Poslankyně Miroslava Němcová vydala u příležitosti 17. listopadu tuto vzpomínku: Můj pradědeček bojoval jako občan Rakousko-Uherska v první světové válce. Nadšeně uvítal svobodu a vznik Československé republiky v roce 1918. Dvacet let dřel na svém hospodářství. Potom vypukla druhá světová válka, a sotva se nadechl svobody, přišli komunisté. Hospodářsví mu znárodnili.
Jeho syn, můj dědeček, prožil mládí v čase první republiky. Založil rodinu, byl oddaným Sokolem a pracoval s otcem na rodinném statečku. V roce 1948 mu bylo čtyřicet a všechny jeho sny a plány navždy vyhasly. Nuceně se stal členem JZD, se svobodou byl konec.
Druhý dědeček zahynul v koncentračním táboře, babička se vrátila, ale mezi nacisty a komunisty rozdíl neviděla. Dožila v zemi obehnané ostnatým drátem, svobodu již nepoznala.
Mamince bylo 10 let, když vypukla druhá světová válka. Když jí bylo 19, uchvátili moc v zemi komunisté. Když jejich totalitní režim padl, bylo jí šedesát. Svobodu poznala jako malé dítě tři roky po válce a potom až v důchodu. Už nešlo nic dohnat. Přesto byla nesmírně šťastná, že se pádu komunistů dožila a že ve svobodě budou moci žít její potomci.
Já jsem se narodila 17. listopadu 1952, v nejhnusnější době komunismu. V roce 1989 mi bylo 37 let. Získala jsem svobodu a v polovině života se postavila na start. Otevřela si knihkupectví, vstoupila do komunální i celostátní politiky. Těch třicet let stále vnímám jako zázrak.
S úctou a láskou myslím na své předky, pro něž byla svoboda klíčem ke všemu, co v životě dávalo smysl. Cítím povinnost dělat vše pro její uchování. Sedmnáctého listopadu jsem se narodila dvakrát.
Zdroj: Facebook ODS