V roce 1943, když zuřila druhá světová válka, byl v týmu sovětských agentů také sedmnáctiletý mladík jménem Gevork Vartanyan. Podílel se prý na tom, že pomohl zmařit nacistické spiknutí a zachránil životy spojeneckých vůdců „Velké trojky“, Roosevelta, Churchilla a Stalina. Bylo to tak doopravdy?
Gevork Vartanyan se údajně podílel na odhalení operace „Unternehmen Weitsprung“ , „Operace dlouhý skok“, kterou vypracovali nacisté, aby zavraždili nebo unesli amerického prezidenta Franklina Roosevelta, britského premiéra Winstona Churchilla a sovětského vůdce Josifa Stalina. Mělo k tomu dojít během strategického summitu v Teheránu v roce 1943.
Jsou však i historici, kteří mají o celé věci pochybnosti. O akci se nyní hovoří proto, že 25. listopadu zemřela v Moskvě manželka Gevorka Vartanyana Goar, zvaná Anita. Ta by znala nejlépe okolnosti působení svého manžela, který ji na věčnost předešel v roce 2012.
Ruská zahraniční zpravodajská služba (SVR) tento týden uvedla, že manželé Vartanyanovi byli zapojeni do „aktivní zpravodajské práce“ v „extrémních podmínkách v mnoha zemích“, aniž by se k tomu dodaly nějaké další podrobnosti.
Vartanyan sám se kdysi chlubil, že se na veřejnost dostala jen asi „dvě až tři procenta“ informací o něm a jeho manželce.
Jak uvádí stránky stanice Rferl.org, jednalo se o manželství oddaných antifašistů a posléze sovětských špionů.
Goar se narodila v Arménii v roce 1926 a pak se její rodina prý ve 30. letech přestěhovala do Íránu. Tam se v Teheránu setkala s Gevorkem. Podle sovětských zdrojů se Goar ve svých 16 letech připojila k antifašistické skupině. Za čtyři roky se vzali. Pár se pak vrátil do Sovětského svazu v roce 1951.
Podle ruské tajné služby Goar a Gevork společně tajně žili 30 let v Evropě, Asii a Spojených státech. „Pomáhala jsem svému manželovi hodně s prací, zúčastnila jsem se tajných operací. Společně jsme sdíleli selhání i radosti,“ vzpomínala v roce 2015, již po Gevorkově smrti, v rozhovoru pro ruskou státní zpravodajskou agenturu RIA Novosti.
Manžel odešel do důchodu v roce 1986, ale i poté prý ještě trénoval mladé agenty.
Jejich identita byla zveřejněna v roce 2000 a získalo jim to v postsovětském Rusku slávu a veřejné uznání a jejich příběh inspiroval sovětsko-francouzsko-švýcarský film Teherán 43, ve kterém hrál francouzský herec Alain Delon.
Jenže londýnský historik špionáže Alexander Vasiljev tvrdí, že Vartanyanova sláva je založena na fikci, kterou vytvořila KGB.
„Je to mýtus KGB, který byl publikován po skončení války,“ cituje ho RFE/RL Radio Farda. „Dosud nebyl získán žádný důkaz, který by prokázal nacistické přípravy na atentát v Teheránu. Mnoho historiků je přesvědčeno, že Stalin šířil zvěsti o teheránské teroristické operaci, aby se sblížil s Rooseveltem a omezil Churchillův vliv.“
Kreml manželku-špionku ocenil 27. listopadu. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov řekl, že její kariéra mohla změnit průběh historie. „Bez Goar Vartanyanové a jejího manžela Gevorka by mohla být historie našeho světa jiná. Jsou to lidé, kteří zanechali své stopy v historii lidstva,“ řekl novinářům. Dodal, že ruský prezident Vladimir Putin, který sám sloužil jako důstojník KGB ve východním Německu na konci studené války, vyjádřil soustrast příbuzným.
„Putin dobře znal jak Goar, tak jejího manžela … Goar navštívila Putina v Kremlu a on jí návštěvu oplatil,“ řekl také Peskov novinářům. Jak to ale bylo tenkrát v Teheránu, se zřejmě hned tak nedozvíme.
(Zdroj RFE/RL.)