Podobně jako v případě Andreje Babiše není zapotřebí složitého vysvětlování a sofistikovaných výkladů. Skutečnost je tak evidentní, že ji stačí shrnout.

1. Miloš Zeman je zkušený politik. V současné době ale reprezentuje myšlenkovou pozici, která je podle běžných kritérií nečitelná. Je to kombinace některých socialistických receptů a siláckých pravicových výroků, to vše kořeněné populistickou rétorikou. U Miloše Zemana se během jednoho večera dozvíme, že je zastáncem daní v severských zemích, že oceňuje vojenská rozhodnutí státu Izrael nebo že je  obdivovatelem Babišova Čapího hnízda.
2. Miloš Zeman je složitá osobnost, jen těžko lze však zakrýt fakt, že jde o člověka s mimořádnou vůlí k moci, člověka osobně lstivého a mstivého, který je málokdy schopen uznat svou chybu. Nejsem tak naivní, abych požadoval od politiků ctnosti, i když ti nejlepší z nich je měli. Ale čeho je moc, toho je příliš. Příklad s citátem Ferdinanda Peroutky by byl veselým detailem, pokud by nevypovídal o celku osobnosti. Příklad se mstou vzhledem k bývalým straníkům (B. Sobotka) a vzhledem k (ne)pozvání rektorů na státní oslavy je vrcholem ledovce, který by pravděpodobně zasloužil psychoanalýzu.
3. Miloš Zeman si plete prezidentský úřad s vlastním pašalíkem. Pokud byl někdy politikem s jistými osobními slabinami (i já jsem občas psal o jeho pozitivních rozhodnutích!), dnes je spíše politikem, který sleduje především svoji sebeprezentaci bez ohledu na to, jaký je zájem České republiky. Je to pozorovatelné například na jeho zahraniční politice, kterou v posledních letech prováděl na vlastní pěst, bez ohledu na pozici české vlády.
4. Miloš Zeman cíleně posunuje české národní zájmy na Východ. Je přinejmenším diskutabilní, zda tím posiluje oprávněné hospodářské projekty. A i kdyby, nikdy je nelze oddělovat od politických zájmů. Rusko a Čína mají být našimi hospodářskými partnery, je ale otázka, zda to má automaticky znamenat politické „bratříčkování“. Rusko je autoritářská země a Čína stále ještě země s komunistickou ideologií. Miloš Zeman je navíc v tomto ohledu nekonzistentní. Stačí si pustit jeho projevy z počátku devadsátých let. Komu ještě funguje paměť, může si vzpomenout na to, jak byl nasazován Občanským fórem do sporů s tehdejšími komunisty.
5. Miloš Zeman je stárnoucí muž. Tím se ho samozřejmě nechci dotknout; je mi odporné bulvární probírání případných nemocí a zdravotních selhání. Fakt stárnutí je ale neoddiskutovatelný a docela dobře přiznatelný, přičemž se sluší připomenout, že Česká republika není Vatikán a že prezident standardní země není papežem, kterému nějakých těch osm křížků spíše sluší. Jinými slovy, v sázce je něco, čemu se říká „schopnost odejít v pravý čas“. Je mnoho indicií, které vypovídají o tom, že v případě Miloše Zemana tento čas nadešel. Už ani ty bonmoty nejsou co bývaly!
6. Miloš Zeman se stal někým, kdo se pohybuje, jak se říká, na hraně české ústavy. To samozřejmě do jisté míry dělali jak Václav Havel, tak Václav Klaus. Nešťastné rozhodnutí o přímé volbě prezidenta však tento trend posílilo. Dá se to ukázat na mnoha příkladech, naposledy na vyjednávání s vítězem voleb Andrejem Babišem a na Zemanově ochotě poskytnout mu všechny výhody vyplývající z jeho postavení (a ještě mnohem víc).
7. Miloš Zeman je muž, který se při své kandidatuře rozhodl otevřeně lhát. Jeho tvrzení, že prezidentská kampaň neprobíhá, je do očí bijící lež. Zemanovy interpretace jsou směšné, a aby to člověk viděl, nemusí být členem pražské kavárny. Kampaň dokládá skutečnost, že kandidátovi je už v zásadě jedno všechno, vyjma vlastního zvolení. To je špatná zpráva pro budoucnost ČR.

Nedávno jsem napsal, že Andrej Babiš v pozici premiéra je strašlivá představa, ba noční můra. To samozřejmě nezabránilo tomu, aby byl do této funkce jmenován. Protože Miloš Zeman dělá vše pro to, aby byl zvolen prezidentem.

Tento text jeho voličstvo, které se šikuje u hnutí ANO a Okamurovy SPD, patrně příliš neovlivní. Jen to vypovídá o tom, kde Miloš Zeman hledá své podporovatele. Stejně jako v případě Andreje Babiše ale platí, že se s tímto stavem, tedy pravděpodobností, že Zeman bude zvolen, nelze smířit. Ještě není vše ztraceno, ještě je možné dát hlasy jiným kandidátům, především těm, kteří budou zárukou, že budou tandemu Zeman-Babiš vytvářet politickou opozici. A aby to nevypadalo, že jsem to celé nakonec psal jako reklamu pro jiného kandidáta, jméno tu nezazní. Na druhou stranu: kolik takových mezi současnými uchazeči o Pražský hrad je?