Pokud jde o plán vlády na období po 25. květnu, máme aspoň jednu jistotu. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch přiznal, že žádný plán neexistuje.
Vojtěch musel v rozhovoru pro Novinky.cz čelit otázce, proč jeho náměstek Roman Prymula, premiér Andrej Babiš i šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček stačili během víkendu veřejnosti sdělovat různé termíny ohledně uvolnění povinnosti plošného nošení roušek na veřejnosti. To vedlo logicky k otázce, podle jakého plánu vláda vlastně postupuje. Vojtěch líčil, jak situaci sledují teď. Pak ovšem dostal zásadní otázku: „Dobře, ale bavíme se o plánu rozvolnění do 25. května. Pak už nic neexistuje?“
Pak jsme se dozvěděli, jak to tedy je: „Pak už nic neexistuje. Jediné, co bude dál, jsou regulace provozů, které jsou již uvolněny, ale to pouze z hlediska protiepidemiologických opatření. Jde tedy například o rozestupy. Jediná věc, která bude po 25. květnu ještě plošně regulována, jsou hromadné akce. Akce do 500 osob by mohly být od 25. května povolené, ale nikoliv ty desetitisícové akce. To je jediná plošnější regulace, která zůstane po 25. květnu zachována, pokud se nic zásadního nestane.“
To překvapuje i nepřekvapuje zároveň. Nepřekvapuje, protože i teď jsme úplně od začátku svědky toho, že země je vedena metodou ode zdi ke zdi. Chyby a nesmysly se pak napravují podle toho, jaké stížnosti se druhý den po přijetí nějakého opatření objeví z pera protestujících občanů na Twitteru, nebo jestli nezačnou psát zprávy majitelé pejsků, že jejich miláčkové potřebují do svých stříhacích a vylepšovacích salonů.
Překvapuje ale to, že ačkoliv opozice chtěla plán ohledně koronaviru projednat ve Sněmovně už 28. ledna, vinou vlády k tomu nedošlo. Čekali bychom, že bude existovat nějaký algoritmus, že „když nastane toto, uděláme tohle“. S nutnými korekcemi podle situace. Jenže to nemáme, jak se ukázalo. Musíme se zřejmě smířit s tím, že žijeme ve světě nahodilosti. Také poučení. Ono nám to tak nějak už stejně došlo.
Dobrá zpráva je, že názor náměstka Prymuly, že nejlepší by bylo, kdyby se lidé stýkali v budoucnu jen v jakýchsi komunách o počtu tří rodin, Vojtěch nesdílí: „Nediskutovali jsme to spolu. Je to názor pana náměstka. Jedna věc je, co je epidemiologicky správné, a druhá věc je, co je v reálném životě proveditelné,“ řekl Vojtěch.
Aspoň něco. Pak bychom se mohli třeba dočkat toho, že dostaneme nějaká kritéria, jaké rodiny by to měly být.