Je duben 2008 a předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jan Hamáček podepisuje prohlášení sněmovny k aktuální situaci v Tibetu. Zaznějí v něm slova o lidských právech jako nedělitelné a univerzální hodnotě, na jejíž dodržování mají nárok lidé všude na světě. O deset let později je vše jinak. 

O deset let později mluví stejný Hamáček, už jako předseda ČSSD (a nyní i čerstvě jmenovaný ministr vnitra a muž pověřený řízením ministerstva zahraničí), jiným jazykem.

Svůj podíl na tom má spolupráce s Jaroslavem Tvrdíkem. V čínském tisku se již v září 2014 (tedy rok předtím, než čínská CEFC začala s “nákupy” v ČR) můžeme dočíst, jak Jan Hamáček spolu s Tvrdíkem v Šanghaji navštívili sídlo čínské společnost a setkali se s jejím “prezidentem” Čchen Čchiou-tchuem (Chan Chauto):

„Během setkání Jan Hamáček poznamenal, že v Praze se minulý týden úspěšně završilo čínské investiční fórum a že česká vláda a vedení jsou rozhodnuti pokračovat v bilaterální spolupráci a výměně s Čínou, stejně jako věří v pragmatické rozvíjení spolupráce. [Hamáček] Věří, že v blízké budoucnosti dosáhne spolupráce České a Čínské lidové republiky nové úrovně. Zároveň poděkoval CEFC za to, že hraje tak důležitou roli v posilování česko-čínské spolupráce a vyjádřil se, že bude pokračovat v podpoře spolupráce mezi CEFC a Českou republikou v různých oblastech.“

Seminář pod Hamáčkovou záštitou

Na jaře 2016, týden před příjezdem čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, zaštiťoval Hamáček z pozice předsedy Poslanecké sněmovny spolu s čínskou velvyslankyní Ma Kche-čching seminář pod názvem Zkušenosti pro řízení a rozvoj státu.

Hlavní naplní semináře byla propagace Si Ťin-pchingovy knihy “O správě státu”. Kromě obvyklých aktérů jako exministr Jan Kohout nebo ředitel Střediska bezpečnostní politiky na FSV UK Miloš Balabán se ho zúčastnili přední ideologové KS Číny, například profesor stranické školy Ústředního výboru KS Číny Ču Ling-ťün.

Ještě zajímavějším účastníkem byl profesor Š’ An-pin z Univerzity Čching-chua. Ten na svém blogu dokládá na základě analýzy dat o dopadech čínské propagandy, že indoktrinaci (v čínštině doslova si nao – vymývání mozků) je třeba cílit na rozvojové a východní země, protože na vyspělém Západě čínská propaganda tolik nezabírá. Mezi rozvojové země vhodné k vymývání mozků zjevně počítá i východní Evropu včetně ČR.

Na námitky Miroslavy Němcové ohledně charakteru semináře a výběru pozvaných odpověděl Jan Hamáček nezvykle razantním útokem:

„O tom, jaké akci udělím záštitu, rozhoduji já a nevidím důvod, proč bych to s paní poslankyní Němcovou konzultoval,“ řekl Právu. Prohlášení poslankyně považuje za absurdní. „Usvědčuje ji to z nekompetentnosti v oblasti zahraniční politiky a z naprosté neznalosti čínských reálií,“ dodal Hamáček.

Pokud se Hamáček sám pasuje na kompetentního znalce čínských reálií, dalo by se předpokládat, že mu nemohl odborný výzkum jeho hosta profesora Š’ An-pina uniknout.

Proti mezinárodnímu právu

Že má profesor Š’ An-pin s mozky v “rozvojových zemích” v mnohém pravdu, se ukázalo hned téhož roku v červenci. Mezinárodní soudní dvůr OSN v Haagu vydal rozhodnutí v arbitrážním sporu o oblast Paracelských ostrovů v Jihočínském moři: Čína nemá historický nárok na Jihočínské moře, jeho ostrovy ani nerostné suroviny. Peking rozhodnutí odmítl respektovat.

V čínském tisku se vzápětí objevily ohlasy “mezinárodního společenství” na podporu odmítavého postoje Pekingu.  “Mezinárodní společenství”, zpochybňující mezinárodní právo, reprezentovaly Barma, Súdán, Indie, Chorvatsko – a Česká republika. Postoj Jana Hamáčka tlumočíme doslova tak, jak ho citovala agentura Nová Čína:

„Předseda parlamentu České republiky Hamáček řekl, že arbitráž může být způsob řešení sporů, ale jenom za předpokladu, že je založena na předcházejícím souhlasu obou stran sporu. Jihočínská arbitráž zjevně není takovým případem. Tento tribunál tudíž nemá právo takové rozhodnutí vydat.“

Jako odborník ČSSD na zahraniční politiku by Hamáček mohl vědět, že tribunál v daném případě nerozhodoval o otázkách suverenity – což by skutečně vyžadovalo souhlas obou stran – ale o porušení mezinárodního práva, konkrétně Konvence OSN o námořním právu (UNCLOS), k jejímuž dodržování se Čína sama zavázala.

Zpochybňování mezinárodního práva a konvencí OSN, které zajišťují současný mezinárodní právní řád, bychom očekávali spíše od politiků protisystémových stran, než od “státotvorné” ČSSD.

KS Číny jako inspirace

Kromě komentáře k arbitráži o Jihočínském moři citoval čínský oficiální tisk i další  kontroverzní prohlášení Jana Hamáčka.

Pozoruhodný výrok mu připsal oficiální  web Mezinárodního oddělení ÚV KS Číny po návštěvě zástupce vedoucího tohoto úřadu, soudruha Li Ťüna, na Čínském investičním fóru v Praze na podzim 2016.

Oficiální zpráva o jednáních Li Ťüna se zástupci českých politických stran (ČSSD a KSČM) citovala Jana Hamáčka takto:

„Předseda poslanecké sněmovny a místopředseda ČSSD Jan Hamáček řekl, že institucionální rámec KS Číny pro pevné řízení strany si zaslouží být zdrojem inspirace pro české vládnoucí politické strany.“

Hamáček svůj výrok po jeho zveřejnění dementoval a požádal o jeho stažení z webu Mezinárodního oddělení.

Jeho dementi se odehrálo ve zjitřené atmosféře měsíc poté, co se na Hamáčkovu hlavu snesla kritika za takzvaný “dopis čtyř”, který měl uklidnit čínské velvyslanectví po schůzce ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Jan Hamáček a Milan Štěch (předseda Senátu) prý přitom počítali s tím, že prohlášení loajality bude tajné.

Utajená “mezistranická” setkání

Napřesrok (2017) v létě se Hamáček vydal do Bukurešti na akci Mezinárodního oddělení ÚV KS Číny pod názvem „Dialog politických stran střední a východní Evropy s Čínou“ (rok předtím se stejná akce konala v Budapešti). O Hamáčkově účasti na této akci referovala pouze čínská média. V ČR na ni upozornil až projekt Sinopsis na základě monitoringu čínského tisku.

Podle agentury Nová Čína Hamáček na setkání prohlásil, že „je pyšný na to, že se Česká republika stala leaderem, který razí iniciativu Pásu a stezky ve střední a východní Evropě“.

Česká republika podle jeho slov nachystala jako první stát vůbec založení „Centra pro česko-čínskou spolupráci“. Na dotazy novinářů týkající se prvního zasedání tohoto centra Hamáček odpověděl pouze, že se ho neúčastnil.

Za čínskou stranu přednesl v Bukurešti projev Liou Jün-šan, tehdy jeden ze sedmi nejmocnějších mužů Číny (mezitím potichu odstavený), který poté pokračoval v cestě do ČR. O jeho návštěvě jsme se předem dozvěděli opět pouze z čínských médií.

Česká veřejnost byla informována až po Liou Jün-šanově příletu, zřejmě v neděli 16. července (v pondělí se – opět podle čínského tisku – setkal s Hamáčkem v Mladé Boleslavi).

Nereferovaly o ní ani stránky Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce, která pořádá Investiční fórum. Přijetí nezmiňoval v kalendáři akcí ani Jan Hamáček, ani Poslanecká sněmovna, a chybělo v aktualitách na stránkách ČSSD. O návštěvě mlčely webové stránky českého velvyslanectví v Pekingu i čínského velvyslanectví v Praze.

Podle agentury Nová Čína měla Liou Jün-šanova návštěva za cíl především prohloubení “stranické spolupráce” mezi KS Číny a Hamáčkovou ČSSD:

Agentura dále referuje, že do ČR Liou Jün-šan přijíždí na pozvání místopředsedy ČSSD a předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka a že také tato návštěva má mít především mezistranický ráz. Během přijetí u Hamáčka, které proběhlo v Mladé Boleslavi 17. července, Liou Jün-šan „jako vysoký představitel KS Číny vyzval k tomu, aby politické strany ČLR a ČR udržovaly kontakty na nejvyšší úrovni a posílily výměnu v oblasti spravování státu a budování strany s cílem usnadnit praktickou spolupráci mezi oběma zeměmi“.

Jan Hamáček o svých čínských kontaktech v posledních dvou letech oficiálně příliš nereferuje, ale pěstuje je o to čileji.

Snad proto o jeho předsednictví ČSSD tolik stál Jaroslav Tvrdík. V obecném povědomí má Hamáček reprezentovat “liberální křídlo” ČSSD. Ve vztahu k ČLR se ale nijak zvlášť  neliší od postoje prezidentské kanceláře a dalších “stavitelů mostů” na Východ.

Text byl publikován na serveru Hlídacípes.org