dávají medaile a tam se zve do televize.
Když se někdo snaží dosáhnout uznání a normálním způsobem to nejde, zvolí někteří jedinci způsoby méně normální. V konzumní společnosti, která oceňuje úspěch, se to projevuje tak, že když ho někdo nedosáhne přes veškerou snahu legálně, dá se na cestu zločinu, protože je lepší být zločinec, než být pohrdán.
V politice to není na první pohled tak vidět, ale i tam jde o prestiž a uspokojení. Miloš Zeman není hloupý, musí vidět, jaký je typ jeho voliče. Vesměs jsou to lidé, kterých si nemůže vážit. Jenomže je potřebuje a umí s nimi zacházet. Přesvědčovat o něčem společenské vrstvy, kterým říká „pražská kavárna“, nemá velký smysl, protože tam už to dávno prohrál a škody, které si tu napáchal, jsou nevratné. Zeman není prezident dolních deseti milionů, jsou tu miliony lidí, kteří s ním nechtějí mít nic společného. Pak mu nezbývá nic jiného, než druhé i sebe přesvědčovat, že tito lidé jsou nějak méněcenní, protože nepochopili jeho génia. Občas si to vylepší nějakým projevem, třeba v OSN, kde poradí, jak uspořádat svět, ale nikoho ty kuchyňské řeči nezajímají. Tam ostatně mluví kdejaký exotický satrapa, tak už jsou zvyklí.
Je to asi smutný pocit vidět svůj zpackaný život a přes veškerou snahu a všechny funkce být jen pořád paňáca. O to smutnější, že se na tom už nikdy nic nezmění. Ta volba byla ale dobrovolná.
