Uchopením moci v roce 1948 a kriminálním vzepětím 50. let s monstrprocesy a tisícovkami umučených a zavřených chtěli soudruzi budovat pevný neotřesitelný systém. Ale totalitní systém se stále znovu otřásal…

Církev se tehdy stala velkou ukázkou, jak komunisté chtějí rozdrtit své ideové nepřátele. I nejvyšší představitelé církve, velká řada kněží, řeholníků a řeholnic i ostatní věřící zaujímají v jejich ideologickém boji v počtu obětí velké místo.

Klasickou ukázkou jejich kriminálních metod byla agrese mužských klášterů při nočním útoku 14. dubna 1950, kdy komunistické milice posílené oddíly vojska přepadly všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do koncentračních lágrů a budovy klášterů i ostatní majetek zkonfiskovali. Později udělali totéž se ženskými kláštery.

Maďarskými událostmi v polovině 50. let se i u nás režim trochu „zachvěl“.

XX. sjezd ruských komunistů přibrzdil totalitu.

Na přelomu 50. a 60. let propouštění z kriminálů a hledání „lidské tváře“ pro komunistickou ideologii. Rok 1968, sovětská agrese Československa a snaha udusit uvolňování. Znovu se chápali moci v „normalizačním úsilí“, tj. v návratu do těch pro komunismus „normálních“ totalitních 50. let. Ale odpor proti totalitě, na které byl režim založen, se už nedal udusit: Charta 77, disidenti, svatořečení Anežky Přemyslovny a ’89 rok – nezadržitelná prohra soudruhů.

Soudruh Filip označil na nynějším sjezdu pád systému v r. 1989 a přechod moci za „podvod pod zneužitými hesly svobody a demokracie“. To je klasická ukázka jejich lživé, falešné rétoriky, kterou používali vždycky.

Je dobré si všímat těch řečí, které kolem komunistického sjezdu zaznívaly, té drzosti, se kterou soudruh Filip vyzývá „ke znárodňování a k převratu“. Žije starými časy, které „byly docela fajn“. Velmi vychvaluje „socialismus jako budoucnost“ naší země… Myslím, že testuje, co ta naše společnost snese, co si mohou soudruzi dovolit. A pod ochranou naší netečnosti chtějí vyhrát volby a vstoupit do parlamentu.

Že takovéto řeči procházejí bez velkých reakcí, je dáno snad tím, že je obecně známo, že jejich členská základna vymírá, že každoročně stranu opouští čtyři tisíce členů a že jim chybí „silná témata“. Proto používají v podstatě populistická hesla, která nejsou povětšině nosná, ale slouží jim k ohlupování lidí, jak to dělali v celé své historii…

Poslední dobou útočili na majetek církve, na vydávání majetku, na zdanění finančních náhrad, což jsou témata, která lidé rádi slyší. Z jejich myšlenkové dílny je věc, která je hodná kriminální doby počátku 50. let – zákon o Pražském hradu a zestátnění všech církevních budov na Hradě (a možná i ostatních majetků). Pozvolný návrat totality 50. let za klidného přihlížení celé společnosti!

Soudruzi na začátku totality připravili půdu pro své plány známými monstrprocesy s církevní inteligencí, ze které udělali špiony, agenty Vatikánu, přisluhovatele kapitalismu, nepřátele dělnické třídy a budování socialismu. Po této „masáži“ pak tehdy měli připravené pole pro své další kriminální programy.

Také v současnosti, když se mají napravovat minulá bezpráví, která soudruzi způsobili a kterých ani nelitovali, ani se od nich nedistancovali, bylo třeba – podle receptu z 50. let – masírovat veřejnost pomluvami a lží všeho druhu proti církvi a proti nápravě oněch křivd, aby program podle vzoru tehdejší doby prošel.

Myslím, že tento komunistický sjezd se všemi řečmi a projevy na sjezdu i okolo něj je velmi poučný a je ukázkou, že komunistická kriminální ideologie, která způsobila tolik zla nejen u nás (viz např. hekatomby nevinných mrtvých a gulagy), je vlastně živá i v myslích dnes žijících soudruhů, kteří jsou „důstojnými“ potomky svých předků z 50. let. Ve svém středu mají silné stalinské jádro, které je živým nositelem těchto myšlenek.

Myslím, že to vše je pro nás nový silný impuls ke kultivaci a formování myšlení lidí a naší společnosti.

Miloslav kardinál Vlk
Český katolický duchovní a teolog, v letech 1991–2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český. Jeho biskupské heslo zní: „Aby všichni byli jedno.“

Článek vyšel na webu pana kardinála Miloslava Vlka.