Miroslav Kalousek, bývalý předseda TOP 09, chtěl v příštím roce kandidovat do Evropského parlamentu. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek vážně přemýšlí o tom, že by kandidoval v příští prezidentské volbě. Kalousek je přesvědčen o tom, že bychom si zasloužili jiné pojetí výkonu funkce prezidenta republiky, než na jaké jsme zvyklí. V tom má samozřejmě někdejší předseda KDU-ČSL i TOP 09 pravdu, přesto jeho kandidatura na post hlavy státu není vůbec dobrý nápad.
Miroslav Kalousek je v mnoha ohledech velká osobnost naší politiky, která na aktuální tuzemské politické scéně jen těžko hledá někoho, kdo by se jí mohl rovnat. Míra jeho politického talentu, umu, rétorických schopností a zkušeností je opravdu značná a s málokým srovnatelná (snad jen s Milošem Zemanem, když byl ještě v kondici). Navzdory tomu, nebo možná paradoxně právě proto, jsou Kalouskovy úvahy o kandidatuře na prezidenta velmi problematické.
Začněme tím, co říká sám Miroslav Kalousek. V rozhovoru pro deník Právo uvedl: „Společnost je rozdělená hlubokým příkopem a každý kandidát bude určitě slibovat, jak ho zasype. Ale podle mě není v silách nikoho, ani prezidenta, aby ten příkop zasypal sám. To mohou udělat jen lidé, když jdou spolu za společnými cíli. Prezident, jak si ho představuji, by neměl být národní ikona, měl by to být dělník ústavy. První úředník v zemi, který poctivě slouží a snaží se ze všech sil přispět k obnově destruované polistopadové demokracie, aby ji pomáhal ukotvit v euroatlantických a evropských strukturách při vědomí tisíciletých kořenů naší státnosti.“
Už samotná Kalouskova prezidentská kandidatura je pravým opakem zasypávání příkopů, které jsou v naší společnosti vyhloubené. A nejenom to, že kam Miroslav Kalousek přijde, tam oživuje již existující příkopy, navíc, pokud by na prezidenta kandidoval, vyvolá ještě další nové spory a konflikty.
Navzdory veškeré své politické kompetenci je Kalousek symbolem politiky škrtů a rozpočtových restrikcí, které část společnosti doteď vnímá negativně. To se samozřejmě dá politicky hájit a lze o to vést politický spor, ovšem dělat to v průběhu prezidentské kampaně je protipólem toho, co Miroslav Kalousek říká, že je potřeba (tedy zasypávat příkopy a vyhnout se tomu, aby prezidentské volby byly chápány jako revanš za volby do sněmovny). Jenže s ním jako s prezidentským kandidátem to obejít nepůjde, protože on je symbolem a ztělesněním jak určitých příkopů, tak konkrétní politiky, která tím pádem v prezidentském klání bude tématem.
Občanský prezidentský kandidát
To úzce souvisí s tím, jakého prezidenta si Kalousek sám představuje: úředníka, který poctivě slouží. Je někdejší ministr financí a bývalý předseda poslaneckých klubů různých politických uskupení prototypem úředníka? Jistěže ne. Miroslav Kalousek je vyhraněný a jasně ideově zakotvený politik. Politik s velkým P, politický matador, který politikem je a bude a nemůže jím přestat být ani tím, že se vzdá poslaneckého mandátu nebo se prohlásí za úředníka. Proto je tak absurdní a směšné, že by se Kalousek případně stal, jak říká, „občanským“ prezidentským kandidátem. Nesmysl. Miroslav Kalousek bude vždycky politickým kandidátem, byť by se k němu nehlásila jediná strana.
Je docela dobře možné, že coby prezident by v sobě načas objevil zmíněného úředníka, kterého by ani nenapadlo pouštět se do nějakých konfliktů s vládou a s premiérem. Ovšem to si lze snadno představit v situaci, kdy bude předsedou vlády Petr Fiala. Pokud by byl premiérem Andrej Babiš či někdo typu Jiřího Paroubka, asi by pro Miroslava Kalouska bylo mnohem těžší držet se v mantinelech úředníka. Problém je, že když člověk chce, tak si vyšším dobrem odůvodní ledacos.
Samozřejmě je velká otázka, co bývalého předsedu TOP 09 ke zvažování prezidentské kandidatury vůbec motivuje, zda je to opravdu obava z toho, že se nenajde kandidát, který by s ním měl shodnou představu o prezidentování, nebo zda se domnívá, že právě on má největší šanci zvítězit, případně zda se mu zkrátka jen stýská po politice a chce si užít ještě jednu důležitou volební kampaň.
Důvodem může být i to, že mu vlastně nejde o vítězství, ale chce být zdatným soupeřem v prezidentských debatách Andreji Babišovi, který velmi pravděpodobně bude také kandidovat, a pokusit se zabránit jeho zvolení. Takový záměr lze sice ocenit, klíčové však je, aby tuhle schopnost měl především ten kandidát či kandidátka, který by případně postoupil do druhého kola, a to Miroslav Kalousek zřejmě nebude, protože se v nadcházejícím prezidentském klání bude jednoduše hledat někdo, kdo bude přijatelnější pro větší část společnosti než on.
Obnova destruované polistopadové demokracie
Pak je tady ještě jedna věc, která v souvislosti s případnou Kalouskovou kandidaturou na prezidenta rozděluje, a to je to, jak už bylo zmíněno, že pokud by do toho šel, chce být občanským nominantem, nikoli politickým, což by podle něj zdůraznilo, že nejde o pokračování sněmovních voleb. Pokud současná vládní koalice, případně koalice SPOLU bude mít svého prezidentského kandidáta a Miroslav Kalousek bude kandidovat proti němu, ačkoli bude stokrát říkat něco jiného, bude to vnímáno jako podraz. A minimálně to zbytečně vzbudí sváry v táboře, kde by měla být shoda na tom, co je podstatné a důležité.
Jistě, Kalouskova úvaha, že být občanským kandidátem s velkými politickými zkušenostmi je vhodnější než být politickým nominantem, není v případě prezidentské kandidatury tak úplně mimo. Ovšem ne pokud jste Miroslav Kalousek. V takovém případě bude vaše kandidatura vždycky pokračováním sněmovních voleb a občanským kandidátem stejně nikdy nebudete, jen vás budou mít za pokrytce – protože jste zkrátka příliš ideově vyprofilovaný. A navíc, v případě, kdy proti vám bude kandidovat vůdce opozice Andrej Babiš, samozřejmě že to bude pokračování sněmovních voleb. Co by to bylo jiného? S tím nic nenaděláte, ani když budete hovořit o úplně jiných tématech týkajících se funkce prezidenta.
Miroslav Kalousek se chce o své kandidatuře rozhodnout do konce zimy. Čistě sobecky musím říct, že prezidentská volba bude mnohem zábavnější a zajímavější, když se jí člověk jeho formátu a schopností bude účastnit. Jenže z pohledu toho, co sám Kalousek říká, že je pro něj důležité – obnova destruované polistopadové demokracie – si musím přát, aby si to bývalý ministr financí nakonec rozmyslel a na prezidenta nekandidoval, protože tahle kandidatura nepomůže vůbec ničemu, a zábavnost volby by rozhodně neměla být tím, co je pro nás určující.
