V jednom rohu roztopená kamna, v dalším štamgast s kytarou v ruce. Všemu vévodí malba parního vlaku a výčepní pult. V nabídce je lokální pivo, klobása nebo utopenec. Tak to vypadá v restauraci na nádraží v severočeském městečku Úštěk, které leží na zrekonstruované trati Česká Lípa – Postoloprty. Je to jedna z těch klasických nádražních restaurací. Žádné sójové latté, ale turek. Místo croissantu a fresh bagety zmíněný utopenec nebo klobása na grilu, případně polévka. Mohlo by se zdát, že tyto podniky už nikoho nezajímají a rychle mizí. Opak je pravdou. I když budoucnost jim nepřeje.
„My jsme tu na výletě. Dostali jsme se sem dvěma spoji, dáme si pivo a jedeme zpátky domů,“ svěřuje se dvaadvacetiletá Tereza. Je jedna z těch, kteří mají nádražky jako občasný výletní cíl. „Máme to tady moc rádi. Dobré pivo, příjemné retro prostředí. Čas od času sem zavítáme. Měli jsme tu i jednu ze zastávek, když jsme s přáteli na jaře vyrazili na cestu po nádražkách. Za jeden den jsme jeli osmi vlaky a navštívili jsme pět nádražek. Nešlo o alkohol, ale zážitky a pěkný výlet,“ rozpovídala se Tereza.
Problém: vlaky až moc navazují
Mezi oblíbenými nádražkami, které při zmíněné výpravě navštívila, jmenuje vyhlášenou Jedlovou. Vlaková zastávka Jedlová leží v krásném prostředí Lužických hor v nadmořské výšce 544 m. n. m. Nevede sem silnice, ale koleje ano. Je možné sem dojet vlakem od Děčína nebo od České Lípy. Přes Lípu sem jezdí také sezónní víkendový rychlík z Prahy. V jednom z posledních v tomto roce se se svým vztahem k nádražním restauracím svěřil i šedesátiletý Jirka. „Jedlová je fajn. Dobrá kuchyně, dobré pivo i prostředí. Dám si jídlo, pivko, zajdu na procházku, všude okolo jsou lesy a pak pojedu zpátky,“ popisuje své plány Jirka.
„Na hodně místech už nádražky zanikly, ale pár těch pravověrných se drží. Problém je, že vlaky dnes až moc navazují. Dřív se muselo víc čekat na spoje, tak lidi do nádražky zašli,“ říká v nadsázce železniční cestovatel Jirka. „Třeba tady ve Všetatech. Teď jsem měl na přestup asi tři minuty. Kdybych měl hodinku, došel bych do zdejší dobré nádražky,“ přibližuje. Nádraží ve středočeských Všetatech leží mezi dvěma tratěmi. A mezi nimi leží i ona známá nádražka.
Svět jménem Jedlová
Po příjezdu vlaku přes nádhernou krajinu Lužických hor na opravenou železniční stanici Jedlová slyšíme tóny známých písniček. Je neděle a trempové sešli z lesů, dali si pivo a hrají. Kytary doprovází foukací harmonika a basa. Návštěvníci před hospodou jsou veselí, pijí kafe, pivo, jedí knedlíky, někteří tancují. Nádražka je plná k prasknutí. Personál roznáší klasické hotovky v cenách okolo 150 korun. Guláš, prejt, plněné knedlíky, kachna, španělák a tak dále. Není to tak dlouho, co se tu vyměnil provozovatel, vysokou kvalitu i pověst kultovního podniku si hospoda drží. Ve správné nádražce visí na zdi tabule s odjezdy vlaků. A tak je to i tady.
„Jsme tu podruhé. Poprvé jsme jeli jen na oběd a zpátky. Dnes poobědváme, zajdeme na nedalekou zříceninu a potom zpátky. Dětem se tu moc líbí. Mají rády vlaky,“ svěřuje se Anna, která s sebou má dvě děti.
A co dál? Fastfood
Podobně oblíbených podniků na nádraží je po České republice celá řada. Sice oblíbené, ale s postupující rekonstrukcí nádražních budov některé mizí. Postoj Správy železnic, které patří naprostá většina nádražních budov v zemi, je jasný. Budoucností nejsou klasické nádražky, ale kavárny a fastfoody.
„Obecně jsou v dnešní době upřednostňovány fastfoody a bistra, a to díky rychlosti, cenové dostupnosti a pohodlí. Cestující na nádražích tráví mnohem méně času, rychlá obsluha je tak pro ně stěžejní. Fastfood restaurace nabízejí rozmanitou nabídku jídel, jsou schopny rychle reagovat na měnící se preference zákazníků a přizpůsobovat svou nabídku například rostlinnými variantami jídel, mezinárodní kuchyní atp. To oslovuje mladší zákazníky, kteří preferují vegetariánskou nebo veganskou stravu. Na nádražích jsou také velmi oblíbené kavárny a pekárny s doplňkovým prodejem teplých a studených nápojů. Sami provozovatelé nabízejí nové koncepty a trendy zaměřené na udržitelnost, které oslovují čím dál více zákazníků,“ vysvětlila pro deník FORUM 24 Nela Eberl Friebová, vedoucí tiskového oddělení Správy železnic.
Fanoušci nádražek: Proč chodit jinam?
Jiný názor na budoucnost nádražních restaurací mají lidé, kteří vedou portál a populární facebookovou stránku Vágus.cz. Ti jsou fanoušky nádražních restaurací, o kterých dělají pravidelné recenze a propagují je. „Kam jinam by lidé měli chodit?“ říkají v krátkém rozhovoru pro deník FORUM 24.
Předpokládám, že nádražních restaurací nepřibývá, ale drží se jejich počet, nebo mizí a mizí?
Nádražky naopak i přes nepřízeň osudu bují nevídaným tempem. Ostatně co je stánek před nádražím než právě embryo nádražky?
O nádražkách se v poslední době více mluví. Myslíte si, že klasické nádražky nyní zažívají určitou „renesanci“ a navštěvují je nové skupiny hostů?
Jednoznačně. Čím dál častěji vídáme početné party mladých, kteří zanevřeli na stylové kavárny a pochopili krásy teplého rumu nebo karbanátku s vlašským, nikoli bramborovým salátem.
Existuje mezi nádražkami nějaká legendární, kterou musí každý milovník tohoto typu podniků navštívit? Je to známá Jedlová?
Těžko posoudit. O Jedlové nedávno jistý autor poctivých průvodců prohlásil, že je to zaplivaná hospoda, kde mají jen pivo. Nejsme si proto jistí, zda afluentní Pražáci její půvab naplno docení. Jiné klenoty nádražního pohostinství zase mají otevíračku, která se nebezpečně kryje s pracovní dobou, tudíž poznávací zájezdy do Chrastavy, Otrokovic nebo Jablonce nutně vyžadují i svolení zaměstnavatele. Takže bychom nakonec asi doporučili Café Foyer na pražském hlavním nádraží – jen u kasy nezapomeňte říct, že vás tam poslali z Vágus.cz, možná dostanete slevu.
Čím jsou pro vás nádražky tak zajímavé a lákavé? Proč je navštěvovat?
Proč chodit jinam než do nádražek? Vždyť tam najdete vše, co průměrný konzument potřebuje ke štěstí. A pokud trváte na kávě z malých pražíren, znovu si kriticky zrekapitulujte své životní volby.