Výročí jsou cenná v tom, že nám mohou připomenout něco důležitého, na co v každodenním poklusu a spěchu zapomínáme. V ideálním případě nás mohou donutit se na chvíli zastavit, zamyslet se a všimnout si něčeho, co považujeme za samozřejmé, ale ono to vůbec samozřejmé není. Na konci listopadu uplynulo 200 let od narození Friedricha Engelse. Na webových stránkách Komunistické strany Čech a Moravy se tak dodnes objevují články k tomuto výročí. Co si z něj vzít?

Místopředseda komunistů Stanislav Grospič na webu KSČM píše: „Engels a Marx ve svých analýzách předpovídali akumulaci kapitálu v co nejmenším počtu rukou, takže bychom se neměli divit, že během této pandemie, kdy se dělnická třída stala ještě chudší, se bohatství miliardářů zvýšilo o 27,5 %. Dvě stě let po jeho narození, uprostřed pandemické, hospodářské krize a hrozící klimatické katastrofy, by měl Engelsův celoživotní závazek k dělnické revoluci sloužit jako inspirace pro všechny, kteří požadují lepší svět,“ zdůrazňuje Grospič.

Komunistický funkcionář dále pokračuje: „Engelsovo stále aktuální teoretické dílo je výzvou všem, kteří chtějí bojovat za lepší podmínky pracujících, kteří chtějí odstranit příčiny vykořisťování, bezpráví a útlaku, na kterém je postaven kapitalismus a bezbřehá moc oligarchie.“

Stanislavu Grospičovi se nelíbí, že se během pandemie zvětšilo bohatství miliardářů a dělnická třída naopak zchudla. Škoda, že si už poslanec za KSČM neklade otázku, čím to tak asi bude. Je to snad tím, že miliardáři v době pandemie rapidně zvýšili zisky ze svých továren? Zdražili zboží, které prodávají? Nebo zostřili vykořisťování dělníků ve svých fabrikách?

To, jak to Stanislav Grospič popisuje, sugeruje představu zlého kapitalisty, který pandemie nepandemie zdírá kůži z dělníka. Až na to, že takový obrázek je nejen přitažený za vlasy, nýbrž je i naprosto mimo realitu. Miliardáři, které zmiňuje místopředseda komunistické strany, letos zbohatli jednoduchým způsobem. Zvýšila se hodnota jejich majetku, respektive šla nahoru cena akcií, které vlastní. A to z velké části kvůli tomu, že zrovna o tyhle akciové tituly je hodně velký zájem vlivem jejich popularity a známosti.

Naopak lidé, kteří žádné akcie nemají a jsou závislí pouze na mzdě, kterou dostávají, během pandemie mohli zchudnout a dále chudnou jednoduše z toho důvodu, že se snížil jejich výdělek, nebo se ocitli bez práce. To se samozřejmě v celé řadě odvětví a oblastí stalo a stále se tak děje.

Kupředu k Engelsovi

Grospič se tváří, že se od Engelsových časů vůbec nic nezměnilo – a celoživotní závazek tohoto myslitele k dělnické revoluci by měl sloužit jako inspirace pro všechny, kteří požadují lepší svět. Tak to ale není. Změnilo se toho hodně.

Předně ještě nikdy nebylo tak snadné stát se kapitalistou jako dnes, protože ještě nikdy nebylo tak jednoduché a rychlé pořídit si akcie. Stačí pár pohybů prstem po displeji vašeho mobilního telefonu a máte je. A také díky tomu existuje obrovské množství drobných akcionářů. Pro velkou část lidí to znamená jen to, že si odepřou jistou část svého konzumu a místo toho si mohou dopřát podíl na tom či onom podniku.

Mluvit v současné době o dělnické revoluci je jeden velký anachronismus. A těžko říct, jakou inspirací může být Engelsův závazek k ní. Pokud někomu vadí, že vlastníci firem, jako je Google, Apple, Facebook či Amazon a další, bohatnou (respektive cena akcií těchto podniků stoupá), neměl by v první řadě využívat jejich služby a kupovat jejich produkty.

„Myšlenkový odkaz Friedricha Engelse odpovídá aktuální situaci více než kapitulantská a sociálnědemokratická politika tzv. ‚moderní levice‘, politika slibů, radikálních frází, ale především politika smíření se s kapitalismem, s imperialistickými strukturami a soužití s kapitalisty. Zdůrazním na závěr to podstatné: Nejde o návrat k Engelsovi kamsi nazpět do historie, ale KUPŘEDU!“ poukazuje Stanislav Grospič.

Bylo by velmi zajímavé zjistit, co vše, co odpůrci kapitalismu považují za samozřejmé a bez čeho by se ve svém životě jen obtížně obešli, by bez kapitalismu nebylo. A právě to si můžeme uvědomit díky Engelsovi a jeho výročí. Každý principiální odpůrce kapitalismu by si měl čas od času připomenout, že v kapitalismu žije a že využívá jeho plody.