Poslankyně Miroslava Němcová vystoupila v Poslanecké sněmovně k tématu možného přijetí syrských sirotků a přirovnala tuto situaci k záchraně téměř sedmi set dětí sirem Nicolasem Wintonem. Česká republika má podle ní co vracet.

Vystoupení ve sněmovně

V rámci jednání o programu schůze vznikla kompromisní dohoda, že se budeme zabývat otázkou, která je pro někoho více, pro někoho méně citlivá, pro někoho více, pro někoho méně aktuální, a to jest výrok předsedy vlády Andreje Babiše o otázce možného přijetí padesáti sirotků do péče českého státu. Jeho absolutní odmítnutí slovy, cituji: „proč bychom je přijímali, máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života“, vzbudila pozornost české veřejnosti, a proto se chci k tomuto bodu vyjádřit.

Chci připomenout, že jsme bohatou společností, patříme mezi nejlépe ekonomicky prosperující státy světa. Není možné, abychom řekli, že bohatá demokratická, svobodná společnost, společnost matek a otců, není připravena postarat se o padesát dětí, které nemají rodiče. Mně se zdá, že to je základní otázkou vůbec toho, zda společnost má před sebou nějakou budoucnost, jestliže odmítne základní lidskou pomoc, pomoc tomu nejbezbrannějšímu tvoru, pomoc dětem. Proto se k tomu vyjadřuji a chci připomenout, že Česká republika také má co vracet.

V minulosti, v prosinci roku 1938, přijíždí do Prahy bankovní úředník z Londýna Nicolas Winton, kterého by vůbec nemuselo trápit, co se odehrává v tehdejším Československu, kdy už nastupuje celá ta protižidovská agenda, nastupují nacisté. Přijíždí tento bankovní úředník a výsledkem jeho půlleté práce v tehdejším Československu je záchrana 669 převážně židovských dětí. Dostal je z republiky, na kterou už padalo to nacistické jho, pomocí osmi transportů. Ten poslední transport, který byl určen na 1. září roku 1939 a měl zachránit dalších 250 dětí, bohužel neodjel. Vypukla druhá světová válka a vesměs všechny tyto děti skončily v plynových komorách, tak jako většina rodičů z těch 669 dětí zachráněných předtím.

Velká Británie v sobě jako jedna z mála zemí našla tehdy sílu přijmout tyto děti, postarat se o ně a dát jim šanci do života. Připomenu vám, že na základě této skutečnosti, těchto historických faktů vznikl školský program, který probíhá dodnes mezi žáky a studenty našich škol. Opírá se o práci řady českých dokumentaristů, řady českých filmařů, kteří natočili o životě Nicholase Wintona jeho životní příběh, a tím zprostředkovali jeho práci, jeho vztah k dětem a jeho péči o základní lidské hodnoty předávají nejmladší generaci naší společnosti.

Jestliže se bavíme o otázkách základních, které tvoří fundament humanistického pohledu, tak já chci připomenout, že právě žáci a studenti již v roce 2011 – 2012 zorganizovali petici v České republice, a jejím cílem mělo být, aby Nicholas Winton byl navržen na ocenění nositele Nobelovy ceny za mír.

Byli to právě studenti, ta petice měla asi 213 tisíc podpisů. Z toho 133 tisíc podpisů žáků a studentů bylo právě na základě vzdělávacího programu, a ten osud člověka, který zachránil z téměř beznadějné situace 669 dětí, je inspiroval k tomu, aby si sestavili svůj žebříček hodnot a podívali se na to, co je také jejich úkolem, jak oni chtějí budovat společnost, ve které budou žít.

Sir Nicholas Winton dostal od prezidenta Havla v roce 1998 řád Tomáše Garrigue Masaryka, poté byl v roce 2002 povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. V roce 2014 prezident Miloš Zeman udělil Nicholasi Wintonovi nejvyšší československé ocenění, Řád Bílého lva, právě proto, že zachránil z beznadějné situace téměř sedm set dětí.

A my se tady bavíme o tom, jestli v době, která je pro nás jako pro Českou republiku bezpečná, kdy jsme ekonomicky silní, my se opravdu vážně chceme bavit o tom, že se neumíme postarat o padesát dětí? Že nemáme dostatek peněz ve státní pokladně? Dostatek altruismu, dostatek schopnosti vnímat to, co je základní hodnotou lidské společnosti?

Mně to přijde jako něco, co nemohu přijmout, proti čemu se tady chci velmi silně ohradit. Nechci používat silných slov, ale musím závěrem říci, že jestliže v roce 1938 přišel Brit do České republiky, který řekl, zachráním odtud děti, a zachránil jich 669, tak mně přijde tragicky smutné, že v roce 2018 je zde Slovák předsedou vlády, který říká, že se o padesát dětí naše země postarat nemůže.