Ministr Havlíček soudí, že nemáme jinou možnost, než „jít do jádra“. Jinak podle něj budeme muset zůstat u uhlí. To ale nepůsobí moc přesvědčivě.

Havlíčkovi položili na iDnes.cz otázku, jestli se další jaderné bloky vyplatí stavět a jestli by to nebylo levnější bez nich. Ministr soudí: „Ne že bychom nedělali další scénáře, ale nám skutečně nezbývá nic jiného než do jádra jít. Rozhodně to není, ať to stojí, co to stojí, jen bychom měli vědět, jaký jiný zdroj přichází v úvahu. Jádro samo o sobě je na výstavbu drahé, ale vlastní provoz už tak nákladný není.“ Pak tvrdí, že „všechny obnovitelné zdroje nás budou stát do roku 2030 přibližně jeden bilion korun“.

Obnovitelné zdroje podle něj nikdy nemohou jádro nahradit. Logickou námitku, proč nepoužijeme plyn, odbyl tím, že „energetický mix musí také respektovat určitý stupeň nezávislosti, proto se nedá ve větší míře spolehnout na plyn“.

Jeho rozhodnost je v souladu s tím, co nedávno pronesl Andrej Babiš:

„U jádra jsme zaspali dobu. Temelín už jsme mohli stavět. My to musíme prosadit. I kdybychom měli porušit evropské právo. Bezpečnost energetická je pro nás priorita.“

Výrok ministra Havlíčka o plynu není zcela jasný. Proč by měl být plyn větší hrozbou nezávislosti než jaderná energetika? A to i když vynecháme variantu, že by u nás jaderné bloky stavěl ruský Rosatom. Pokud by to bylo za podmínek, jako je tomu při stavbě jaderné elektrárny Paks v Maďarsku, můžeme na jakoukoli nezávislost zapomenout. I jiné varianty ale znamenají běh na dlouhou trať a obrovské náklady, které navíc bývají pravidelně překročeny proti plánům.

Ohledně plynu se objevuje nová možnost, která snižuje závislost na dodávkách z Ruska, a tou je dovoz zkapalněného plynu ze Spojených států. Výhodou by byla „geopolitická“ různorodost dodávek. Ekonomicky je podle expertů zatím pořád výhodnější dopravovat do Česka ruský plyn, ale to se může změnit.

„Dosud nebyl plyn z USA konkurenceschopný, ani nebyl takový přebytek pro export. Ale jejich břidlicový plyn se daří těžit jednak ve velkém množství, těžba se stále zvyšuje, a také snížili těžební náklad na polovinu. Sousední Německo se navíc hlásí k tomu, že postaví přijímací terminály na LNG,“ řekl letos v březnu pro ČTK Vladimír Štěpán z poradenské firmy ENAS.

Ohledně ceny se dá spoléhat na to, že zapracuje konkurenční boj, zvláště když budou postaveny nové terminály.

Havlíčkova argumentace cenou není také úplně přesvědčivá, protože realita bývá jiná. Francouzská jaderná elektrárna ve Flamanville měla stát 3,3 miliard eur, a odhady z loňského roku mluví už o ceně 10,9 miliard eur. Její stavba se zpožďuje a místo v roce 2012 má být hotová až příští rok. Finská elektrárna Olkiluoto měla stát 3 miliardy eur, a teď se to odhaduje na 8,5 miliard a místo roku 2010 má být hotová také až v roce 2020. Zpoždění a cena jsou problémem i jinde.

Podstatné je také to, že bude dál pokračovat technologický vývoj, ať už se týká třeba malých modulárních reaktorů, nebo obnovitelných zdrojů energie. Stavba velkých bloků je závazek na desítky let, zatímco tady dojde ke změnám zřejmě během jednoho desetiletí.

V každém případě je tvrzení ministra Havlíčka, že máme k velkým jaderným blokům jedinou alternativu a tou jsou uhelné elektrárny, dost pochybné. Je otázka, jaké všechny motivy jsou ve hře, když nás někdo tlačí do toho jít jen touto cestou.