Andrej Babiš a jeho lidé opět vyzkoušeli, kam až je nechají parlamentní strany a veřejnost zajít. Tentokrát se lakmusovým papírkem stal expolitik Petr Štěpánek, muž, který by nejraději podminoval Českou televizi a následně ji vyhodil do vzduchu. Tyto výroky, hnutím ANO navrhovaného člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, však vzbudili takovou vlnu odporu, že už Štěpánek po včerejšku funkci „sám“ nechce. Koho však Babiš místo něj vybere na pro něj důležitou pozici?
Je to vlastně takový klasický příběh. Předseda hnutí ANO vymyslí něco, čím by mohl uzmout zase trochu víc moci, nebo by si alespoň mohl pomoci od něčeho, co je mu nepříjemné a obtěžuje mu to život. V případě RRTV by se jednalo o Českou televizi, kterou stále nedokáže, ani za pomoci prezidenta Zemana a jednoho konferenciéra provinční televize, poškodit a posléze ovládnout.
S členy v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání by se ovšem premiér dokázal například se „zkorumpovanou pakáží“, tedy neposlušnými a nepoddajnými reportéry z týmu Marka Wollnera, vypořádat daleko snáz.
Petr Štěpánek byl moc velkým extrémem, to Babiš záhy poznal i z toho, že se začala vzdouvat vlna odporu proti jeho jmenování. Jakkoliv si mohou někteří aktivisté myslet, že za „vyřazení“ problémového adepta do RRTV stáli právě oni, tentokrát tomu tak, oproti třeba protestům proti jmenování „mlátičky“ Ondráčka do čela komise pro dohled nad GIBS, patrně nebylo.
Proti Štěpánkovi totiž vystupovali lidé různých politických názorů, členové rozličných stran a zřejmě ani v ANO neměl dostatečnou podporu. Přeci jen, když o vašem šéfovi někdo píše, že je slovenský gauner a o členech jeho hnutí píše za použití vulgarismů, jeho volba zřejmě nebude úplně ideální.
Současná situace ovšem neznamená, že by se Babiš vzdával šance obsadit místo v RRTV a nechá volné místo pro některou z opozičních stran. Naopak, začne hledání dalšího „odborníka“, který by do Rady přinesl nejen profesionální, ale hlavně objektivní náhled na fungování veřejnoprávních médií.
Tentokrát si ovšem v ANO určitě vyberou někoho, kdo bude daleko „průchodnější“. Tedy alespoň na první pohled. U Štěpánka totiž existovala jedna (ne)výhoda. O jeho extremismu věděl každý, neboť se s ním rád chlubil nejen ve svých článcích, ale také na sociálních sítích. Nyní je musí najít stejně nebezpečný člověk, ale větší „zakuklenec“.
To by ovšem neměl být pro premiérovo hnutí takový problém. Stačí si vzpomenout na tři členy ANO, kteří jsou také na hraně. Jana Lorencová, Martin Komárek, či Stanislav Berkovec jsou Štěpánkovi podobní. Jen si jich nikdo až tak moc nevšímá. A pokud hnutí aspiruje třemi, bude jich mít zcela jistě mnohem víc.
Takových, kteří už třeba preventivně své sociální sítě vyčistili od výkřiků typu „vyhoďte ČT do vzduchu“ a nyní čekají, zda si na ně vůdce a jeho nejbližší náhodou nevzpomenou. Funkce se obsadit musí a v ANO vědí, že ji musí obsadit oni.
