VZPOMÍNKA / Lepil žvýkačky pod stůl, měl mimořádné IQ a na zahradě chodil schválně nahý v trní, aby získal imunitu. O málokterém člověku, s nímž jsem se kdysi pracovně setkala, mi v hlavě utkvělo tolik detailů. Miroslav Macek byl jedním z nich, což může svědčit o tom, že šlo o výraznou osobnost.

Jsou to přitom věci, které se týkají spíše jeho soukromí než působení ve veřejném životě. Z toho, že dlouhodobě patřil k nejméně oblíbeným politikům, si pranic nedělal. I v tomto případě ho těšilo, že v něčem vyniká. Toužil po dokonalosti, a tak si dával záležet na péči o tělo i ducha. Každý den zvedal činky, snídal jogurt s ovocem. Překládal a tvořil poezii. Jednou mi dokonce napsal sonet.

Tvrdil o sobě, že vždy kráčí po slunečné straně ulice. Pokud ho trápily nějaké chmury, nechával si je pro sebe, čímž se na konci 90. let 20. století od většiny Čechů odlišoval. Na spokojenost měl zdánlivě jednoduchý recept: nedělal, co ho nebaví. Možná i proto vypadal, že je mu o dobrých deset let méně než ve skutečnosti. A dost tím provokoval.

Rád dával na odiv, jak si umí užívat života. Měl pověst sukničkáře a nevšední koníčky, například sbíral razítka z amerických atomových ponorek. Poté, co přestal kouřit, založil kolekci stříbrných a dřevěných dóziček na šňupací tabák. Ve vinotéce měl stovky lahví, investoval do obrazů, soch a vzácných tisků.

Se svou tehdejší přítelkyní, česko-švýcarskou podnikatelkou Janou Blochovou, kterou si v roce 2001 v Karibiku vzal, se nechali vyfotografovat do půl těla nazí a později spolu vydali Inspirativní kuchařku pro snoby (napsanou dvěma z nich). Ano, i z přípravy jídla dokázal udělat požitek.

Říkal o sobě, že nelibě snáší rušivé prvky v nedokonalém světě. Před vstupem do politiky prý trávník na zahradě u svého domu v Zábřehu na Moravě stříhal manikúrními nůžkami. „Mám tendenci vytvářet si kolem sebe hnízdečka dokonalosti, ve kterých je velice přívětivě. Ale abyste tu dokonalost mohla vychutnat, tak samozřejmě svět kolem musí být nedokonalý,“ říkal.

Mackova kýžená dokonalost byla cílem, pro jehož dosažení neváhal použít netradiční prostředky. V tomto byl podobný Miloši Zemanovi. K Mackově cti ale slouží, že na rozdíl od Zemana, který byl posedlý mocí a touto posedlostí neblaze ovlivnil celou společnost, spokojil se Macek se zpochybňovaným finančním zajištěním svého vysněného soukromí a z politiky se záhy po dosažení tohoto druhu dokonalosti navždy stáhl.