FOTO: KSM.cz
Bídný stav KSČM vyburcoval i komunistickou mládež. Ona je tedy vyburcovaná pořád, to musíme poctivě uznat, a vedení strany kritizuje dlouho. Po posledním volebním debaklu se ale strana přemístila na pomyslnou jednotku intenzivní péče. Revoluční mládež tedy vydala prohlášení. Kdo miluje dokumenty z 20. let minulého století, přijde si na své.
Běžně nedáváme proklik na dezinformační zdroje, uvádíme jen příslušnou informaci, aby bylo jasné, že zdroj existuje. Tady můžeme učinit výjimku, protože tohle ani není dezinformační. Dokonce je to to svým způsobem v některých pasážích dost pravda. Ano, dnešní komunistická „elita“ se skutečně upnula ke korýtkům a poněkud zburžoazněla. Zbytek je naprosté blouznění. Přinášíme zkrácený výtah, celé si to můžete přečíst a použít pro pobavení na večírcích (pokud to covidová situace dovolí) ZDE.
V dokumentu, který zřejmě z onoho světa diktovali společně soudruzi Husák, Jakeš a Biľak čteme:
„Bída sociáldemokratického reformismu postihuje všechny jeho podoby. Přitom Piráti, strana, která v Praze zdražuje MHD, bourá antifašistické pomníky a vyzdvihuje imperiální spojenectví v EU a NATO, slaví v krajích úspěchy přitáhnutím mládeže. Takový je stav, taková je situace. Jaké jsou ale příčiny debaklu tohoto reformismu?
…vzdání se revoluční minulosti a ztráty vazby na pracující a jejich boje…
V roce 2019 jsme poukázali na nezásadový program do Evropského parlamentu kandidátky ‚KSČM–Česká levice společně‘, který přitakával imperialistické Evropské unii jako jedinému možnému vývoji. To za podmínek, kdy rostla lidová nespokojenost s politikou EU a kdy této přirozené nespokojenosti využívaly šovinistické a reakční strany, které odváděly její pokrokový potenciál.
Tolerance vlády, od níž si slibovali vedoucí představitelé KSČM získání ‚koaličního potenciálu‘ čili osvědčení se jako učenlivé podržstrany, naopak podvázala důvěru lidí v KSČM, která se stala komplicem vlády vedené oligarchou.
KSČM nepřipravila své členy, své vedoucí představitele na krizi jako logickou variantu vývoje ani teoreticky, ani prakticky. Nepokusila se vstoupit do společenských zápasů a získat nové síly. Strana neproměnila důvěru, která s ní byla spojovaná z desetiletí budování socialismu a nadějí, že socialismus je budoucností naší společnosti. Neprohloubila tuto naději, naopak odrazovala od ní a ústy svých představitelů i přitakávala antikomunistickému výkladu.
KSČM přenechala prostor populistickým protestním stranám, jako je SPD či paternalisticky vystupující a ochranu slabých slibující ANO miliardáře Babiše, jemuž následně KSČM, která konečně naplnila sen svých vedoucích představitelů o zisku uznání ‚strany jako každé druhé‘, sehrála úlohu laciné holky.
Úzký (a zužující se) okruh zvolených zastupitelů v čele s místopředsedou sněmovny Vojtěchem Filipem si uvykl na pravidelný nadstandardní příjem, což logicky podmiňuje i jejich společenské vědomí.
Mutace v sociálnědemokratickou stranu se dovršila a s ní zmizel i důvod bytí někdejší komunistické strany. Zůstává tu mrtvý, který drží živé za nohu a znemožňuje tak utvoření revoluční komunistické strany.
KSČM vyměnila socialistickou budoucnost, kdy sám předseda KSČM Filip veřejně deklaroval svou víru, že on se socialismu nedožije, za eutanazii strany se stoletou tradicí na uspávacích kapačkách financovaných buržoazním státem.
Projevilo se to mj. systematickým vytěsňováním Komunistického svazu mládeže z prostředí KSČM a praktickou rezignací na budování mládežnické organizace.
Naproti tomu naše cesta, cesta komunistů není jednoduchá a žádá od každého, kdo se do práce a zápasu zapojí, své oběti.
Je to cesta třídního boje pracujících, která si neklade menší cíl, než porazit kapitalismus a imperialismus. Komunistický svaz mládeže chce jít po této cestě.“
Tolik naši komsomolci. Oceňujeme důslednost a principiálnost, která se projevuje v držení vědeckých marxisticko-leninských perspektiv, že ekonomická základna ovlivňuje nadstavbu, tedy že okruh vedení strany v čele s Filipem si „uvykl na pravidelný nadstandardní příjem, což logicky podmiňuje i jejich společenské vědomí“. Jistě, přece nebude soudruh Filip někde ve sklepě cyklostylovat ilegální Rudé právo, když má limuzínu. Pro nás, reakční a buržoazní kruhy, je to zcela pochopitelné.
Trochu se divíme, že mládežníci neznají dějiny svých revolučních stran. Jak se soudruh Lenin dostal k moci, začal jezdit vozem Rolls-Royce a bolševici obsadili carské paláce a zřídili si za Moskvou dači, kde kaviár nechyběl ani za hladomoru.
Obáváme se, že toto nové „Poučení z krizového vývoje“ asi nenajde v některých kruzích strany ohlas, protože tam zřejmě pochopili, že socialismus nebude. Nějak už to v měkkých křeslech na Titaniku doklepou a pak zmizí. Doufejme, že třídní boj, který se teď přenesl do samotného lůna strany, bude mít nekrvavý charakter.
