Položme si nejprve otázku: Lze zakázat nacismus? Domnívám se, že na tuto otázku je odpověď zcela jednoznačná. Na otázku ohledně komunismu se ale zdá být situace pro mnohé komplikovaná. Ale proč? Odpověď je jednoduchá a je v našich dějinách. Zatímco nacismus trval relativně krátkou dobu a lidé si mohli proti tomuto zřízení získat odstup, tak s komunismem je to jiné. Komunistická diktatura trvala čtyři desítky let a dnešní padesátníci a šedesátníci prožili většinu svého aktivního života v tomto morálním marasmu.
Situace je zvláštní – jako kdyby někteří dnešní padesátníci ani nikdy nebyli mladí. Neradi se baví o době před rokem 1989. Sice vám budou vyprávět o tom, jak jezdili na vodu, nebo zpívali u táboráku a hráli na kytaru, ale co dělali politicky a profesně? O tom již tak rádi nemluví. Ano, je to v nás. Naše sebereflexe neexistuje. Jen málo z lidí, kteří se podíleli aktivně na budování minulého, diktátorského režimu, je schopných uznání chyb a omluvy. U nás něco jako denacifikace v Německu neproběhlo.
Ukrajinci zakázali všechny komunistické symboly a stejně tak komunismus jako takový. Porošenko označil popravdě SSSR jako strůjce vzniku II. SV vedle nacistického Německa. Teď také otevře všechny archivy KGB – to chce odvahu a obdiv. Tleskáme Ukrajině a Ukrajincům za tento krok. Bude bolestný – zastihne totiž mnohé, kteří svoji minulost snaží pokrýt mlhou, která se teď rozplyne. Je to ale jediný krok, který ve společnosti může vyčistit vzduch a nastolit nové, férové poměry.
Jaká je situace u nás? My se ve stejnou dobu snažíme archivy StB neprodyšně zavřít a situaci v diktátorském, komunistickém Československu zkrášlovat. Od prezidenta Zeman se dozvíme, že to v listopadu 1989 na Národní třídě zas až tak hrozné nebylo a že Putin je vlastně mírotvorce, který se Ukrajinu snaží vyléčit z nějaké chřipky – tedy občanské války.
Právě díky tomu, že jsme svoji minulost zamlžovali, mohli se dostat k moci bývalí komunisté a estébáci. Snahy rozdělovat StB na hodnou (Babiš) a zlou situaci jen zhoršuje. Ne, není to v pořádku, že ve špičkových funkcích jsou bývalí komunisté a estébáci. Není to v pořádku, že pod dozorem Václava Klause se v takové míře rozkrádala republika a pak ještě byla zlodějům udělena milost. Ne, není to v pořádku se stýkat s komunisty a Putinem. Havel komunistům zakázal vstup na Hrad (sice by byl lepší jejich zákaz, ale alespoň něco). Klaus jim na Hrad dveře otevřel, a dnes jsme dokonce tak daleko, že tu komunisté a estébáci zase vládnou, ale ještě jako vrchol ironie, že Zeman zakáže vstup velvyslanci USA. Kdybychom nebyli v EU a v NATO, tak by pod našimi okny mohly brzy zase stát tanky. Stejně jako v roce 1968.
Máme demokracii, tak si jí važme a pečujme o ni. Trvejme na dodržování „lustračního zákona“ v podobě, v jaké jsme jej respektovali ještě před dvěma lety. Aby ve vládě nemohli sedět bývalí špičkoví komunisté a spolupracovníci StB. Dejme komunistům, rusofilům, putinovcům a KGBákům jasně najevo, že je tady nechceme. Vyměňme konečně komunistické a zkorumpované soudce za soudce s čistou minulostí. Demokracie neznamená ticho – demokracie znamená být slyšen. Nenechme si tu křehkou svobodu zase ukrást, jako v roce 1948 – ne, tehdy neškodily cizí moci naší zemi. Tehdy škodili Češi Čechům. A mnozí jsou stále u moci.
Autor je ekonom a manažer
