NÁZOR / Jak praví filmová klasika, rozmohl se nám tady takový nešvar. Slovo mír si berou do úst lidé, kteří obhajují agresora a tlučou jím po hlavě ty, kdo souhlasí s tím, abychom napadené zemi pomáhali se bránit. Není to ale vlastně nic nového. Rusko, oděné do hávu Sovětského svazu, dokázalo s pomocí užitečných idiotů na Západě slovo mír vyprázdnit natolik, že ho skutečně postavili na roveň toaletnímu papíru, jak zpívali v písni Mír The Plastic People of the Universe.
Na počátku 50. let se tady u nás konaly demonstrace, na kterých lidé nosili transparenty s výzvou, aby Spojené státy daly od Koreje ruce pryč. Agresorem přitom byla Severní Korea se Stalinovým posvěcením a USA naopak pod hlavičkou OSN spolu s dalšími zeměmi napadenou zemi bránily. Tehdy jsme se mohli chlácholit tím, že tento absurdní boj za mír lidé praktikují pod nátlakem. Dnes už takovou výmluvu nemáme.
Studenováleční chcimírové
Zato na Západě mohli lidé protestovat, proti čemu chtěli. Mnozí se rozhodli, že tohoto svého práva, jež jejich souputníci za železnou oponou neměli, využijí k tomu, aby protestovali proti obraně před totalitním režimem, který toto právo za onou oponou násilně potlačoval. Na konci 50. let se tak ve Velké Británii objevilo hnutí za jednostranné jaderné odzbrojení.
Toto hnutí pak organizovalo i protesty proti rozmístění amerických raket Pershing II v západní Evropě. Že to byla reakce na sovětské rozmístění raket SS-20 namířených právě na tuto část kontinentu a sovětskou neochotu je stáhnout, už bylo jedno. Že právě neústupnost vedla nakonec k zákazu celé této kategorie zbraní (raket krátkého a středního doletu), v roce 1987 už nikdo z hnutí za jaderné odzbrojení nereflektoval.
Přestaňte se laskavě bránit násilí násilím
Kdepak, mír musí být za každou cenu. Je přeci potřeba zabránit utrpení. Rusové trefili dětskou nemocnici? Kdyby Ukrajina už dávno kapitulovala, stát se to nemuselo. Kateřina Konečna zasazuje drtivou ránu válečným štváčům! No jistě, všechny ty děti mohly už žít s novými rodinami v Rusku na převýchově. To je přeci lepší než smrt, to dá rozum.
A co ti, které by po ruské okupaci čekaly tzv. filtrační tábory, mučení a třeba i smrt? I na to už milovníci míru znají odpověď. Mahátmá Gándhí na to přišel už v roce 1946. Jistě, Hitlerovo vraždění Židů bylo největším zločinem té doby, ale Židé měli sami ochotně jít na jatka, protože by tak probudili svědomí světové i německé veřejnosti. Stejně jich nakonec miliony umřely, tak v čem je rozdíl?
Proti zlu se má zkrátka bojovat nekrvavě. A co když se v agresorovi svědomí nehne, mohl by se ptát nějaký hnidopich. Nevadí. Není lépe umřít s čistým svědomím, že jsem sám nikoho nezabil? A vůbec nejlepší je, když mi stačí tenhle vysoce morální postup poradit někomu jinému. Přestaňte se už bránit, sakra! Já chci přeci mír!