Sněmovní komise vyšetřující úniky z policejních spisů do médií vyzvala ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) a nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby zbavili mlčenlivosti své podřízené. Dosud tak neučinili a jejich postup zavání obstrukcemi. Vystavují se tak podezření, že nemají zájem spolupracovat na rozkrytí zdrojů těchto úniků.

Komise si mimo jiné předsevzala pozvat k výpovědi odpovědné činitele, kteří jí mohou poskytnout vhled do systému, jak se pracuje se živými vyšetřovacími spisy. Počet úniků z policejních svazků přitom v poslední době významně narůstá. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) loni zaznamenala 52 těchto úniků, téměř dvojnásobek proti předchozímu roku.

Pelikánovy obstrukce

Poslanci už vyslechli některé bývalé či současné vysoce postavené policejní představitele, kteří byli v průběhu několika dní po zaslání žádosti zbaveni mlčenlivosti. Bez tohoto formálního aktu výpověď před komisí postrádá smysl.

[ctete]144830[/ctete]

Stejným způsobem byl požádán premiér Bohuslav Sobotka, aby zbavil mlčenlivosti ministra spravedlnosti, který s tím ovšem musí vyslovit souhlas. To zatím neučinil a stejně tak si počíná v případě nejvyššího státního zástupce, což je zase v jeho kompetenci. Současně Pavel Zeman zatím nezbavil mlčenlivosti pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou a olomouckého vrchního státního zástupce Iva Ištvana, kteří jsou pozváni před komisi už příští týden.

Ministr spravedlnosti tuto žádost už dva týdny ignoruje a vysílá signály, že nechápe, proč by ji měl akceptovat. Časové důvody přitom neexistují, protože nedávno projednával státní rozpočet s Andrejem Babišem.

Proto komise schválila všemi hlasy, tedy i hlasem poslance ANO Radka Vondráčka, usnesení, aby Pelikán a Zeman přestali s otálením a neprodleně konali. Předseda komise Martin Plíšek (TOP 09) Pelikána vyzval k ukončení nedůvodných obstrukcí.

Samozřejmě se vtírá otázka, co je na takové žádosti nepochopitelného, když resort vnitra a jemu podřízené policejní složky pochopily hned. Poslanci se zajímají o konkrétní úniky ze živých kauz Vidkun, Beretta, nahrávky exministra Babiše a novináře Přibila, dotační kauzy na ministerstvu školství, OKD a razie na úřadu vlády. Platí totiž, že trestní řízení má být neveřejné a masivní úniky ze živých spisů jsou nezákonné. Argumentace veřejným zájmem v řadě případů nemůže obstát.

Veřejný zájem ve vydavatelství Mafra neplatí

Veřejným zájmem rozhodně nejsou úniky do deníků vydavatelství Mafra vlastněného Andrejem Babišem, kde dosáhly historicky nevídaného rozměru. Mladá fronta DNES a Lidové noviny jsou v konfliktu zájmů kvůli vlastnictví čelným politikem, který je používá jako nástroj v politickém boji. Nehájí tedy veřejný zájem, ale zájmy svého majitele.

Pelikánovy obstrukce lze ovšem pochopit. Babišovo hnutí jako jediné nesouhlasilo se vznikem vyšetřovací komise, která se dotýká zneužívání médií Andrejem Babišem. Jak vyplývá ze zveřejněných nahrávek, dostaly se mu minimálně v jednom případě do rukou protokoly z výslechů ve Šlachtově  kauze Beretta, i když jde jen o špičku ledovce.

Ministrovo zdráhání může souviset s několika dalšími skutečnostmi. Lze doložit, že naprostá většina úniků ze živých spisů do médií, zejména do Babišových deníků, míří z kauz dozorovaných vrchními státními zastupitelstvími Lenky Bradáčové a Iva Ištvána. Aniž by na tento nešvar důrazně reagovali a navrhli kroky, jak jej omezit. Logicky se obě státní zastupitelství stávají – vedle policie – druhým potenciálním zdrojem úniků.

Jak informovaly Lidové noviny (5. 11. 2016), Lenka Bradáčová paradoxně učinila opačný krok. V reakci na prověřování úniku ze spisu varovala vyšetřovatele před „bezdůvodnými odposlechy novinářů“ a vydala v tomto směru metodický pokyn. Pokud však dochází k vyzrazení informací podléhajících utajení podle zákona o utajovaných skutečnostech, jedná se o trestný čin i u novináře.

Nezbývá než se ptát, zda toto varování nemělo být signálem státním zástupcům, aby neumožňovali prošetřit, kdo novinářům poskytuje neoprávněné, v některých případech i utajené informace.

Absurdní jsou v této souvislosti obvyklé výmluvy z řad státního zastupitelství, že úniky pocházejí ze zdrojů mimo orgány činné v trestním řízení, tedy od advokátů. Pokud si obviněný platí advokáta, najme si jistě takového, ke kterému má důvěru, nikoli aby mu škodil v médiích. Ostatně takový advokát by mohl být zbaven licence.

Shoda ANO se státními zástupci

Mimořádně závažné jsou další skutečnosti, proč by měli být čelní žalobci zbaveni mlčenlivosti. Jsou známy případy, že GIBS prověřuje úniky ze spisů a nenachází pochopení u dozorujících vrchních státních zástupců. Mělo by se objasnit, jestli je pravda, že některé citlivé kauzy prověřování policistů a státních zástupců podezřelých z úniků ze spisů jsou (nejen) olomouckými žalobci odkládány či odnímány generální inspekci, což vyvolává pochybnosti o porušování zákonné příslušnosti vyšetřování.

Nebylo by to ovšem zdaleka poprvé, kdy ministr spravedlnosti Pelikán postupuje ve shodě s vysoce postavenými státními zástupci, a sabotuje práci vyšetřovací komise. Stejně se choval k závěrům předchozí komise vyšetřující okolnosti policejní reorganizace. Letos v lednu vyzvala vládu, aby vyvodila odpovědnost u olomouckých žalobců, kteří během sporu o policejní strukturu vynášeli živé spisy a porušovali zásady neveřejného řízení. Bez jakéhokoli vyvození jejich odpovědnosti.

[ctete]143118[/ctete]

Současně s přihlédnutím k těmto zkušenostem po vládě požadovala návrh změny trestního řádu, aby potenciální nezákonnou činnost státních zástupců nevyšetřovali jejich kolegové, ale na státním zastupitelství nezávislý dozorující orgán. Například po vzoru vyšetřujících soudců. Závěry komise svým hlasováním potvrdila i poslanecká sněmovna, přičemž hnutí ANO se jako jediné octlo v opozici.

Andrej Babiš označil závěry komise a výzvu sněmovny za šaškárnu a Robert Pelikán dal jasně najevo, že je bude ignorovat. Zdůraznil, že „absolutně odmítá personální změny na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci“. K tomu podle něj není vůbec žádný důvod. Státní zástupce podržel a žádné zákonné úpravy navrhovat nebude.

To se může hodit při případném posílení vlivu ANO v povolební konstelaci. To by měli vzít v úvahu všichni, kdo si vzestup už tak toxického rozsahu oligarchovy moci nepřejí.