Předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM Petra Prokšanová, která za komunistickou stranu kandiduje v Praze také do poslanecké sněmovny, si stěžovala Radě Českého rozhlasu na pořad „Český vesmír. Jak se Češi vztahují k časoprostoru nad našimi hlavami?“, přesněji řečeno na jeho čtvrtý díl, který je podle Prokšanové „ukázkou ryzí nenávisti a žárlivosti na jeden z největších úspěchů, kterého se podařilo v éře socialistického Československa dosáhnout, tedy letu Ing. Vladimíra Remka do vesmíru“. O co v této kauze jde?

Petra Prokšanová ve svém článku pro komunistické Haló noviny k letu Vladimíra Remka napsala: „Socialistické Československo v ten okamžik dosáhlo svého největšího úspěchu na poli kosmonautiky, který nebyl doposud překonán. Vladimír Remek se stal občanem teprve třetího státu světa, který se podíval do vesmíru, a celý národ na něj byl a právem stále je patřičně hrdý!“ zdůražnuje předsedkyně mladých komunistů a zřejmě se u toho dme pýchou, že za Sověty a Američany jsme to byli právě my, Češi, kteří jsme dobyli vesmír.

A hned pokračuje: „I přesto se najdou tací, kteří si zřejmě léčí frustrace z vlastních neúspěchů pliváním na úspěchy druhých. A tak mohli začátkem března posluchači ČRo Plus nevěřícně kroutit hlavami nad projevy ryzí nenávisti a žárlivosti na hrdinský čin Ing. Vladimíra Remka, který byl v jednom z internetových pořadů této stanice interpretován jako ‚vystřelení socialistického rudého opičáka do vesmíru‘.“

Jistě, ta slova nepůsobí úplně uctivě, ale je dobré si je poslechnout v kontextu, ve kterém zazněla od kulturního historika Ondřeje Váši z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. V pořadu nejprve padne důležitá otázka: Jak jsme k prvnímu kosmonautovi Vladimíru Remkovi vůbec přišli, jak to, že jsme třetím národem, který vyslal kosmonauta do vesmíru? Petra Prokšanová tuhle otázku vůbec neřeší. Spokojí se s tím, že to byl úspěch Vladimíra Remka a socialistického Československa.

Váša na ni odpovídá takto: „Velice stručně řečeno, protože nás Rusové v době vystřelení Vladimíra Remka do vesmíru v březnu roku 1978 již deset let okupovali. Remek mimochodem, byť byl vojenským pilotem, zdaleka nebyl vybrán na základě svých vědeckých či jiných kvalit, on byl vybrán především proto, že z hlediska propagandy byl ideologicky vhodným kandidátem už třeba proto, že se k sovětské okupaci zdaleka nestavěl negativně. Jeho průkazem do vesmíru tedy nebyla jeho fyzická či vědecká výjimečnost, ale naopak jeho ideologická průměrnost.“

Vystřelení socialistického rudého opičáka do vesmíru

To je samozřejmě odpověď, která se komunistice Prokšanové nemůže líbit. Zajímavé ovšem je, že s ničím z toho kandidátka do poslanecké sněmovny věcně nepolemizuje, nijak neargumentuje a nezpochybňuje to. Jako terč si vybírá ono „vystřelení socialistického rudého opičáka do vesmíru“. A jak to tedy s oním neuctivě znějícím rudým opičákem je?

Dále čtěte

Je první máj a komunisté touží po socialismu. Mělo by je varovat, že rovnostářství kritizoval i Jakeš

Nedávno zvolený místopředseda komunistické strany Milan Krajča už s předstihem u příležitosti prvního máje varoval před novou kapitalistickou hospodářskou krizí…

Ondřej Váša popisuje celkovou situaci kosmonautiky a astronautiky v jejích počátcích: „Víme, že to nebyli kosmonauté, kteří první jako živí tvorové ze země cestovali do vesmíru. Jak sovětská kosmonautika, tak americká astronautika sdílí podobnou historku, kdy ke kosmonautům či astronautům bylo skutečně k jejich nevoli přistupováno právě de facto jako k novodobým opičákům či psům usazeným de facto do vojenského projektoru na vršku rakety.“

Posléze kulturní historik zmíní vtip, který vyprávěl sám Vladimír Remek, že se z kosmu vrátil s rudýma rukama: „Sám si z toho udělal legraci, že je měl od toho, že ho ruští kosmonauté neustále plácali přes ruce, aby na nic nesahal.“ A nakonec Váša dodá: „Remek byl vystřelen jako socialistický rudý opičák do vesmíru právě proto, aby étos jeho kosmického dobrodružství přehlušil desetileté výročí ruské okupace Československa.“

V pořadu jsou tyto teze ještě o něco více vysvětlené a Váša se opírá o znalost dějin vesmíru a jeho dobývání, o historické bádání a literaturu k tématu. Je možné jeho slova zpochybňovat, ale je třeba tak dělat na základě znalostí a argumentů.

Prokšanová z toho všeho navíc vytáhla jen rudého opičáka a vyložila to jako urážku, byť v kontextu celého pořadu to mělo jiný význam, takže z toho udělala něco odlišného, než co to ve skutečnosti bylo. Nejhorší na tom je, že jí na to skočila Rada Českého rozhlasu, když jí na její stížnost odpověděla: „Rada Českého rozhlasu považuje některé formulace, které na adresu Vladimíra Remka ve zmíněné relaci zazněly, za nepřiměřené a vulgární a se stanoviskem šéfredaktora Šabaty se neztotožňuje. Radní Českého rozhlasu tímto vyzývají vedení Českého rozhlasu k dodržování části preambule kodexu Českého rozhlasu, kde se píše, že Český rozhlas má dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti a základních lidských práv a svobod.“

Svobodná společnost a pluralita názorů

Dodejme, že šéfredaktor stanice Český rozhlas Plus Petr Šabata se za tvůrce pořadu postavil a na rozdíl od Rady Českého rozhasu je hájil. K pořadu mimo jiné uvedl: „Popisuje hlavně nástroje komunistické propagandy, které mohly v některých občanech Československa, kteří nesouhlasili s režimem vlády jedné strany, vyvolávat pocit, že jde spíše o úspěchy politické než vědecké. Je to jeden z pohledů na historii, který je ve svobodné společnosti, při pluralitě názorů, přípustný.“

Dále čtěte

Místo hledání práce by lidé mohli začít studovat a pobírat stipendium od státu, navrhuje známý ekonom

Když je řeč o tom, jak nastartovat ekonomiku po skončení pandemie, objevují se různé úvahy na téma, co by se…

Prokšanová si pochvaluje, že se Rada Českého rozhlasu postavila na stranu objektivity a její postoj považuje za chvályhodný. Naproti tomu vyjádření šéfredaktora ČRo Plus Petra Šabaty kritizuje jako „naprosto šokující, když bez špetky sebereflexe označuje zmíněné formulace jako ‚jeden z pohledů na historii‘“.

Postoj předsedkyně Komise mládeže ÚV KSČM je svým způsobem pochopitelný. Slova Ondřeje Váši vnímá jako útok na to, „co se během budování socialismu podařilo“. A protože se s tímto budováním socialismu zjevně výrazným způsobem ztotožňuje, na kulturního historika útočí a snaží se ho a rovněž ty, kteří se ho zastávají, co nejvíce očernit.

Není to nic nového. Ostatně, když si čtu větu Petry Prokšanové: „I přesto se najdou tací, kteří si zřejmě léčí frustrace z vlastních neúspěchů pliváním na úspěchy druhých.“ Okamžitě mi naskočí jiné věty. Věty, které mířily na ty, kteří v Československu ono budování socialismu poněkud kazili.

Prohlásila je Jiřina Švorcová v Národním divadle při odsouzení prohlášení Charty 77: „Proto však pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu, nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesváru mezi národy.“