Ministerstvo zdravotnictví usiluje o trestní zodpovědnost léčitelů. S nejtragičtějšími důsledky, kdy léčitelé odrazují pacienty od účinných metod medicíny založené na důkazech, se lze setkat v onkologii. Tuto informaci Radiožurnálu potvrdil agentuře ČTK ředitel odboru komunikace s veřejností Jan Štoll.

„Mělo by se přesně vymezit, co je přípustným léčitelstvím, a co už lze považovat za činnost vážně ohrožující zdraví či život toho, kdo se svěří do péče podvodných léčitelů,“ uvedl Štoll. Ministerstvo už jednou návrh vládě předložilo, jež ho ale zamítla, protože vymezení chybělo. Na přesné formulaci se nyní domlouvají ministerstva zdravotnictví a spravedlnosti.

„Lékař by měl pacientovi pomáhat způsobem co nejúčinnějším, měl by se tedy vyhýbat metodám, jejichž účinnost je sporná, malá či nulová,“ řekl předseda pracovní skupiny při předsednictvu Purkyňovy společnosti k tématu alternativní medicíny profesor Jiří Beneš.

Pracovní skupina se shodla, že lékař by alternativní medicínu aktivně využívat neměl. Pokud se ho pacient zeptá na doporučení, mělo by stanovisko lékaře být u rizikových metod jednoznačně záporné, jindy ale může být kladné. Lékař by také měl vědět, že jeho kladný vztah k alternativní medicíně může vést ke ztrátě důvěry u pacientů, kteří ji vnímají jako šarlatánství. Hrozí i to, že se jeho stanoviskem budou léčitelé zaštiťovat.

„Lékařská věda disponuje dostatečnými znalostmi a metodikami, aby mohla spolehlivě posoudit účinnost jednotlivých metod alternativní medicíny a podle výsledku je odmítnout v léčbě příčin onemocnění, pokud nebudou mít jinou než nespecifickou účinnost. Využití placebového efektu je nutno pečlivě zvažovat,“ uvádí se ve stanovisku odborníků.

Podle pracovní skupiny by se nemělo mluvit o alternativní medicíně, protože o medicínu nejde, mluvit by se mělo o nevědeckém postupu. Některé metody mohou mít pomocný účinek. Studií ale je málo, a pokud jsou, většinou jsou výsledky negativní nebo na pokraji průkaznosti.

Za šarlatánské metody označila pracovní skupina například scientologii, naturopatii, psychickou chirurgii filipínského typu, aromaterapii či léčbu dotykem, kovy a drahokamy, živou vodou, talismany nebo barvami. Pacienti se k těmto metodám obracejí, když klasická medicína nedokáže jejich problémy uspokojivě řešit. Oceňují také individuální přístup léčitelů.