Ministr školství Marcel Chládek od svého nástupu do funkce podnikl či začal chystat několik kroků, kterými tuzemský vzdělávací systém vrací o pár desítek let zpátky. S tímto procesem začali již někteří jeho předchůdci. Josef Dobeš rozvinul koncept státních maturit a chtěl redukovat počet víceletých gymnázií. Chládek na něj navazuje a zachází ještě dál. Jeho strana a premiér ho podporují, a tak může dál řádit jako černá ruka, místo má celkem jisté.
Loni v létě přišel Chládek s návrhem, aby byly církevním školám výrazně sníženy dotace na úhradu provozních nákladů. Přitom církevní školy mívají už tak s provozem potíže a patří mezi nejchudší. Přesto se však mohou pyšnit skvělými výsledky. Když byly v roce 2011 zveřejněny výsledky státních maturit, v první desítce nejlepších škol se umístila hned tři církevní gymnázia. Středních škol zřizovaných církví je u nás v současnosti jen 33 z celkového počtu bezmála jedenácti set. Co tedy Chládka motivuje k tomu, aby šikanoval úzkou skupinu škol, které se dlouhodobě řadí mezi špičku?
Církve my neradi
To je docela zřejmé. Sociální demokraté jsou od chvíle, kdy jim došlo, že církevní restituce nelze jen tak zrušit, zhrzení a hledají cesty, kudy se církvím pomstít. Využívají tak toho, že církev je jako instituce pro český národ díky komunistické propagandě stále symbolem chamtivosti a vůbec všeho špatného. Češi si totiž jako jedni z mála nedokázali uchránit svou duchovní identitu a místo toho, aby po konci režimu, který je k tomu donutil, přijali církve opět jako část své historie i současnosti, udělali z nich kolektivní nepřátele. Dnes toho v politice využívají nejen komunisté, od kterých se to čeká, ale i ČSSD, která se hlásí k liberalismu. V rámci populistického snažení sociální demokracie o oškubání církví za potlesku veřejnosti se tak Marcel Chládek uchyluje k praktikám dosti totalitním. Má totiž jistotu, že hon na „černoprdelníky“ proticírkevní většinu společnosti nepopudí.
Přibližně měsíc potom, co Chládek vytáhl do boje proti církevním školám, potvrdil, že od roku 2016 budou muset uchazeči o studium na středních školách dělat jednotné přijímací zkoušky, které připraví organizace Cermat. Argumentuje tím, že společné zkoušky zabezpečí, aby mohli uspět pouze studenti splňující jakési všeobecné minimum. V praxi toto rozhodnutí ale přináší mnoho problémů. V první řadě školy ztratí možnost vybírat si studenty podle svých specifických kritérií. Ano, Chládek sice slibuje, že si budou moct přidat ke zkouškám ještě svá specifika, nicméně hlavním kritériem se automaticky stane státní test z češtiny a matematiky. Je nepochybné, že podstatná část středních škol potřebuje zcela individuální systém přijímacího řízení. Nastane stav, kdy se uchazeči, které by jinak pro jejich schopnosti školy rády přijaly, často nebudou dostávat na školy proto, že například nevynikají v matematice, kterou by možná na oné škole ani nepotřebovali. Ve výsledku budou střední školy přijímat studenty na základě státních přijímaček a dávat vysvědčení ze státní maturity.
Teď vás probereme
Další problém spočívá ve skutečnosti, že toto rozhodnutí zavře dveře středních škol dětem, které mají například poruchu učení či trpí jedním z typů lehkého postižení. Některé střední školy totiž takovým dětem vycházely vstříc a dokázaly je připravit na maturitu, která je rozhodně do společnosti začlení lépe než výuční list. S jednotnými přijímačkami už to možné nebude.
Tato nesmyslná snaha o jednotu ve všech ohledech je pro Chládka charakteristická, stejně tak jako byla charakteristická pro komunistické školství.
Chládkův předchůdce Josef Dobeš přinesl v podobě státních maturit nekonečné množství administrativy a byrokracie pro češtináře, kteří musí zkoušet podle extrémně podrobných a kolektivizujících pravidel Cermatu bez sebemenšího nároku na tvořivost. Marcel Chládek k tomu přidává povinnou maturitu z matematiky. A tím to možná zdaleka nekončí. Do jaké míry uvízne české školství v totalitě formy a kolektivismu? Začne jednou stát určovat středním školám, jaké předměty mají vyučovat? A nechce Chládek rovnou zrušit církevní školy?
Autor je student a spolupracovník Svobodného fóra
