Místopředseda TOP 09 Lukáš Otys zároveň v Praze provozuje známou cukrárnu Saint Tropez. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovořil o vládních opatřeních a jejich dopadu na podnikatele, a také odůvodnil, proč nechce další prodlužování nouzového stavu v Česku.
Co je podle vás největším problémem současných vládních opatření?
Opatření jsou pomalá, nedostatečná a jen pro někoho. To je vidět u vládních půjček COVID, kde je velmi málo úspěšných žadatelů. Celkově je ale nejhorší délka trvání, hovoří se o tom už měsíc, a stále se nic moc neděje.
Je to proto, že jsou programy špatně připraveny, nebo že není vůle lidem pomoci?
Mám pocit, že je to kombinace. Vláda nepotřebuje, aby tady byli malí a střední podnikatelé, protože se vždycky lépe dohodne s těmi velkými. Druhou věcí je strašná nepřipravenost. Vždyť můžeme v podstatě opisovat ze zahraničí! My tady máme žádosti, které je nutné vyplňovat s daňovým poradcem. Bohužel v tom začínám vidět i trošku úmysl.
Vy sám jste také podnikatel. Setkáváte se v praxi s případy toho, že někdo končí, protože mu stát nepomohl?
Takové případy jsou třeba v gastronomii. Mám kamaráda, který provozuje restauraci v Karlových Varech orientovanou na cestovní ruch. Zjistil, že nemá šanci přežít déle než dva nebo tři měsíce, a tak musel skončit. Tak rychle se turismus neobnoví. Menší živnostníci jsou také v problémech, často jsou to rodiny, kde jsou oba OSVČ. Jistěže lidé běžně mají finanční polštář, ale ve chvíli, kdy příjmy spadnou na nulu, někteří lidé třeba přerušili živnost a šli na pracovní úřad. Pak ale zase přišli o podporu tzv. Pětadvacítkou.
Jak se vy jako provozovatel poměrně známého podniku díváte na otevírání provozoven, které by se mělo dokončit až 8. června?
Připadá mi, že v tom chybí systém a logika. Když se podíváte třeba na fitcentra – to bude k použití bez šatny a sprch. Pokud se ale virus šíří vzduchem, daleko více přece dýcháme při běhu na páse než ve sprše, kde je člověk obvykle sám. To je jedna absurdita. Pak je tu problém u restaurací. My jsme cukrárna a patříme do maloobchodního prodeje. Na začátku k nám přišli policisté, kteří sami nevěděli, jestli můžeme mít otevřeno nebo ne. Chaos byl obrovský a ten trvá. Když se ale otevřou předzahrádky a vnitřní prostory ne, kam si můžete odskočit?
Vy sám máte cukrárnu v Praze. Tam je dost možné, že se některé restaurace udrží i díky objednávání jídla a tak dále. Pokud jde o malé obce, dá se čekat, že jich skončí ještě víc. Myslíte, že by se toto mělo zohledňovat?
Mělo by se zohlednit, jestli byly zavřeny úplně, nebo měly možnost alespoň mít výdejové okénko. My ho máme, ale i tak jsou tržby na úrovni 6–10 procent běžného obratu. V Praze jsou navíc daleko vyšší fixní náklady než jinde. Ale na venkově je zase problém, který zmiňujete: častěji budou úplně na nule. Nejprve malí provozovatelé dostali rány jako EET a další a teď pro mnohé přichází ta poslední. My jsme se třeba dohodli s pronajímatelem na odložení nájmu. To ale problémy neřeší, protože v červenci bych tedy měl zaplatit za tři měsíce. A to je nesmysl.
Jak se díváte na možnost prodloužení nouzového stavu v Česku?
Neslyšel jsem od nikoho z vlády důvod, a to mě dohání ke spekulaci o tom, že je to proto, aby se nakupovaly předražené věci. V nouzovém stavu se totiž nemusí dělat výběrová řízení. Kvůli ochraně zdraví to ale není. V nouzovém stavu nevidím smysl.
Je tu ale otázka toho, že vláda si stojí za tím, že by nemělo být povoleno vycestovat z Česka, k čemuž je nouzový stav také potřeba. Jak to hodnotíte?
Je to zběsilost a působí to jako návrat před rok 1989. Dobře, ať existují podmínky, například karanténa při návratu. Ale zákaz vycestovat je nepřiměřeným omezováním svobody.
Vraťme se ještě k podnikatelům. Vládní plány působily mnohdy protichůdně. Bude i tohle podle vás hrát roli v tom, kolik firem a živnostníků skončí?
Myslím, že to bude hrát velkou roli. Jako podnikatel bych raději před měsícem slyšel, že nedostanu nic, ale budu moci otevřít na konci května. Věděl bych, na co se připravit, jak si rozložit peníze a tak dále. Nejdřív se nevědělo nic, před Velikonocemi zase, že možná otevřou všichni, teď je tu zase jakýsi plán… To mě nutí k tomu, abych si řekl, že zaměstnance už déle neudržím a budu je muset propustit. Takových lidí bude určitě hodně. Někteří je třeba později vezmou zpátky, ale řekl bych, že to nebude velké procento.