Všimli jste si někdy toho, co se stane, když má někdo říci nějakou dobrou vlastnost prezidenta Miloše Zemana? Odpovědi se točí kolem několika věcí – údajně je opravdu vzdělaný, údajně je skvělý rétor a údajně mistrně ovládá politickou taktiku. Polemizovat se dá ale o každém tomto tvrzení a poslední dění kolem ovládnutí společnosti ČEZ dokazuje, že nějaké „taktizování“ Zemanovi vůbec nevyšlo. Spíš se zdá, jako by dostal příkazem, aby sám sebe i své okolí totálně zesměšnil.

Podívejme se nejprve na první dvě prezidentské kvality. Miloš Zeman je prý vzdělaný, protože často cituje z knih. Samozřejmě nelze popřít, že jistě nějaké četl, ale většina citátů z poslední doby je špatně (a to i když se opakují pořád dokola), a další si dokonce vymyslel. Symbolem je nezapomenutelný Ferdinand Peroutka vlevo dole.

Pak jsou tu ty skvělé projevy spatra. Ano, Zeman umí poměrně dlouho mluvit bez papíru. Když se ale podíváte na všechny jeho řeči z posledních let, můžete z nich prostě a jednoduše složit jednu univerzální, záleží jen na tom, koho zrovna chcete urazit: Od Zdeňka Bakaly, přes Českou televizi po novináře nebo různé kritiky. A když Zeman hovoří v cizím jazyce, protože má dojem, že je to jeho velká kompetence, sklízí spíše výsměch (vzpomínáte na bablbam?).

Od doby, co se stal prezidentem, navíc čelil pouze jediné opravdové politické debatě, což bylo setkání s Jiřím Drahošem v České televizi. Jinak je stále obklopen různými přikyvovači, nikdo jej nekonfrontuje s fakty, a když jej někde vidíme mluvit, sedí naproti němu Jaromír Soukup, u něhož člověk stále čeká, jestli vůbec dá dohromady jedinou kloudnou větu.

Ale zpět k politické taktice. Zeman údajně rád politicky přemýšlí, umí všechny porazit, vymyslet kdejakou kličku a své politické oponenty tak jednoduše porazí. Když vynecháme fakt, že ve volbách už dvakrát zvítězil pomocí prostých lží (a to není taktika, ale podvod), jsou tu další záležitosti, které si vzal tak nějak za své (a zdálo se, jako by je dostal za úkol).

Tím hlavním je vliv ve společnosti ČEZ, v němž jde o miliardy korun. V den, kdy se o osudu ČEZu jednalo, Zeman před novináři spálil červené trenýrky, takže se součástí té údajné taktiky stala prostá hloupá šaškárna. V téže době běželo složité vyjednávání o vzniku další vlády Andreje Babiše, k níž dostal premiér od prezidenta garantovaný bianco šek. Zdálo by se, že tím Zeman něco sleduje. Jenže opak je pravdou.

Ač se to v kouřové cloně jménem Miroslav Poche nezdálo, Zeman neprosadil do kabinetu nikoho kromě Miroslava Tomana na marginální post ministra zemědělství. Jakmile Babiš dostane důvěru, Zemanův vliv definitivně končí a nic dalšího už – kromě různých obvyklých výpadů proti komukoli – dělat nemůže.

V ČEZ to pro Zemana dopadlo ještě hůř – nominanti ministerstva financí obsadili na základě osobního rozhodnutí Andreje Babiše všechna místa, jež může stát podle stanov společnosti obsadit. Babišovi lidé mohou v pohodě odvolávat management společnosti. Ostatní zůstávají na okraji, o ničem již nerozhodnou a oligarcha si tak může prostřednictvím Agrofertu ve spojení s ČEZ zajistit další obrovské zisky a vliv.

Pánové Mynář a Nejedlý si jistě neplánovali, že jejich veškerá snaha o udržení prezidenta na jeho postu i přes složité podmínky včetně těch zdravotních přijde vniveč. Mají hlavu státu, ale nemají vliv. Zeman jim ho nezajistil. Prostě proto, že se z údajného génia stal (anebo jím vždycky byl?) politický břídil číslo jedna.