Humbuk kolem odchodu části novinářů a spolupracovníků Lidových novin ustal. Jako by se vlastně ani nic nestalo. Svým způsobem je to i pravda. Čtenář, který stále ještě bere tento deník, vlastněný Andrejem Babišem, jako solidní médium, svůj názor nezmění. Přispívají k tomu totiž všichni, kdo s těmito novinami nadále spolupracují. Třeba i ti, kdo stále akceptují premiérův vliv na Lidové noviny a nadále jim poskytují rozhovory. Ať už politici, nebo umělci. Všichni tak legitimizují to, co se v dříve uznávaném deníku děje.

Novináři kvalit Petry Procházkové, která jako první opustila redakci, nebudou mít problém si sehnat práci jinde. Vždyť právě ona je již novou posilou startujícího Nového deníku. Ti, kteří by uplatnění patrně nenašli, zůstávají a zřejmě se smířili s tím, jak je to v současných Lidovkách nastaveno.

Šéf platí, tudíž má nárok diktovat a zasahovat do obsahu listu. Zrovna Babiš totiž jasně a velmi často naznačuje, co si myslí o demokracii, v jakékoliv její podobě. Tohle mu nikdo do jeho firmy zavádět nebude.

A čtenář? Ten ovlivnění nevidí, nebo vidět nechce. Rozhovory s předsedou vlády jsou přeci samozřejmostí, vždyť je to šéf kabinetu. Pečlivě a bohorovně vedená interview s jeho zaměstnanci z politické firmy ANO? Jistě, jsou přeci členové vládního hnutí, které diktuje, jak a kdy se budeme mít lépe.

Problémem ovšem stále zůstává, co se v Lidových novinách, stejně jako v Mladé frontě DNES, neobjevuje. Je to stejná situace, jako když si domů nekoupíte nějaké koření, které jste vypotřebovali. Když ho v šuplíku nevidíte, zapomenete na to, že vám chybí.

Stejně tak v denících vlastněných Andrejem Babišem nebude jejich čtenář hledat něco, co by se tam objevovat mělo. On to totiž neví. Proto se častým argumentem některých politiků, proč neustále hovoří s dvojicí listů z vydavatelství Mafra, stává to, že kdyby to nedělali, jejich myšlenky by se nedostaly k tolika lidem.

Je to stejně zvláštní tvrzení, jako když obhajují svou účast v obskurních pořadech Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Jejich vystupování na prohradní televizi, zamilované do Tomio Okamury, totiž naprosto nezasáhne její diváky. Ti mají jasno a zcela podlehli propagandě, kterou vrchní konferenciér komerční televizky ve svých nespočetných pořadech důsledně šíří.

Lidé, kteří čtou noviny, aby se dozvěděli, co se skutečně děje, již neberou Lidové noviny dávno vážně. Pro ty, kteří ještě nepochopili, že se jedná o stranický plátek hnutí ANO, odliv kvalitních novinářů neznamená vůbec nic. Je to sice smutné a alarmující, ale to je tak jediné, co se o tom dá konstatovat.

Třeba, kdyby si i politici mimo Babišovo hnutí a jeho dceřiné partaje uvědomili, že sami mohou celou situaci výrazně změnit, něco se stane. Do té doby každý, pro nějž není problém se s premiérovými médii bavit, posiluje jejich uvěřitelnost.