Miroslav Kalousek, který na Twitteru nedávno napsal, že kvůli počinům kardinála Duky snad vystoupí z církve, se k tématu ještě vrátil. Jde o nominaci Hany Lipovské Českou biskupskou konferencí do Rady České televize.
Kalousek píše: „Před všemi věřícími katolíky, před všemi normálními lidmi se distancuji od názorů a personálních nominací Biskupské konference. Biskupové prosadili paní Lipovskou jako médium paní Bobošíkové. Jsem přesvědčen, že je to proti Pánu Bohu.“
Uživatel Rš vznesl dotaz: „Zkoušel jste si s ní o tom promluvit? Prostě ji pozvat na kafe a prodiskutovat si vaše postoje? Já vím, že v éře sociálních sítí se to nedělá. Ale možná by to byl správný krok z té naší politické mizérie.“
Kalousek: „Kdyby ona volila mě, jistě bych se o to snažil. Tak to ale nebylo. Já jsem volil (nevolil) ji. Takže ta dáma logicky hledala podporu u V. Filipa, T. Okamury a A. Babiše. To jí s podporou pana kardinála Duky stačilo. Takže se mnou se zaplaťbůh hovořit nepokoušela.“
Do debaty vstoupil poslanec Jiří Dolejš (KSČM): „Jako bezvěrec se omlouvám, že nechápu, proč má mít Pán Bůh vůbec nějakou mediální politiku. Není to příliš světská starost?“ (Pak se rozvinula debata o tom, jestli není komunismus taky víra, ale tohle téma tentokrát ponechme stranou.)
Vyslovil se i uživatel Twitteru R. B.: „Bůh dal člověku svobodnou vůli. Ta slouží mj. k vytváření světských zákonů. Na základě jednoho takového byla zvolena Hana Lipovská, což nemůžete ustát, protože liberální demokracie je pouze dokud vyhráváte vy.“
Když to vezmeme od konce, vysmívaná liberální demokracie a demokracie jako obecný pojem vůbec není to samé jako hlasování. Patří k ní i dělba moci, kontrola moci a ochrana práv menšin. Volby s více kandidáty mají i v Íránu a Rusku. Dokonce můžeme říci, že v KSČM s jistotou nevíme, kdo se stane předsedou, zatímco u útvaru s názvem ANO to víme celkem bezpečně. Stejně jako nevíme s jistotou, koho v Íránu zvolí prezidentem. Pokud se hlasováním docílí toho, že Rada ČT neodráží ani názorové spektrum Sněmovny, něco nefunguje.
Vraťme se ale ke Kalouskovi a problematice Boha. Co si Bůh myslí, o tom se těžko dělají jednoznačné a prokazatelné výroky. Pokud vyjdeme z toho, co si podle tradice lidé myslí, že si myslí Bůh, musíme se držet pracovní hypotézy, že Bůh je proti lži. Pokud biskupská konference nominovala Hanu Lipovskou, těžko uvěříme, že je na straně pravdy. Pravdou tu myslíme soulad výroků a skutečnosti.
Pokud byla ta nominace dílkem Dominika Duky, který smysl liberální demokracie příliš nepochopil, bylo by to samo o sobě dostatečné. Spíš je ale pravděpodobné, že je to buď nápad lidí z okruhu exprezidenta Václava Klause, nebo nějaký pozoruhodný soulad duší.
Názory a city ohledně Václava Klause vyjádřila ostatně Hana Lipovská na svém facebooku jednoznačně. Dne 19. června 2018 (Klaus měl narozeniny) napsala: „A pak je tu skutečný, živý Václav Klaus. Člověk laskavý a pokorný, poctivě pracující, pátrající, hledající pravdu. Člověk velmi sečtělý a neustále se vzdělávající, tvrdý k sobě, ale obětavý pro druhé. Člověk, který zesměšní nafoukaného papaláše před nastoupenou jednotkou, ale také dá pocit jedinečnosti a vzácnosti nejmenšímu z nejmenších. Člověk, který pomáhá, aniž by o tom mluvil a nechával se u toho s pompou fotit…“
Dost dobré, ne?
Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková z Trikolóry Václava Klause mladšího k tomu o den později napsala: „Hanka Lipovská to napsala tak krásně, že bych to opravdu lépe nesvedla…“
Ale svedla, žádný strach.
Klaus, který neustále relativizuje porušování lidských práv v různých temných režimech, je hrdým nositelem Puškinovy ceny z rukou samotného V. V. Putina a jako první pozval komunisty do Lán, už dávno není ani trochu nějakým vzorem demokrata.
Diskvalifikující by bylo už samo o sobě spojení Hany Lipovské s Janou Bobošíkovou, osobou, která má jen jeden neměnný názor, totiž že má sedět v nějaké funkci. Všechno ostatní se tomu přizpůsobí. Svazačka vítající s květinami Husáka, kandidátka na prezidentku za KSČM, bojovnice za autentickou pravici a konzervativní hodnoty, domina rozdávající výpovědi za televizní krize v roce 2000, kdy se síly opoziční smlouvy pokusily ČT ovládnout, činovnice spolku údajných bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky, před kterou z lidické organizace prchly poslední žijící lidické ženy, to všechno je jedna a ta samá osoba. Pokud někdo s někým takovým zakládá společně „think-tank“, je to selhání úsudku. Pokud někomu takhle selhává úsudek, neměl by dozírat na veřejnoprávní médium. Lipovská se chce s Bobošíkovou radit, protože univerzální madam má prý zkušenosti z televizní krize. Stejně tak ji nová radní považuje za člověka, „který neuhne“. Svatá prostoto.
Samo o sobě dost říká už to, jaké politické síly Lipovskou do Rady ČT protlačily: ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Všechno nepochybně samí stoupenci pravdy. Pokud tedy za pravdu považujeme poklonkování totalitním mocnostem, klientelismus a vysávání státu pro soukromé potřeby a demagogické lhaní.
Šermovat Bohem je vždycky dost riskantní. V tomhle má ale Kalousek pravdu. Pokud místo Boha dosadíme Pravdu, tak biskupská konference na straně Pravdy nestojí. Tedy na straně souladu slov a skutečnosti. To, co provozuje kardinál Duka, není křesťanství, ale státní kult, kde prolhaný a sprostý Ovčáček čte v katedrále z Písma svatého, probošt Piťha pronáší své apokalyptické vize a podporuje Zemanovu kandidaturu a činovníci arcibiskupství mají něžný vztah k Parlamentním listům. Kult, kde se v katedrále s velkou pompou pohřbívá Karel Gott, a duchovní jako Tomáš Halík a Tomáš Petráček dostávají „napomenutí“. Styl „duchovna“, kde údajné křesťanské hodnoty podle Duky hájí plešatci ze „Slušných lidí“ z Brna. Zatuchlý křesťanismus, jehož puch žádné kadidlo nepřerazí. Stačí si položit otázku, jestli by se na něčem takovém podílel kardinál Miloslav Vlk. Protože to za svého života nikdy nedělal, můžeme se domnívat, že by takové hrůzy za něj nebyly možné.
Kdo můžeš pochopit, pochop.