Na to, že Elon Musk rád vyjadřuje své názory na twitteru, si obecně všichni už dávno zvykli. Až do tohoto týdne ale psal pouze příspěvky na podporu ukrajinského lidu a nesnažil se radit, jak řešit politické problémy nebo ukončit válku. Proč se tak Musk rozhodl právě nyní, se snažili pochopit různí politologové a političtí technologové.
Co se stalo, jsme tu již psali. Musk napsal tweet kde navrhoval, aby se v anektovaných regionech znovu hlasovalo (pod dohledem OSN) a kdyby to lidé chtěli, Rusko by odešlo. Krym by byl formálně součástí Ruska a zajistilo by se jeho zásobování vodou a Ukrajina by zůstala neutrální. Předložil to jako anketu k hlasování.
Pak, po bouřlivých reakcích to trochu zjednodušil a vynechal Krym a zůstalo jen u hlasování na anektovaných územích. Pobouřené námitky by se daly shrnout celkem stručně do jedné věty, jestli by v těch jeho referendech měli hlasovat i všichni ruskou armádou zavraždění a ti, co museli ze svých domovů před okupací utéct. S takovou nevolí musel Musk počítat. Proč to tedy udělal?
Novaja Gazeta Europe shrnuje celý případ a přináší názory odborníků.
„Jeho snaha trochu se vyřádit souvisí s něčím jiným. Od pátečního neúspěšného představení Teslabota (prototyp humanoidního robota Optimus – pozn. red.) a superpočítače se akcie společnosti Tesla poněkud propadly. Negativní objem informací o Tesle a Muskovi začal rychle narůstat, akcie se zhroutily. Velmi chytře vstoupil do světa humbuku, pokud jde o přesun pozornosti,“ domnívá se poradce vedoucího ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak.
Pokud jde o onoho robota, který se jmenuje Optimus, nedá se říci, že by to byl propadák, ale nebyla to ani senzace. Umí chodit a nespadnout, přemístit krabici (nevíme, jestli bylo něco uvnitř), zalévat květiny konvičkou (podle videa nepoznáme, jestli to dělá autonomně). Odborníci souhlasí, že Muskova firma udělala za rok hodně práce a má šance se posunout dál, jen zatím robot neumí nic, co by neuměl člověk nebo nějaké jiné a jednodušší zařízení.
Elon Musk má za sebou ale jak velké výkony, tak všelijaké odklady velkých plánů, to není nic zvláštního. Proč by zrovna tohle dělal? Také ukrajinský investiční bankéř a publicista Serhij Fursa si ale myslí, že Musk chce, aby se mluvilo o něčem jiném a tak „tweetuje o Krymu a kompromisu s Putinem“ a s „vědomím reakce, kterou to vyvolá v tisku“. Proč si Musk vybral právě toto téma? „Možná proto, že je to trumpovec. A spojuje příjemné s užitečným,“ říká Fursa.
V Rusku si kauzu užívají a Dmitrij Drobnickij, oblíbenec ruských propagandistických kanálů, řekl listu Moskovskij komsomolec, že „podnikatelova prohlášení neodrážejí skutečnou podstatu konfliktu a pouze mu pomáhají distancovat se od liberálního establishmentu. Musk svými tweety údajně jen „dokazuje, že takový postoj má i americká kontraelita“.
„Proč to dělá? Jsou zde možná dvě vysvětlení, která se navzájem nevylučují. První je, že ano, dominantní trend na Západě pokračuje, ale zároveň existují a postupně sílí i jiné přístupy – zejména ty opatrnější, méně konfrontační a agresivní. Druhým vysvětlením je, že jeho prohlášení ve skutečnosti nemá nic společného s politikou, ale s jeho obchodními zájmy,“ říká Alexej Zudin, zástupce ředitele Ruského centra pro politické prostředí.
Skoro povinně se musel ozvat i bývalý šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin, který už si s Muskem vyměňoval různé ironické. „Musk to prohlásil v předvečer letu své kosmické lodi CrewDragon k ISS, v jejíž posádce je kosmonautka Roskosmosu Anna Kikina. Tohle udělala ruská žena s Američanem,“ napsal.
To poslední je dost anekdotická verze a Rogozin i v této oblasti nejspíš ruské možnosti vidí dost optimisticky. Elon Musk je jistě poněkud komplikovaná osobnost a je nevypočitatelný. Ukrajina využívá jeho síť satelitů, což Rusko neslo nelibě. Na druhou stranu je ohledně svobody slova absolutistou a vyjádřil se, že jeho síť nebude blokovat ruské propagandistické kanály. Opakovaně projevovaný zájem o koupi Twitteru děsí všechny, kdo si umí představit, jak by se bez aspoň bez nějaké regulace mohl proměnit v podobné pařeniště podivné politické propagandy a dezinformací, jako je tomu (přes všechny nejapné výmluvy šéfů a kosmetická opatření) na Facebooku. Dokud velké sociální sítě neměly takový politický vliv, dalo se o svobodě slova příjemně akademicky diskutovat. Jakmile ale mají nad tokem informací moc aktéři, jejichž rozhodování je skutečně nejasné a někdy pochybné, jde legrace stranou. Pokud někdo takovou moc má, neměl by přinejmenším být naivní.