Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) v úterý připojil svůj podpis k Chartě proti domácímu násilí. Vedle něj iniciativu podpořilo i ministerstvo obrany a práce a sociálních věcí, už dříve se připojila ministerstva zdravotnictví a kultury. Ve sněmovně mezitím leží před třetím čtením zákon o domácím násilí, který zavádí jednotnou definici a posiluje práva obětí. Zákon se zřejmě nepodaří prosadit do konce roku, a jeho účinnost se tak bude muset posunout.
Charta proti domácímu násilí vznikla v roce 2023 z podnětu firem Vodafone a IKEA a organizace ROSA Centrum pro ženy, záštitu jí dala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR. Jde o závazek zaměstnavatelů pomáhat obětem domácího násilí, pokud se týká jejich zaměstnanců.
Do iniciativy se od jejího vzniku zapojila řada firem, institucí a organizací sdružující společnosti v České republice, a pomáhají tak obětem z řad svých zaměstnankyň a zaměstnanců. Podle vládní zmocněnkyně je chartou ovlivněno už 160 tisíc zaměstnanců.
Podpis charty uzavřel úterní konferenci o stavu lidských práv v Česku. Svůj podpis při této příležitosti připojil ministr Lipavský za ministerstvo zahraničních věcí nebo rektorka Milena Králíčková za Univerzitu Karlovu. Celkem přibylo 14 signatářů.
„Přistoupení ministerstva zahraničních věcí je důležitým krokem. Z té číslovky 160 tisíc jsme přidali 2100 zaměstnanců po celém světě,“ řekl Lipavský. Prevence násilí je podle něj téma, které také navazuje na práci Česka v OSN. Připomněl, že jeho resort se připojil i ke kampani Orange the world k mezinárodnímu dni boje proti násilí na ženách.
Na akci vystoupil dříve také ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN), který řekl, že lidská práva a ti, kteří je prosazují, čelí i v Česku opakovaně útokům a zpochybňování. „I dnes znovu a znovu vidíme, že je nejen potřeba lidská práva rozvíjet a posouvat, ale také je chránit, když opakovaně čelí útokům a zpochybňováním. Denně vidíme, že některá z nich jsou nepochopitelně trnem v oku pro jistou část naší společnosti,“ prohlásil a jako příklad jmenoval Úmluvu o prevenci a potírání násilí, přezdívanou Istanbulská úmluva.
Domácí násilí podle odborných studií v České republice zažilo až třicet procent žen a deset procent mužů. Většina z nich o své zkušenosti s násilím mlčí. Pouze polovina je ochotna se někomu svěřit a jen 8 procent obětí nahlásí nejzávažnější incident na policii.
Podle průzkumu agentury Ipsos, který nechala udělat iniciativa Pod Svícnem, se celkem 22 procent lidí v Česku stalo obětí nějaké formy domácího násilí. Více než polovina obětí domácího násilí si nese následky v sociální oblasti – hůře navazují vztahy a mají sníženou důvěru k lidem. Podle výzkumu také až 44 procent lidí zná někoho, kdo domácí násilí zažil, a 31 procent obětí domácí násilí s nikým neřeší.
Letos policie v České republice dosud posoudila 1607 případů jako domácí násilí, za celý loňský rok jich bylo 1646. Případů ale bude ve skutečnosti víc, protože domácí násilí patří k nejskrytějším formám trestné činnosti, řekl v listopadu na Konferenci Plzeň proti násilí ředitel odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Michal Barbořík.
Výzkumníci už dřív spočítali, že ČR ztrácí ročně kvůli domácímu násilí desítky miliard korun, a to na výdajích na nemocenské, zdravotní péči, policejní zásahy či justici.
Zákon o domácím násilí stále čeká
Ve sněmovně nyní čeká na třetí čtení novela občanského zákoníku, která obsahuje výslovné a jednoznačné vymezení domácího násilí. Nyní mezi státními institucemi a neziskovým sektorem nepanuje shoda v tom, co je domácí násilí ani kdo je jeho obětí. Jednotný výklad nezastává ani policie a orgány sociálně-právní ochrany dětí. I uvnitř jednotlivých institucí se pak přístup k řešení případů domácího násilí rozcházejí, existují třeba regionální rozdíly.
Občanský zákoník podle novely stanoví, že domácím násilím se rozumí „veškeré násilné jednání vůči oběti, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení“. Součástí vymezení je to, že při násilí bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do tělesné integrity oběti nebo do její duševní integrity, svobody, důstojnosti, vážnosti, cti či soukromí nebo byla vážně ohrožena či narušena schopnost oběti uspokojovat potřeby její nebo členů společné domácnosti. Obětí domácího násilí může být podle definice nejen člověk, který s násilníkem žije nebo žil ve společné domácnosti, ale také osoba blízká nebo rodič společného dítěte.
Zároveň zákon upravuje dobu vykázání násilníka ze společné domácnosti z 10 na 14 dní a ukládá policii povinnost zabavit vykazovanému násilníkovi zbraň.
Změnit se má i přestupkový zákon, a to tak, aby oběti domácího násilí měly i v řízení o přestupku obdobná práva jako zvlášť zranitelné oběti v trestním řízení. Získají právo na doprovod důvěrníkem či na přijetí opatření k zabránění kontaktu s násilníkem.
Podle návrhu měl zákon nabýt účinnosti 1. ledna příštího roku. To se ale zřejmě nestihne. Poslankyně Barbora Urbanová (STAN) deníku FORUM 24 sdělila, že novela bude účinná zřejmě až od 1. července, protože nepočítá s tím, že ji do konce roku stihne sněmovna i senát projednat.
