Ve sněmovně probíhá třetí čtení daňového balíčku. Jednotlivé položky materiálu, který připravilo ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové, jsou sporné samy o sobě. Za nejkritičtější ale považuji skutečnost, že Schillerová sloučením množství jednotlivých úprav do jediného balíčku vytvořila především prostor pro politickou manipulaci, jejíž obětí se stanou daňoví poplatníci.
Jsem přesvědčen, že obsah daňového balíčku měl být sněmovně předložen rozdělený na jednotlivé segmenty, o kterých se mělo hlasovat a jednat krok za krokem. Z pohledu Aleny Schillerové jde o vychytralý tah. Sloučením množství norem do jednoho balení vytvořila stav, kdy poslanci rozhodují ve stylu něco za něco. Může se stát, že ta která poslanecká frakce podpoří „svou“ agendu – a současně s ní také agendu, která třeba nemusí být pro její voličskou skupinu zajímavá, jiné skupiny ale poškodí.
Množství pozměňovacích návrhů navíc současně s časovým tlakem na rozhodnutí o balíčku vytváří nepřehledný zmatek, ve kterém se nedokážou uspokojivě orientovat ani sami poslanci z rozpočtového výboru. Takový stav je neakceptovatelný obecně, sněmovna má rozhodovat především kompetentně. V souvislosti s návrhy z daňového balíčku vyvstává problém toho, že se na sněmovnu hrne obrovské množství nepřehledné agendy, o níž má hlasovat jako o jednom materiálu, ještě ostřeji.
Daňový balíček na dlouhé roky ovlivní ekonomický chod celé země. Ministerstvo financí je přitom očividně rozhodnuté protlačit ho silou. Typickým příkladem tohoto přístupu může být stravovací paušál. V zásadě jde o potřebný a chvályhodný záměr. Ministerstvo financí ale naprosto odmítlo jakoukoliv diskuzi například o možnosti digitalizace stravenek, nevzalo v potaz výhrady odborné veřejnosti, které zazněly na semináři konaném pod záštitou rozpočtového výboru. Ve výsledku se může docela dobře stát, že zaměstnanci nebudou mít ani stravovací paušál, ani stravenky.
Nejspíš jsem staromódní člověk a nemám pochopení pro marketingové vedení politiky, ale každý zákon s tak komplexními dopady, jako jsou ty v daňovém balíčku, by měly procházet dlouhým a důkladným politickým vyjednávacím procesem. Na legislativě, kterou můžeme označit jako „zákony veřejného zájmu“, by prostě měla být základní politická shoda napříč stranami. Nesmějí se z ní stávat body v marketingovém mediaplánu úřednice z finančáku, která se stala ministryní financí a vzápětí definitivně zdivočela.
Autor je místopředseda TOP 09
