Promění se školy v elektronicky opevněné hrady, kam dítě bez čipu nepronikne? A bude brzo možné pomocí čipu hned odesílat údaje o prospěchu rodičům na mobil? Můžeme se toho dočkat, ministr školství na tom pracuje.
Od února letošního roku mohou školy žádat o příspěvek ze speciálního fondu k zajištění bezpečnosti na školách. Ministerstvo školství ho zřídilo v reakci na loňský vražedný útok na obchodní akademii ve Žďáru nad Sázavou. Jde o to, aby se do školy nedostal nikdo, kdo tam nemá co dělat.
Do budovy tehdy vnikla psychicky nemocná žena, která byla propuštěna z ústavního léčení. Ve škole smrtelně pobodala šestnáctiletého studenta, který šel na pomoc kamarádce. Útočnice zranila další dvě studentky a policejního vyjednavače.
Podle ČTK „Česká školní inspekce po žďárské tragédii z pověření vlády zkontrolovala celkem 5 477 škol a školských zařízení, což je více než polovina těchto institucí zapsaných ve školském rejstříku. Zjistila, že v 90 procentech případů zabezpečení při vstupu inspektora do školy fungovalo“.
Do školy jen s kartou
Jedním z opatření zmíněného fondu, které by ministr školství rád podporoval, je vstup do školních budov na čipovou kartu. To podle zjištění České školní inspekce už nyní funguje zhruba na devíti procentech základních a 49 procentech středních škol.
Jak ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) uvedl, systém se nedá jen tak oklamat. „Žák vstupuje do školy na základě čipu. Musí se toho čipu dotknout. Není možné, že jeden žák pustí na svůj čip dalších deset. To jim nebude nic platné, protože čip je propojený s třídnicí. Rodičům po vstupu okamžitě přijde SMS, že jejich dítě už je ve škole. Zároveň je čtečka na čip u každé učebny.“
Po síti budou propojeny s třídnicí i žákovské knížky a rodiče se z mobilu dozví, jaké známky jejich dítě má.
Po očkování čipování?
Představa očipovaných dětí u mnoha lidí může vzbuzovat nechuť. Racionálně nelze nic namítat, rodiče jsou celkem rádi, když mají přehled, kde se děti nacházejí. Jde jen o to, jestli má celá věc praktický význam. Pokud jde o vražedné útoky na školy, žádné u nás ve skutečnosti nejsou. Pokud bude útočník chtít, počká si před školou, na zastávce, na ulici. Spíše by se dalo mluvit o tom, že se díky takovému zajištění třeba nebude tolik krást, jenže tento systém nezamezí nejpravděpodobnějšímu zlu, totiž že krade někdo zevnitř školy. Tomu by zabránily spíše bezpečnostní kamery. Otázka je, kolik by jich muselo být a kde a jestli má školní vrátnice připomínat řídicí středisko NASA a děti trestance pod dozorem.
Je příznakem doby, že se instituce i příbytky začínají přeměňovat v jakýsi Alcatraz. Debata o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, je bez řešení. Všechno směřuje k větší kontrole. Zatím se mluvilo především o systému pouličních policejních kamer, ale nezdá se, že by u nás „Velký bratr“ někomu zničil život kvůli sledování. Přinejmenším dokud je demokracie, tak to nejspíš nehrozí.
Čechy ale samozřejmě napadne, kdo si chce zase na něčem vydělat. Kolik budou stát snímače, kdo vybere firmy. Kolik to bude rodiče stát, když dítě čip ztratí.
Z psychologického hlediska bude zajímavé sledovat, jak bude probíhat odesílání informací o známkách na mobily rodičů. Přece jen má zřejmě nějakou hodnotu, když musí dítě známku ohlásit samo a předtím si může připravit své vysvětlení. Aby musel žák hned o přestávce dostávat zběsilé esemesky od rodičů, co se zas děje, je snad zbytečné.
V čipech není problém, problém je jen v tom, co dokážeme z normálních věcí udělat. Ze solárních panelů sluneční tunel, z jízdenky opencard, z tunelu Blanku a z Blanky tunel a z někdejšího „internetu do škol“ neudělat nic. Občan aby všechno pořád podezřívavě hlídal.
