Podpora Izraele na fotbalovém západe. Ilustrační foto. FOTO: Profimedia.cz
FOTO: Profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Že si o smýšlení společnosti nelze učinit představu podle hesel demonstrantů, respektive hluku, který dokážou vyloudit (a násilností, jaké dokážou vyvolat), je celkem zřejmé. Na druhou stranu se sázka na „mlčící většinu“, která se po vzoru blanických rytířů v pravý včas probere, už nejednou v moderních dějinách nevyplatila a křiklouni z ulice vybavení dostatečnou dávkou agresivity ovládli politické směřování svých zemí.
Výše řečené platí v posledních měsících při hodnocení hlasitých protiizraelských (ve své podstatě však v mnohém protižidovských) demonstrací, které se odehrávají nejen v Evropě, ale též ve Spojených státech amerických a v Austrálii. Emočně vypjaté akce, které hrozí každým okamžikem přerůst v násilnosti, si podmaňují televizní i internetové zpravodajství a vytvářejí bezmála obraz lidové vzpoury.
Otázkou pak přirozeně zůstává, jak smýšlí většina obyvatel měst a zemí, na jejichž půdě se odehrávají?
Potlesk při hymně
Situace v jednotlivých státech se nepochybně liší. Na celkový obraz lze usuzovat z náznaků. Jeden takový přineslo pondělní fotbalové utkání Ligy národů mezi Itálií a Izraelem v severoitalském Udine. Během úvodního ceremoniálu doprovodila většina italských fanoušků izraelskou hymnu hlasitým potleskem, který pokračoval při čtení sestavy izraelského týmu. Během zápasu pak diváci za brankou rozvinuli obří transparent s nápisem „Pamatujte na rukojmí“ a posléze přinejmenším další dva, které spojovaly italskou a izraelskou státní symboliku.
Jde o zásadní rozdíl oproti zářijovému utkání stejné soutěže Belgie-Izrael, před nímž došlo k bezprecedentní události v dějinách evropského fotbalu. Belgická fotbalová asociace se vzdala výhody domácího prostředí, když odmítla uspořádat toto utkání na belgickém území s tím, že není schopna zabezpečit jeho hladký průběh. Zápas se tak odehrál stovky kilometrů od „domácí“ Belgie, v Maďarsku.
Fotbalové Německo
Hlasité podpory se Izraeli dostalo i na několika německých fotbalových stadionech. Možná nejviditelnější je tato solidarita u fanoušků slavné Borussie Dortmund. Ti vyhlásili po 7. říjnu 2023 finanční sbírku a shromáždili prostředky, které umožnily dětem z přepadených izraelských vesnic navštívit fotbalové utkání Dortmundu.
Dojemné gesto pak připravili příznivci Werderu Brémy poté, co vyšlo najevo, že izraelský fanoušek jejich klubu Hersh Goldberg-Poin byl v září v jednom z podzemních tunelů Hamásu zavražděn. Přes celou tribunu, na níž se schází fanouškovské tvrdé jádro, rozvinuli transparent s portrétem mrtvého mladíka.
Hlasování v Eurovizi
To, že postoje většiny obyvatel evropských zemí nemusejí zdaleka rezonovat s názory protiizraelských demonstrantů, naznačilo už květnové hlasování v hudební soutěži Eurovize (a v ní věru nejde o kvalitu samotné hudby). Letošní ročník se konal ve švédském Malmö. Provázely ho masové demonstrace, dokonce i výhrůžky smrtí izraelské zástupkyni Eden Golanové. Tu musela na každém kroku provázet ochranka. Nyní jedenadvacetiletá dívka čelila zároveň otevřené nenávisti ze strany některých soutěžících.
A výsledek? V diváckém hlasování získala Eden Golanová druhý nejvyšší počet hlasů. Přičemž nejvíce diváckých hlasů obdržela Izraelka v Austrálii, Finsku, Francii, Německu, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku, San Marinu, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Velké Británii a Belgii. Často tedy v zemích, kde se odehrávají největší protiizraelské demonstrace (nemluvě o výše uvedeném faktu, že Belgie se ani neodvážila uspořádat fotbalový zápas s Izraelem).
Na druhém místě se Eden Golanová umístila v hlasování televizních diváků z Albánie, Rakouska, Kypru, Moldavska, Slovinska a České republiky, kde zvítězila (z podobných příčin) Ukrajina.
Druhé místo získala izraelská zástupkyně dokonce i v Irsku, které je považováno za nejvíce protiizraelsky naladěnou zemi v Evropě.
Podpora základních principů
Ano, úvahy předpokládající existenci mlčící většiny mohou být leckdy falešné a iluzivní (starší si vzpomenou, jak často byl tento termín frekventován s důvěrou v záchranu federace před rozpadem Československa na počátku devadesátých let). Přesto se zdá, že při hodnocení situace na Blízkém východě taková racionální většina společnosti v Evropě dosud existuje, jakkoli není vidět a slyšet na hlasitých demonstracích. Vůbec se přitom nemusí jednat o nekritický a bezpodmínečný souhlas s veškerými kroky současného izraelského kabinetu. Jde totiž o podporu základních principů a hodnot, na nichž západní společnost a sama západní civilizace stojí.
Autor je spolupracovník redakce a autor knižního cyklu Pražské příběhy
