Před pár dny ministr financí Andrej Babiš naprosto nepochopitelně otočil a začal rychle prosazovat změny v elektronické evidenci tržeb. Asi každého, kdo jen trochu sleduje jeho geniální PR, to muselo překvapit. Ač se to tým s Markem Prchalem v čele pokusil schovat za dojemný příběh o babičce z Kladna (mimochodem geniálně podpořený příběhem ze Seznam Zprávy), existuje tu jedno o něco pravděpodobnější vysvětlení související s časovou koincidencí se spuštěním webu Hlídač EET.

Nejprve se ale vraťme o dvacet pět let zpátky, kdy ministerstvo financí vyhlašovalo výběrové řízení k projektu ADIS – Automatizovanému daňovému informačnímu systému. Projekt tehdy realizovala společnost IBM, která na ministerstvu působí dodnes a jejíž role je v našem příběhu klíčová.

ADIS je systém, který funguje na finančních úřadech, finančních ředitelstvích a právě na ministerstvu. Vzhledem k tomu, že existuje od roku 1992, jedná se o opravdu starý systém, který ale svou současnou roli plní v podstatě dobře, i když se množí stížnosti na to, že je pomalý a má archaické uživatelské prostředí. Zásadní informací ale je, že ADIS realizuje všechno týkající se daní či DPH off-line a není vázán na rychlou odezvu.

[ctete]88010[/ctete]

A právě off-line je důležité slovo. Společnost IBM totiž bez výběrového řízení získala zakázku za 347 milionů korun – právě proto, že spravuje systém ADIS, na kterém elektronická evidence funguje. Jenže podstatou EET je to, že běží on-line, a vzápětí po spuštění webu Hlídač EET se ukázalo, že i při malém množství uživatelů v testovacím režimu vznikají obrovské problémy, hlavně v době obědů a večeří v restauracích. Dvě sekundy, které mělo vydání účtenky zabrat, jsou v té chvíli z říše snů.

Je to jednoduché. Starý systém je postaven na koncepci, kterou si lze představit jako spolehlivou dodávku, která je schopná přivézt velké množství nákladu, v tomto případě dat, ale to, že se přebarví na červeno a dostane navíc dva barevné pruhy a křídla, neznamená, že doručí svůj náklad za slibované dvě sekundy. Největší zátěž se projevuje právě v době obědů a večeří, kdy se počet transakcí násobně zvýší. Znamenalo by to jediné: Buď celý systém zkolabuje, nebo bude muset provozovatel evidované tržby posílat později. Reálně to ale znamená, že by takový člověk skončil jednu směnu a začal druhou – aby do pěti dnů přesně podle zákona tržbu odeslal. Problém je navíc v tom, že pokud neprojde i jen jediná účtenka, systém provozovatele restaurace neupozorní na konkrétní – musí si ji najít ručně, což taktéž zabere mnoho času.

Na ministerstvu financí si webu Michala Bláhy, které již delší dobu provozuje úspěšný Hlídač smluv, samozřejmě všimli. Asi si dovedete představit tu situaci, kdy museli jít za velkým šéfem a říci mu, že se objevil problém. Andrej Babiš má obvykle ve zvyku každého, kdo zpochybňuje jeho představy, jednoduše vyhodit a nahradit někým, kdo mu slíbí, že všechno bude fungovat – týden před spuštěním EET to ale pravděpodobně nebylo možné. Tak se začalo horečně přemýšlet.

[ctete]87912[/ctete]

Co je kromě návalu v restauracích, barech a kavárnách největším rizikem spuštění EET? Přece nakupování na internetu. Právě proto je logickým krokem vyškrtnutí e-shopů (k tomu přidejme roztomilé nešikovné vyjádření pana Babiše, který prý nevěděl, kolik druhů podnikání u nás máme). Pokud budeme malou restauraci brát jako dodávku, e-shop je oproti ní nákladní vlak, v němž objem přenesených dat rozdílnému množství odpovídá. Při testovacím režimu byl problém se zmiňovanou dodávkou. Jak asi bude provoz vypadat ve chvíli, kdy začneme odbavovat plné nákladní vlaky?

Co je však největší devizou PR týmu kolem Andreje Babiše? Jen oni umí bez uzardění cokoli, včetně chyb a lží, prodat jako výhodu a dobro ze strany majitele Agrofertu. Úlevy pro e-shopy rozhodně nejsou něčím, co by mu mohlo přinést politické body, a tak přidal ještě malé podnikatele s obratem do 250 tisíc korun ročně. K tomu ho inspirovala devětaosmdesátiletá stařenka z Kladna, která by musela zavřít svůj obchůdek. Není to geniální?