Občas se stane, že se člověk splete. Kupříkladu že má dojem, že někde něco četl, někomu o tom řekne, ale později se ukáže, že paměť klame a sdělení bylo jiné. Tak se omluvíme a dál se věc neřeší. Ostatně podobné je to v případě, že někam přijdeme pozdě. Ne tak na Pražském hradě. Tam umějí lhát tak dlouho, až i z obyčejné hlouposti udělají aféru.

Jiří Ovčáček rád říká, že média vedou antizemanovskou kampaň. Plete se – vede ji on sám. Naprostý trapas s vylhaným článkem Ferdinanda Peroutky byl však zjevně jen prvním krokem. Ovčáček ze sebe udělal falešného historika, zesměšnil sebe i svého šéfa, který nakonec prohrál i soud, ale hlavně – udělal hradnímu pánovi opravdu medvědí službu.

Kdyby Ovčáček neustále neplnil sociální sítě nesmysly, kdyby nevytahoval kdejakou špínu a kdyby se z něj postupem času nevyvinul profesionální troll, nikdy by se nic podobného nedělo. On si ovšem myslí, jak za potlesku Zemanových fanoušků dělá skvěle svou práci. Nedělá.

Stejná situace nastala s výmluvami kolem pozdního příchodu na pohřeb bývalého slovenského prezidenta. Normální člověk by prostě řekl: „Omlouváme se, byla to chyba.“ Slovo normální ale s Pražským hradem už zjevně nemůžeme spojovat, protože tam je to jiné. Když se stokrát dokáže, že výmluva na počasí byla lživá, Ovčáček jede svou dál. Obviňuje média, Pražskou kavárnu, ostudu bagatelizuje. Rozmazává problém tak dlouho, až paradoxně donutí média stále dokola mu dokazovat, že lže.

Miloš Zeman i Jiří Ovčáček vědí, že jejich věrným žádné lži nevadí, to by ostatně současný prezident nikdy nemohl být zvolen. Co je ovšem vede k tomu, aby i z evidentních nesmyslů, které by bylo jednoduché prostou omluvou smést pod stůl, udělali souboj se svými nepřáteli, to je ve hvězdách.