Milý Ježíšku, škoda, že už jsem velký. Kdybych nebyl, mohl bych si přát lego, videohru nebo něco jiného podobně neškodného. Jenže jsem velký, a tak mám přání, která nejde tak snadno splnit. 

Co si tedy přeji?

Vládu složenou z politiků, kteří nebudou trávit čas tím, že budou hrabat na hromadu svého bosse. Přeji si vládu složenou z lidí, pro které je politika službou veřejnosti, a ne plundrováním země ve prospěch svěřenských fondů jednoho pochybného podnikatele se slovensko-estébáckým backgroundem (nic proti Slovensku!). 

Přeji si vládu, které půjde o dobře fungující stát, nikoliv o to, aby se dobře dařilo jen holdingu. 

Přeji si vládu a obecně politiky, kteří, když sami nebudou vědět, nebudou se stydět zeptat se na radu odborníků. A když radu dostanou, budou se jí řídit. 

Přeji si takové politiky, kteří budou umět uznat chybu. Takové, kteří se dokážou omluvit a když na to přijde, přijmou také zodpovědnost, která je spojená s výkonem veřejné funkce. 

Přeji si, abychom se už nikdy nemuseli dívat na premiéra, který, jako kdyby byl někde na pískovišti, vykřikuje, že jsme best in covid, zatímco kolem něj umírají desítky, stovky, tisíce lidí. 

Přeji si, aby na politické scéně začalo být zvykem, že když jde o věci všeobecného, veřejného zájmu, dokáží politici zakopat svoje válečné sekery a chovat se podle zásady, že primárním cílem vší politiky je obhajoba zájmů voličů. 

Přeji si v politice méně marketingu a více soubojů idejí. Ať jsou ty střety tvrdé, ale ať u nich nemáme potřebu rozbít soupeři lebku. 

Přeji si, aby nezdar nebo smůla nebyla společenským stigmatem, přeji si, aby silní neutiskovali slabší a aby slabší přestali silnější nenávidět. A přeji si, aby podnikatel přestal být synonymem pro sprostého podezřelého. 

Tohle všechno jsme v končícím roce bohužel viděli daleko častěji, než je únosné. Hrozná situace, do které nás epidemie covidu dostala, krutě obnažila všechno špatné, čím jsme dnes obklopeni. Jsem rád, že rok 2020 končí. Ten, který už za pár dní přivítáme, nám přináší obrovskou šanci na změnu. Možná je to šance poslední. Trpělivost lidí s politikou je napnutá až do krajnosti. Žijeme pod Damoklovým mečem vzteku, který narůstá, a je otázkou času, kdy se bude chtít vybít. 

V končícím roce jsme viděli, jak to nemá být. Teď musíme ukázat, že to dokážeme jinak. Slušně, prakticky, realisticky. Poctivě. Netvrdím, že se nedopustíme chyb – jsme jen lidé a prostě chybujeme. Chyby tu ale jsou hlavně od toho, aby byly odčiněny, napraveny a hlavně abychom je neopakovali. 

A to je vlastně moje největší přání. Ať už se všechny chyby roku 2020 neopakují. Tohle přání mně ani nikomu jinému žádný Ježíšek nesplní. 

Musíme sami. 

Autor je místopředseda TOP 09