Andrej Babiš má konečně svého ministra vnitra. Těžko říci, zda při líbánkách prstenu podepsal kmotrovi bianco šek na to, že jeho kauzu s Čapím hnízdem zamete pod koberec, nicméně jeho vyjádření stran tohoto případu jsou za čárou toho, co by měl ministr vůbec vypustit z pusy.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásil, že některé mediální informace v něm vzbuzují pochybnosti o nezávislosti policie. Tak pokud tyto pochybnosti čerpá z Babišova stranického tisku, především z Lidových novin, dá se to pochopit. Pochopit ale v této souvislosti nelze, jak může považovat takové pochybnosti za bernou minci. Těžko říci, jak to míní, že se chce na jedné straně zabývat otázkami nezávislosti stejně jako otázkou zvyšování důvěryhodnosti policie, a zároveň jedním dechem dodá, že „pokud budoucí premiér má pochybnosti, budu to chtít zanalyzovat a vědět, kde jsou ty problémy, a odstraňovat je. Policie má a musí být funkční, efektivní a nezávislá.“ Tak pan premiér má jediný problém, který by potřeboval odstranit. Ten problém se jmenuje vyšetřovatel Nevtípil, na kterého zatím vylil Babiš kýble špíny za to, že si jej dovolil obvinit, respektive za to, že už napodruhé požádal sněmovnu o vydání jeho a pravé ruky Jaroslava Faltýnka.

Přestože se Metnar zaštiťuje tím, že může naprosto zaručit nezávislost policie, neustále se odvolává na to, co o kauze zveřejnila média. Jenom pro pořádek, kdybychom jej měli chytit za slovo, tak kromě babišovek většina médií problém s tím, jak policie kauzu řeší, nemá, včetně toho, co se objevilo v rámci rozboru žádosti o vydání. Lze možná spekulovat o tom, zda se podaří soudu u velkého šéfa prokázat úmysl a organizátorství, sama podstata trestného činu je ale jasná. Vytvoření fiktivní společnosti Farma Čapí hnízdo, která se vydělila účelově z holdingu Agrofert, aby mohla dosáhnout na padesátimilionovou dotaci. To, jestli si subjektivně Babiš myslí, že šlo o normální ojebávku a že to narafičil tak, aby zákon neporušil, je věc jeho názoru, ale z hlediska trestnosti takovéhoto jednání jeho představa žádný význam nemá.

Ale budiž, každý máme právo na pochybnosti o různých kauzách, o nezávislosti policie, a to jsou v mnoha jiných případech indicie, že orgány překračují zákon, daleko hlubší a opřené o skutečná fakta. Problém ale nastává, jestliže Metnar prohlašuje, že bude chtít vidět, jaký je objektivní stav, a že bude chtít mluvit s jednotlivými lidmi a bude chtít, aby se mi k tomu vyjádřili a řekli, jak to vypadá. „Abych mohl vyjádřit profesionální názor, své stanovisko, musím znát informace. Samozřejmě jen ty, které vůbec mohu vědět, protože v žádném případě nelze zasahovat do živých kauz. Až na základě toho si lze udělat názor.“

Metnarův výrok tak prolomil další tabu. Můžeme stokrát spekulovat o tom, zda nějaký jeho předchůdce ovlivňoval vyšetřování nějaké politicky citlivé kauzy. Žádný ministr vnitra, a co se jich tu od listopadu 1989 vystřídalo, si ale ještě nedovolil veřejně říci, že si bude zvát na kobereček konkrétní policisty, aby mu meldovali o konkrétním případu. Ivan Langer svého času striktně oddělil policii od ministerstva vnitra. To, co nyní Metnar předvádí, nás vrací do dob, kdy o jednotlivých případech rozhodovaly stranickopolitické špičky. Těžko si lze totiž představit cokoli jiného, když vykládá, že se bude o případu informovat. To mu skutečně nepřísluší a jen to dokazuje, jak během krátké doby dokážou devalvovat takové hodnoty, jako je nezávislost orgánů činných v trestním řízení, a základní ideje právního státu. Jak to chce udělat, když tvrdí, že sice bude chtít znát okolnosti vyšetřování a zároveň nebude chtít znát informace ze živých spisů, zůstává záhadou. Metnar tak ještě svým vyjádřením trumfl ministra spravedlnosti Pelikána, který se k případu rovněž vyjadřoval, nicméně neměl alespoň ambice strkat do případu nos.

Zní kacířsky, ale možná by bylo skutečně lepší, kdyby sněmovna Babiše nyní nevydala. Ať je stíhán až tehdy, kdy o skutečné nezávislosti vyšetřování  nebude žádných pochyb.