Z dojemného vystoupení v poslanecké sněmovně, ve kterém komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, ze známých důvodů zvaný soudruh fízl mlátička, oznámil svou rezignaci na post šéfa komise pro kontrolu GIBS, tryskaly emoce jako z mexické telenovely. Vztek se v něm očividně mocně svářil s ukřivděností až babišovskou. Téměř bylo znát, jak se soudruhova ruka svírá v bezmocné touze po svém starém dobrém pendreku, kterým by drzé občany i kolegy zákonodárce umravnil tak, jak ho to za socialismu naučili.
Po nějakých těch řečech týkajících se zřejmě kanalizace, měl totiž starost o jakousi žumpu, se pustil do emotivního líčení, kterak je ohrožen na zdraví i na životě, a to prosím vinou těch ošklivých demokratů. A cože mu chtějí udělat? Považte! Nic menšího než zlynčovat!
Ve své zločinné prohnanosti to ale nechtějí spáchat sami. Navádějí k tomu prý občany. Konkrétně ty nespokojené občany, kteří se už párkrát – vždycky když se v jednací síni hrál další díl tragikomedie „Volíme mlátičku předsedou komise“ – spontánně sešli před sněmovnou.
Nejprve se rozčílil nad tím, že údajně porušili zákon už jen svou přítomností.
„Tak já vám řeknu, páni Gazdíkové, Feri, Rakušan, Farský,“ rozohnil se češtinou skoro jako od Babiše. „Vy jste chodili … a tu skupinu vámi povolaných lidí jste podporovali. Vědomě jste podporovali porušování zákonů České republiky!“
Za povšimnutí zde stojí nezdolná a rozšířená víra, že všichni občané jsou vlastně spokojení, a když už se zvednou ze židle, tak to vlastně dělají jen proto, že je zaplatil Soros a povolal Kalousek. Jak prosté.
Mnohem pozoruhodnější je ale fakt, že soudruh poslanec hovoří o porušování zákona, dokonce opakovaném, jak se domnívá, ale ani jednou nesplnil svou povinnost ohlásit, že se stal svědkem něčeho nezákonného. Zákonodárce. Proč to neudělal? Inu, zřejmě proto, že přes všechny ty plamenné řeči dobře ví, že skupinka lidí postávající ve Sněmovní ulici se ničeho nezákonného nedopouští. Jinak by ji k odchodu samozřejmě vyzvali hlídkující policisté. Což zatím ani jednou neudělali. Zákon o právu shromažďovacím, na který se Ondráček odvolává, sice skutečně říká, že shromáždění v blízkosti budov Parlamentu České republiky jsou zakázaná, jenomže tím se myslí shromáždění početná, někým organizovaná, svolaná. Pár lidí, kteří se pod dojmem aktuálních zpráv sejdou na chodníku, přičemž nebrání průchodu ani provozu, se nijak neliší od školních tříd, které tam před exkurzí stávají běžně. A proto jsou policisté i ostraha budovy pokaždé v klidu a proto si s občany chodí ven promluvit mnozí politici. Nejen ti čtyři jmenovaní. Udejte je všechny, soudruhu Ondráčku!
Ovšem pak to nabralo grády.
„Vámi podporovaný dav,“ volal soudruh Ondráček, „se chystal si na mě někde počkat a lynčovat mě. … Vy vyzýváte k tomu, aby zvolený poslanec Parlamentu České republiky byl lynčován.“
To už je docela těžká konkurence Milana Rokytky, který po svém legendárním alkoholickém „zboření“ ve volebním štábu Miloše Zemana začal chrlit šílené teorie o jakýchsi vražedných drahošovcích, kteří jej údajně otrávili a chtěli zabít.
Od Zdeňka Ondráčka jsme se dozvěděli, že nejen on, ale i jeho děti a rodina jsou v ohrožení, vystaveni takovému nebezpečí, že zvažuje policejní ochranu. „Kde to jsme?!“ volá pateticky, „když se poslanec Parlamentu České republiky musí bát o svoje děti?“
No, to říká ten pravý. Je sice téměř jisté, že nějaké nepříjemné vzkazy dostal, a právě tak není sporu o tom, že nic takového by se dít nemělo. Nikomu. Výhrůžky, často naprosto odporné, dostávají ovšem běžně i jiní politici, novináři, aktivisti i obyčejní uživatelé sociálních sítí. A to i ti, kteří sami nikdy nikoho neohrožovali a nemlátili.
Že by se tedy soudruh Ondráček jen na vteřinu zamyslel nad tím, že on sám s pendrekem v ruce aktivně sloužil zrůdnému zločinnému režimu, ve kterém se právě vinou takových, jako byl on sám, museli lidé skutečně bát o sebe i své blízké? A že nezůstávalo jen u výhrůžek? Připustil si, byť jen stínem, myšlenku, že za totality se svobodomyslní lidé právem báli pro změnu jeho a moci, které sloužil?
Očividně nikoli. Je otřesen a ublížen. Večer jej zřejmě museli držet za ruku, dokud neusnul, a ujišťovat ho, že žádný zlý lynčující demokrat se pod postelí neschovává.
A tak jsme se dozvěděli: „Neodstupuji ze své funkce proto, že by bylo pár křiklounů na ulici, ale proto, že jsem vyhodnotil bezpečnostní situaci sebe a svojí rodiny.“ Pár křiklounů, aby bylo jasno, v soudružské řeči znamená 25 000 (podle zjištění mobilního operátora) rozhořčených lidí na Václavském náměstí v Praze plus dalších na náměstích jiných českých a moravských měst.
To máte tak:
Co udělá esenbák s obuškem, když lidi demonstrují? Zmlátí je jako žito.
Co udělá bývalý esenbák bez obušku, když lidi demonstrují? Naplive na všechny kolem, zakničí a uteče.
