Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček, pro svou praxi v rozhánění předlistopadových demonstrací zvaný Mlátička, je nespokojen. Rád by za svou záslužnou práci v minulých letech dostával víc peněz a zlobí se, že všechno nejde tak rychle, jak by si přál.

O co jde? O výsluhy – čili rentu pro členy bezpečnostních sborů, kteří v nich odsloužili nejméně 15 let. V zájmu nutných úsporných patření v krizovém roce 2011 byly ovšem tyto výsluhy zdaněny, takže vcelku významně poklesly. Do boje za jejich opětovné zvýšení, tedy zrušení oné patnáctiprocentní daně, se mimo jiné pustil právě soudruh Ondráček.

Za Sobotkovy vlády a s Babišem na ministerstvu financí byla pak tato daň s platností od 1. ledna 2017 zrušena.

Jistě, výsluhy náleží policistům, hasičům, pracovníkům vězeňské služby nebo celní správy a dalším, kteří si vyšší částku nepochybně zaslouží. Problém je ale v tom, že kromě lidí, jejichž zásluhy jsou nepopiratelné a morální profil čistý, pobírají výsluhy i osoby těžce nemorální: bývalí estébáci či esenbáci. Jako je právě někdejší bojovník s obuškem, nyní bojovník za vyšší výsluhy Zdeněk Ondráček.

V době, kdy bylo navýšení s velikým jásotem komunistů odhlasováno, podotkl tehdejší předseda TOP 09 Kalousek: „I bývalých důstojníků StB? Jejich výsluhy budou větší, než důchody pronásledovaných a týraných. Děkujeme.“

No, opravdu není zač, protože přesně takhle to je. Lépe se budou mít i někdejší estébáci a esenbáci. ANO, už je líp. A teď si statečný rozháněč demonstrací, bývalý člen pohotovostního pluku, tehdy samozřejmě v KSČ, nyní poslanec za KSČM, stěžuje na sociálních sítích, že to nějak moc trvá. To není jako fláknout holku na demonstraci přes záda pendrekem, to bylo ráz na ráz, ale tohle se prý nějak vleče.

„Přátelé, dostali jste už výměr o navýšení výsluh?“ dotazuje se Ondráček na facebookové stránce. „Já stále čekám.“

Novinář Jindřich Šídlo se k natáčení svého nejnovějšího vydání „Šťastného pondělí“ dostavil s helmou pohotovostního pluku VB a s pendrekem v ruce. Hosta Zdeňka Ondráčka pak požádal, aby divákům názorně předvedl, jak se správně mlátí lidi a jak to vlastně tehdy během tzv. Palachova týdne v roce 1989 dělal. Vzbudil tím velikou nelibost tázaného a dokonce se od něj dověděl něco o své údajné hlouposti. Ukázky jsme se nedočkali. Jen spěšného odchodu soudruha poslance.

Přitom je to tak logické. Občané přece mají právo vědět, jestli v letech, za která je odměňován, svou práci vykonával řádně a s plným nasazením, a jestli si tedy ty peníze, po kterých tak volá, opravdu zasluhuje.