Mandát prezidenta Miloše Zemana se pomalu chýlí ke svému závěru, a stále více tak začíná být aktuální, v jakém stavu prezidentský úřad současná hlava státu odkáže svému nástupci. Milost, kterou Zeman udělil tento týden šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi odsouzenému za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře, a také způsob, jakým ji odůvodnil, je prozatím tím nejnovějším příspěvkem k dědictví, které nově zvolenému prezidentovi Zeman přenechá. Odkaz to není pěkný ani v nejmenším.

Když se prezident Zeman před více než devíti lety funkce hlavy státu ujímal, ve svém inauguračním projevu pronesl mnoho velkých slov. Hned v úvodu prohlásil: „Předstupuji před Vás jako první prezident České republiky, který byl zvolen přímou volbou občanů. Uvědomuji si obrovskou odpovědnost, která z toho pro mne vyplývá, a jsem připraven této odpovědnosti dostát.“

Ta odpovědnost byla opravdu velká. Miloš Zeman se stal vskutku prvním přímo zvoleným prezidentem, přičemž při zavádění přímé volby tehdejší předseda horní komory parlamentu Petr Pithart varoval, že jde o semtex vložený do základů našeho ústavního systému. Působení prezidenta Zemana prokázalo, že tomu tak opravdu je.

Zeman celou dobu testoval hranice a zkoušel, kam až mu ostatní političtí aktéři a především předseda vlády dovolí zajít. Jenom na základě jeho libovůle vládl od června 2013 do ledna 2014 kabinet Jiřího Rusnoka, který nezískal důvěru poslanecké sněmovny.

Také později se Zeman snažil prosazovat své představy ohledně složení vlády. Nejúspěšnější byl v tomto ohledu v době vládnutí kabinetu Andreje Babiše, kdy se mu podařilo prosadit si, aby se ministrem zahraničních věcí nestal tehdejší europoslanec za ČSSD Miroslav Poche.

Naopak nechtěl odvolat ministra kultury Antonína Staňka, který sice nakonec ve své funkci skončil, ale prezident se zdráhal jmenovat jeho nástupcem místopředsedu sociální demokracie a jejího dnešního předsedu Michala Šmardu. Hlava státu ve svém úsilí slavila úspěch a starosta Nového Města na Moravě se ve výsledku své ministerské nominace sám vzdal.

Poškození pověsti úřadu prezidenta republiky

Nic z toho samozřejmě prezidentovi nepřísluší, ovšem v situaci, kdy s ním chtěl být předseda vlády zadobře a neměl žádnou motivaci s ním jít kvůli sociálnědemokratickým ministrům do střetu a raději mu ustupoval, si Miloš Zeman dokázal vyvzdorovat mnohem větší vliv na podobu vlády, než jaký předpokládá Ústava České republiky.

Dále čtěte

Šance Andreje Babiše na zvolení prezidentem se snížily, protikandidáty by to ale nemělo ukonejšit

Tím, že byl předseda hnutí ANO Andrej Babiš minulý týden obžalován v kauze padesátimilionového dotačního podvodu ohledně stavby areálu Čapí…

To se změnilo až s nástupem premiéra Petra Fialy, který dával najevo, že neváhá s prezidentem Zemanem podstoupit kompetenční spor u Ústavního soudu, pokud Zeman nebude chtít ministrem zahraničních věcí jmenovat pirátského nominanta Jana Lipavského. Fiala tak dosáhl svého a Lipavský do čela Černínského paláce nastoupil.

Uzurpace moci a posouvání parlamentní demokracie směrem k poloprezidentskému systému není tím jediným, čím Miloš Zeman poznamenal úřad prezidenta republiky, byť právě to je opravdu ten hlavní a nebezpečný rys. Jde o to, že se spojil přirozený dopad zavedení přímé volby a aktivní úsilí prezidenta Zemana, který dělal všechno pro to, aby maximálně rozšířil hrací pole, na němž se hlava státu pohybuje. Proto například chodil do sněmovny u příležitosti projednávání státního rozpočtu nebo se – především v minulém volebním období – potkával s jednotlivými ministry a ministryněmi a projednával s nimi vládní agendu.

Je třeba říct, že i ten, kdo by chtěl prezidentský úřad vykonávat tak, jak odpovídá parlamentní demokracii, to nebude mít snadné, protože samotná existence přímé volby, způsob, jak prezidentský úřad vykonává Zeman, i tradiční vnímání prezidenta u nás vede k tomu, že občané od hlavy státu očekávají příliš mnoho a často si vůbec neuvědomují, jaké pravomoci ve skutečnosti má.

Snad ještě více ale Miloš Zeman poškodil pověst samotného institutu prezidenta republiky a jeho celkové vnímání ve společnosti. Pomyslnou tečkou, která dokresluje neblahý Zemanův vliv, je právě jeho milost udělená šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi.

Nenaplněný slib z inauguračního projevu

Na webových stránkách Pražského hradu byla zdůvodněna následovně: „Prezident republiky při rozhodování o milosti vzal jednak v úvahu, že omilostněný byl dosud bezúhonný, je prezidentu republiky znám jako mimořádně pracovitý a kvalifikovaný vedoucí zaměstnanec, zároveň však, po seznámení se s rozsudkem prvoinstančního soudu, který byl potvrzen odvolacím soudem, dospěl k závěru, že pro přísné odsouzení nebyla zřejmě rozhodná povaha činu, ale i to, kde odsouzený pracuje, což je hledisko, které trestní právo nezná.“

Prezident Zeman tím neříká nic menšího než to, že nemá důvěru ve spravedlnost našich soudů, které podezřívá, že rozhodly podle toho, kde dotyčný pracuje. Kdyby to byla pravda, měl by o tom neprodleně informovat ministra spravedlnosti, protože je to opravdu vážné obvinění. Takhle to bohužel vypadá pouze jako vyfabulovaný argument, který s realitou nemá nic společného.

Pravdou je, že Miloš Zeman prezidentský úřad v určitém stavu převzal a svému nástupci, který bude zvolen příští rok v lednu, ho odevzdá ve stavu o dost horším. Především se za tu dobu výrazně zmenšila váženost a důvěryhodnost prezidentské funkce jako takové a pro novou hlavu státu rozhodně nebude snadné to změnit, protože spousta lidí si už začala myslet, že nejlepší by bylo, kdybychom žádného prezidenta ani neměli.

Přitom když Zeman do prezidentského úřadu nastupoval, sliboval něco úplně jiného: „Každý z nás v životě někdy vyhrál a někdy prohrál. Vím, jak je obtížné unést tíhu porážky, ale vím také, jak je těžké odolat pokušení, které přináší vítězství. Proto jsem řekl, že chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období. Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy už dávno mají,“ prohlásil Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu. Bohužel dokázal hlavně to, že je prezidentem své hradní party.